Zvony paměti připomenou Ferdinanda Peroutku

Pražský rodák Ferdinand Peroutka patří k nejvýznamnějším představitelům naší předválečné žurnalistiky. Svou novinářskou dráhu zahájil již v osmnácti letech několika fejetony a povídkami, které publikoval pod pseudonymem. Později mu vycházely recenze výstav klasického i moderního umění v časopise Čas (později Novina).

V roce 1919 spoluzakládal deník Tribuna a o pět let později se stal šéfredaktorem politického týdeníku Přítomnost, jehož vznik podpořil prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který do časopisu pod různými pseudonymy i přispíval. Na stránkách Přítomnosti publikovali své články mimo jiné novináři a spisovatelé Karel Čapek, Milena Jesenská, Eduard Bass nebo Karel Poláček. Peroutka patřil mezi nejmladší členy spolku Pátečníci, skupiny osobností kulturního a politického života, která se od roku 1925 scházela na pražských Vinohradech u Karla Čapka.

Peroutka také od roku 1924 přispíval do Lidových novin a ve svých politických komentářích kritizoval nacismus i komunismus, jejichž ideologie považoval za zhoubné. Po obsazení českých zemí německou armádou a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15., resp. 16. března 1939 byl na Peroutku z oficiálních okupačních míst vyvíjen tlak, aby své komentáře formuloval v duchu protektorátní propagandy.

Gestapo jej poprvé zatklo již 18. března 1939 v rámci „akce mříže“, která měla za cíl ochromit demokratické struktury státu. Peroutka pak strávil několik dnů na „čtyřce“ v pražské Bartolomějské ulici. Po svém propuštění odjel do domu Karla Čapka (tzv. Čapkovy Strže) ve Staré Huti nedaleko Dobříše, kde měl k dispozici malý byt v podkroví.

Kriticky publikovat ale Peroutka nepřestal, 26. dubna 1939 vyšel v Přítomnosti článek u příležitosti 50. narozenin Adolfa Hitlera s názvem Dynamický život, ve kterém se Peroutka proti myšlenkám nacismu a proněmeckému směřování umně vymezoval.  

Stále psal své nedělní úvodníky do Lidových novin a v jejich tónu a obsahu nebyla znát žádná známka zastrašení. Druhé zatčení gestapem na sebe nenechalo dlouho čekat. Na začátku září 1939 se Peroutka dostavil na písemné předvolání do Petschkova paláce a na svobodu se vrátil až po šesti letech. Nejdříve byl odvezen do koncentračního tábora Dachau, později do Buchenwaldu. Příchod do koncentračního tábora Peroutka vylíčil ve své divadelní hře Oblak a valčík, která měla premiéru v Národním divadle v dubnu 1947 (stejnojmenný román vyšel o třicet let později v exilu). V koncentračním táboře byli společně s Peroutkou vězněni například i spisovatel, novinář a politik Lev Sychrava, malíř a grafik Josef Čapek nebo bývalý primátor města Prahy Petr Zenkl.

Začátkem roku 1942 se stal ministrem školství a lidové osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec, který obnovil vydávání někdejší Peroutkovy Přítomnosti, avšak v duchu nacistické propagandy. Peroutka byl po čtyřech letech strávených v koncentračním táboře převezen na pražskou Pankrác, kde byl vězněn déle než rok. Když odmítl spolupráci s nacisty prostřednictvím nabízeného angažmá v Přítomnosti, byl v srpnu 1944 odvezen zpátky do koncentračního tábora Buchenwald. Tábor osvobodila americká armáda 11. dubna 1945.

Z koncentračních táborů se nevrátili mnozí Peroutkovi kolegové a přátelé, mezi nimi Josef Čapek, Karel Poláček i Milena Jesenská. Lidové noviny, které vycházely po celou válku pod kontrolou nacistů, se po válce přejmenovaly na Svobodné noviny. Peroutka poté řídil jejich redakci až do února 1948. Vedle toho usiloval i o obnovení vydávání někdejší Přítomnosti. Povolení obdržel na jaře 1946, kdy revue začala vycházet pod názvem Dnešek.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 odešel Peroutka do exilu, státní hranice překročil 1. května téhož roku. Po zastávce v Londýně a Paříži zakotvil v New Yorku, kde byl jmenován šéfem československého vysílání Rádia Svobodná Evropa, které bylo zahájeno 1. května 1951. Mimo jiné na těchto vlnách Peroutka vysílal své rozhlasové úvahy, které se podobaly jeho někdejším kritickým úvodníkům v novinách. V roce 1977 se v nich například zabýval vznikem a pronásledováním Charty 77. Poslední jeho relace, věnovaná památce Karla Čapka, byla odvysílána v prosinci 1977.

Ferdinand Peroutka zemřel 20. dubna 1978. Na jeho pohřbu promluvili Karel Steinbach, Josef Škvorecký či Jiří Voskovec. Nejdříve byl jeho místem odpočinku hřbitov v Kensico ve státě New York, od roku 1991 jsou Peroutkovy ostatky uloženy na vyšehradském hřbitově v Praze.

Autorka: Mgr. Hana Zdražilová, MSc.