Zrádnost CKD spočívá v tom, že se dlouhou dobu neohlašuje žádnými příznaky

Přestože nemoc sám neočekával, v životě se s ní setkával vcelku běžně – diabetem 1. typu trpí celý život jeho bratr. „Já jsem ale nikdy takové potíže neměl. Až přibližně před pěti lety jsem začal chodit v noci častěji na záchod. Když už to ale bylo čtyřikrát nebo i pětkrát za noc, začalo mi to připadat zvláštní. Po několika měsících, kdy potíže neustávaly, jsem raději navštívil praktického lékaře. Ten zjistil, že mám cukrovku 2. typu, a nasadil mi léky. Zároveň jsem začal docházet na urologii, protože lékař objevil i problém s prostatou,“ říká pan Branislav. 

K lékům na cukrovku mu proto urolog doporučil ještě doplňky stravy na zlepšení její funkce. „Kromě toho, že jsem začal pravidelně užívat léky, jsem přestal sladit – do čaje už si cukr nedávám, do kávy také skoro ne. Občas mě ale popadne něco, čemu říkám vlčí hlad. To je takové nutkání dát si rychle jídlo nebo třeba jenom kostku cukru," sděluje.

„Jinak se mi udělá špatně, jsem malátný a unavený, prostě potřebuji rychle doplnit cukry. Musím si hlídat, abych jedl pravidelně, což znamená pamatovat na svačiny a obědy. Jinak mě ale nemoc vlastně vůbec neomezuje,“ popisuje Branislav, který dříve pracoval jako ostraha na pražském letišti, nyní se živí jako skladník. 

Přestože je diabetes 2. typu často spojen s nadváhou, není to případ Branislava. „S hmotností jsem nikdy problémy neměl, se svými 188 centimetry mám 87 kilo, ale dříve jsem míval ještě méně, kolem 80 kilo. Chodil jsem pravidelně cvičit, to jsem teď musel trochu omezit kvůli práci, ale pořád bych řekl, že hmotnost mám v pořádku,“ vypráví. 

V zimě navíc rád lyžoval, takže nedostatkem pohybu podle svých slov rozhodně netrpěl. V létě sedá na kolo a vyráží na výlety po Šumavě. 

U diabetu 2. typu také často trpí ledviny – jejich poškození je nevratné a v řadě případů bývá odhaleno příliš pozdě, když už je jejich funkce značně omezená. U pana Branislava si praktický lékař všiml zvýšeného množství bílkoviny v moči a doporučil návštěvu specialisty. 

Jednou za půl roku proto chodí pan Branislav na kontrolu na nefrologii. „Vždy mi vezmou krev a z ní kontrolují funkce ledvin. Zatím jsou naštěstí v pořádku,“ říká s úsměvem Branislav.

Aby v pořádku i zůstaly, dostal od svého lékaře takzvané glifloziny. Ty kromě toho, že léčí cukrovku, pomáhají chránit i ledviny před poškozením.

„Cukrovka mi zatím moc nebere a doufám, že to tak i zůstane. Mnohem víc mě teď trápí moje vyhřezlá ploténka, ale ta souvisí spíš s mou prací,“ uzavírá. 

Podle nefrologa Jana Vachka je chronické onemocnění ledvin (CKD) typickou pozdní komplikací diabetu, a to jak 1., tak 2. typu. Vyvine se přibližně u čtyřiceti procent diabetiků. 

„Vyskytuje se však často i u lidí, kteří diabetem netrpí. Zrádnost CKD spočívá v tom, že se dlouhou dobu neohlašuje žádnými příznaky. Ty se objevují, až když je poškozená značná část tkáně ledvin – člověk tak může ztratit až 90 procent funkce ledvin, aniž by měl předtím jakékoliv potíže,“ uvedl. 

Základním preventivním opatřením je podle něj dobrá kompenzace diabetu, pravidelné kontroly funkce ledvin a časná diagnostika jejich selhávání.