Zvony paměti připomenou Otakara Husáka
Přidejte si nás na domovskou Otakar Husák (v matrice je zapsán jako Otokar Antonín a jako Otokar se uvádí i v mnohých pramenech) se narodil 23. dubna 1885 v Nymburce do rodiny železničního úředníka Stanislava Husáka a jeho ženy Alžběty — dcery nymburského řezníka Antonína Dlabače. V Praze později absolvoval Vyšší průmyslovou školu v oboru chemie. V jednadvaceti letech nastoupil presenční vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník. Po ní Otakar Husák odešel za prací v chemickém průmyslu do Francie a později do Varšavy (která byla tehdy součástí carského Ruska).
Po vypuknutí Velké války se Otakar Husák přihlásil do České družiny — záhy jako podporučík velí rotě a od počátku roku 1916 se přímo aktivně účastní organisace a budování čs. vojska na Rusi. Později se opět dobrovolně vrátil k bojové jednotce. Do bitvy u Zborova měl Otakar Husák vstoupit jako velitel praporu. Těsně před bitvou však utrpěl zranění hlavy a bitva pro něj skončila ještě před jejím začátkem. Měsíc poté čs. vojsko navštívil T. G. Masaryk a Otakar Husák na něj udělal velký dojem. Ten se později odrazil v jeho poválečné kariéře.
V polovině října 1917 se — nyní kapitán — Husák stává velitelem prvního transportu čs. legionářů z Ruska do Francie (tyto transporty proběhly nakonec jen dva). Ve Francii pak opět úspěšně organisuje čs. vojsko. Na pozici velitele praporu 21. pluku se v roce 1918 účastní slavných bitev u Terronu a Vouziers. Ve Francii se díky svým schopnostem stal jednou z předních person čs. zahraničního odboje. Do nové vlasti a do Prahy se — již podplukovník Husák — vrátil v prosinci 1918 spolu T. G. Masarykem.
Ve vlasti působil jako náčelník vojenské kanceláře presidenta republiky. Z této pozice pomáhal budovat a především unifikovat armádu nově vzniklé republiky. Prosazoval zcela apolitickou armádu a zrušení volebního práva u aktivně sloužících vojáků (k tomu došlo, ale až v roce 1927). V této činnosti pokračoval od roku 1920 i jako ministr obrany úřednické vlády. Na těchto pozicích se dostával i do názorových střetů s francouzskou vojenskou misí v republice. Formálně byl demobilisován v hodnosti generála k poslednímu dni roku 1921.
K plánovanému působení Otakara Husáka po ukončení politické a vojenské kariéry v diplomacii nakonec nedošlo. Byl ale pověřen vedením nově budovaného podniku na dohled od Pardubic — Československé akciové továrny na látky výbušné v Semtíně (pozdější Explosia). Tu úspěšně řídil až do německé okupace republiky v roce 1939.
S příchodem německé okupace byl Otakar Husák — v rámci akce Albrecht der Erste — preventivně zatčen, při výsleších byl surově bit a po celou dobu války vězněn jako rukojmí. Po návratu z Buchenwaldu se vrátil do čela Semtínské továrny. Po únoru 1948 byl však pensionován. Záhy byl zatčen pro protistátní činnost. Obvinění se nepodařilo prokázat, a tak byl po pěti měsících propuštěn.
Životní pouť generála Husáka se završila v Praze 12. června 1964 a spočinutí našel na Olšanských hřbitovech.
Autor textu Mgr. Miloš Bernart
