Zvony paměti připomenou Kamilu Moučkovou
Přidejte si nás na domovskou * 8. dubna 1928, Jihlava
† 24. listopadu 2020, Praha
Její hlas a tvář symbolizovaly pro mnohé vzdor vůči sovětské okupaci Československa. Když se o vojenské intervenci států Varšavské smlouvy dozvěděla, sebrala se a zamířila do televize, kde již několik let pracovala jako hlasatelka. „Za chvíli jsme začali vysílat a jeli, dokud nás neostřihli,“ vzpomíná Kamila Moučková na 21. srpen 1968.
„Jo. To se ještě vysílalo, seděla jsem ve studiu a najednou koukám přes rameno — za mnou dva vojáci. Česky nemluvili. Pak k vojákům se samopaly přibyl generál. Vlastně pouhý plukovník, ale já to nerozeznávám. Říkal něco jako ´ukončitě rabotu´. Dělala jsem, že nerozumím a v duchu: ´Polib mi šos´. A jela jsem dál. Pak zavolal tehdejší ředitel Jiří Pelikán: ´Kamilo, okamžitě přestaňte v Besedě vysílat!´ Říkám mu: ´Tebe drží pod krkem, viď?´ – ´Jo.´ – ´Tak já jedu dál, pokud to půjde, jo?´ ´Jo´. Utnuli nás až dlouho po desáté. Pak mě vyvedli ze studia, se samopaly na mých zádech v žebrech. Jenomže já měla takovej vztek, že pro něj vůbec nezbyl čas na strach. Pak teprve přišly slzy a nelogicky hlad.“ Následující dny pokračovala ve vysílání po různých skrytých místech a pak ještě několik měsíců v postupně se normalizujících podmínkách. Poté přišel dvacetiletý zákaz a jiné ústrky.
Životem Kamily Moučkové prošlo několik výrazných mužů, z nichž k nejosudovějším patřil její otec Vilém Nový. Významný komunistický funkcionář už od meziválečných časů dokázal obětovat v zájmu politického zápasu v rudém dresu leccos včetně rodinného života. Po mnichovské dohodě ze září 1938 odešel do britského exilu, kde v Londýně pod svým vlastním jménem působil jako hlasatel v československé sekci BBC. Důsledkem jeho činnosti byla pak zatčena jeho manželka, Kamily maminka Milada, která zůstala v Němci okupovaném Československu a do konce války byla vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku.
Malá Kamila tak částečně vyrůstala v péči prarodičů, zejména silné pouto si vytvořila s babičkou. Studovala reálné gymnázium v Jihlavě, po jeho uzavření za války měšťanku v Polné. Bavilo ji plavání, volejbal a také ochotnické divadlo. Po válce vstoupila pod vlivem otce, který mezitím opustil její matku, do komunistické strany. Vystupovala jako herečka v teplickém divadle, posléze jihlavském Horáckém divadle. Zde se také seznámila a vdala za herce Miloše Welliga, s nímž měla dceru Kateřinu. Následoval nový vztah, rozvod a nová svatba s rodinným přítelem a lékařem Josefem Moučkou. Manželství vydrželo do konce 50. let a vzešla z něj další dcera Barbora a syn Ondřej.
Druhá svatba se uskutečnila nenadále bez účasti autoritativního otce, jenž byl zatčen a vyšetřován jako údajný zrádce v politických procesech. Pro Kamilu Moučkovou byl vzorem, a i po letech na něho vzpomínala jako na poctivého a inteligentního komunistu, byť se jejich cesty několikrát tvrdě rozešly. Nevěřila tomu, že by byl opravdu vinen. Nakonec po pěti letech opustil vězení a následně se dočkal i rehabilitace, přičemž přes všechno zůstal komunistické straně věrný. A právě v těchto časech začaly u Kamily Moučkové podle jejích vlastních slov první pochybnosti ohledně komunisty po únoru 1948 nastolenému režimu, kterému sloužila v mediální sféře.
Pracovala sedm let jako hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. V televizi vydržela třináct let a rychle se stala celebritou, a to její hvězdné hodiny měly teprve přijít se srpnem 1968.
„Té hlasatelce bych dal přes držku,“ vyjádřil se tenkrát interně prezident republiky Ludvík Svoboda na adresu Moučkové. Ta byla za svou v jejich očích protisovětskou činnost kritizována normalizujícími se politiky včetně svého otce, jenž prezidentova slova realizoval, a pak se léta nevídali. Jako hlasatelka vydržela příznačně pracovat do 17. dubna 1969, kdy vystřídal v čele komunistické strany Alexandra Dubčeka agilnější Gustáv Husák. Poté ještě krátce působila v dabingu, ale nakonec ji zaměstnanecky propustili úplně a na návrat si musela dvě desetiletí počkat.
Do roku 1989 pracovala na různých manuálních pozicích, např. jako divadelní kantýnská, uklízečka, prodavačka a servírka. Pak si raději zařídila částečný invalidní důchod a deset let lepila igelitové pytlíky. Šťastné chvíle zažívala s novým partnerem hercem Jiřím Zahajským s nímž žila od 60. let. Přívětivý exil nacházeli na milované chalupě na Kokořínsku.
Vedle toho se Kamila Moučková angažovala v disentu a stala se jednou z prvních signatářek a šiřitelek Charty 77. Následovaly výslechy, sledování, stranění některých známých a strach. „Něco šíleného,“ vzpomíná s tím, že ji nejvíce štvaly nevyžádané rady, ba výčitky druhých, že je to zbytečné a jen si a svým dětem ubližuje. „Nedokázali pochopit, že když jsem měla patnáct let v televizi veliký práva, mám teď taky veliký povinnosti. Vždycky bude muset někdo jít první, aby se věci hnuly kupředu.“
Comeback Kamily Moučkové do veřejného světa přišel po listopadu 1989. Opět se ujala moderátorské role, a to pro různá média, rovněž v Československé (České televizi) či v Rádiu Svobodná Evropa. Vedle toho se projevovala i politicky. V devadesátých letech byla po čtyři roky v barvách ODA — Svobodných demokratů zastupitelkou za městskou část Praha 1, kde dlouhodobě žila v Soukenické ulici. Poslední léta ráda trávila pořádáním veřejných vzpomínkových besed a nadále se kriticky vyjadřovala k aktuálním politickým otázkám.
„Možná teď namítnete, že jsem měla začít vzdorovat daleko dříve. Už v padesátých letech,“ vrací se k ožehavé minulosti. „Nestalo se. Nehodlám se omlouvat, ani obviňovat, prostě to přišlo až později. Ten fakt můžete obracet ze strany na stranu a interpretovat ho každý po svém. Ten základní fakt je ale holý a nezbývá než ho přijmout. A konec konců, kolik z nás probouzející se vzdor v sobě z nejrůznějších důvodů raději udusilo?“
Autor: Mgr. Michal Macháček, Ph.D.
