Ženy bez domova v Holešovicích svěřují své trable divákům

V představení, jehož původním záměrem byla terapie, se ze všeho vypovídávají. Otevírají své rány. Vykřičí do světa, co pociťují k muži, který je mlátil, nebo k otci, který se o ně nestaral, který pil. Silný je třeba okamžik, kdy si Kateřina představuje, jak se jí její máma omlouvá za to, že ji v těžké chvíli nechala úzkých, napospas osudu. Nikdy se jí bohužel neomluvila, ale už to veřejné přiznání, že si to přála, pomáhá.

Ženy, které nejsou profesionálními herečkami, ale jejich výkony procítěné a profesionální jsou, poznaly, co to je život na ulici. Přišly o rodinu, o kamarády, o práci, o perspektivu, o všechno. Odrážejí se ode dna, mají v sobě sílu. Našly si kamarádky, svěřují se neznámým lidem a cítí úlevu. Představení hrají díky Jako doma – Homelike, o.p.s. (produkce), v rámci které některé připravují bezmasé pokrmy coby Kuchařky bez domova.

Chybí peníze

O koncepci a režii představení se postarala Kateřina Jungová. „Proces zkoušení byl náročný i krásný. Vstupovaly do něj různé nečekané, pohnuté, někdy i nebezpečné události, které jsou nedílnou součástí náročného života těchto žen,“ řekla. Zkoušky trvaly asi půl roku. Hudebně představení doprovodily Tereza Jílková a Zuzana Matěchová. Výpravu měla na starosti Dagmar Urbánková.

Po představení následovala diskuse s herečkami. Některé našly práci, jiné ji hledají. Stejně tak zázemí.

Třeba Růžena žije se psy a kočkami v garáži. Na dotaz, kdo by chtěla, aby představení viděl, odpověděla, že ten, kdo by jí mohl pomoci najít dobrou a stálou práci. Některé jiné ženy řekly, že by byly rády, aby představení viděl partner, který je týral.

Představení bylo finančně podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. Zatím se v holešovickém Studiu Alta uskutečnila premiéra a dvě reprízy, další reprízy by měly následovat na podzim. Ženy by rády hrály dál, vše je však závislé na penězích, kterých se nedostává.