Zlý Urban: Perfektní alibi

Záhy kriminalisté vytipují více než vhodné podezřelé, ale všichni mají perfektní alibi. Týmy vyšetřovatelů z obou měst se musí spojit a společně se vydat na cestu za odhalením sadistického vraha…

V tomto unikátním projektu dochází k autorskému propojení dvou úspěšných autorů kriminálních románů, Davida Urbana a Vladimíra Zlého – v tvůrčí duo Zlý Urban.

Ukázka z knihy:

Čekání bylo nekonečné. Poněkolikáté za posledních pár minut se podíval na hodinky a povzdechl si. Čas pokročil sotva o pár minut. Nikdy by nevěřil, že je tak obtížné stát nehnutě ve stínu za křovím a čekat.

Čtvrt na jedenáct a v přízemním pokoji rodinného domku se stále svítilo.

Napadlo ho, jestli starší žena dávno nespí a nezapomněla jen zhasnout, ale jeho úvahu vzápětí vyvrátila lidská silueta mihnuvší se za oknem. Moc dobře věděl, že je uvnitř sama, takže nikdo jiný než ona to být nemohl.

Rozhlédl se po okolních domech, postavených v dlouhé řadě vedle sebe, oddělených nízkými ploty. Podobaly se jako vejce vejci. Před každým se nacházela malá předzahrádka a příjezdová cesta ke garáži, propojené dveřmi s obytnou částí. Před některými nemovitostmi parkovala vozidla, několik jich stálo za ploty před vjezdy do garáží. Všechna místní auta byla poměrně luxusní, což nasvědčovalo tomu, že jde o čtvrť obývanou bohatšími pražskými obyvateli.

Kdyby se v této čtvrti ocitl čirou náhodou, nenapadlo by ho, že mezi vysokými paneláky najde shluk několika slepých uliček s výstavnými rodinnými domy. Okolní šedivé krabice vzbuzovaly dojem, že se jedná o klasické sídliště postavené komunisty pro dělnickou třídu v sedmdesátých a osmdesátých letech. Renovovaná základní škola s nově zrekonstruovaným sportovištěm a dopravním hřištěm také nikoho neošálila. Rodinné domky byly sice stejného data, přesto se od ostatních budov radikálně lišily. Původně vznikly pro stranické pohlaváry, ale těch zde v současnosti bydlelo jen minimum. Domy přešly do rukou novodobých zbohatlíků, kteří lokalitu dál udržovali jako oázu klidu a luxusu a systémem slepých ulic ji bránili před dotírající šedí z okolí.

Ulice ve tvaru L s několika krátkými odbočkami byla už od desáté hodiny večerní ztichlá, v domech se postupně zhasínala světla, po silnici během poslední půlhodiny neprojelo žádné auto. Obyvatelé byli zalezlí doma a vesměs už spali.

„Konečně,“ zabručel, když se celý jednopatrový domek ponořil do tmy. Zkontroloval čas a rozhodl se ještě počkat. Věřil, že paní domácí se během chvíle propadne do Morfeovy náruče a celá akce proběhne bez obtíží. V hlavě si vybavil informace ze sepsaných poznámek a to, co zatím viděl, odpovídalo zjištěním. Žena pravidelně chodila spát kolem půl jedenácté, a tou dobou už sousedi z vedlejších domů i odnaproti měli dávno zhasnuto.

Snad půjde všechno přesně podle plánu.

Překontroloval si tmavé oblečení a černý nákrčník vytáhl přes bradu až pod oči. V tu ránu si připadal jako bandita ze starých westernů. Vlasy ukryl do černé pletené čepice. Z postranní kapsy pracovních kapsáčů vytáhl čelovku. V ruce vyzkoušel, jestli se nevybila a stále svítí. Zhasnutou si ji nasadil na hlavu.

Než vykročil přes potemnělou ulici, dodal si odvahu dotykem na chladnou a neskutečně ostrou čepel břitvy. Zavřel ji, uložil zpátky do pouzdra na opasku a rozhlédl se na obě strany.

Nikde nikdo.

Skrčený vyběhl ze křoví. V nejtemnějších místech, kam plně nedosahovalo světlo dvou lamp veřejného osvětlení, přeběhl ulici. Byl to risk, ale jinudy se k domu dostat nedokázal. Aspoň o jiném přístupu k pozemku nevěděl. Možná si okolí rodinného domu měl pořádně prohlédnout ještě dnes dopoledne a naplánovat akci jinak.

Teď už to ale bylo jedno.

Do rána muselo být hotovo.

DAVID URBAN (*1973 V Praze)

Už více než polovinu života pracuje u pražské kriminálky, z čehož čerpá ve své literární tvorbě. Mezi jeho zájmy patří četba, sbírání komiksů a hraní počítačových her. Rád zdolává lezecké stěny a věnuje se lukostřelbě. Žije s manželkou v Praze, má dvě dospělé děti a pár koček. Je autorem povídkových sbírek Tři opice a Výjezdovka a kriminálních románů Rozsudek smrti, Hra o přežití (Cena Jiřího Marka za nejlepší detektivní román a nominace na Magnesii Literu), Deja vu, Vražedná splátka a Oči za oko, chrup za zub.

VLADIMÍR ZLÝ (*1988 v Ostravě)

Dětství a ranou dospělost prožil v pohraničním Českém Těšíně. Vystudoval Střední zdravotnickou školu v Ostravě a následně strávil bezmála deset let v zubních laboratořích, prošel si několika dalšími zaměstnáními, mj. dlouho pracoval coby řidič tramvají v ostravském dopravním podniku. Momentálně se živí jako administrativní pracovník. Miluje četbu detektivek, krimi thrillerů a dystopií a poslouchá rockovou a metalovou hudbu.

S manželkou a dvěma dcerami žije v Havířově. Jeho kriminální příběhy se odehrávají v jeho rodném kraji – Čistič v Havířově a Pod haldou v Ostravě.

Zlý Urban: Perfektní alibi, vydává Kalibr ve spolupráci s nakladatelstvím Argo, 328 stran, doporučená cena 399 Kč