dnes
Sobota - oblacno
22°C
zítra
Neděle - skorojasno
23°C
pozítří
Pondělí - zatazeno
23°C
Zemřel básník, spisovatel a překladatel Pavel Řezníček. Bydlím v Podolí, říkal o své nuselské adrese
Pavel Řezníček, jak ho ztvárnil jeho kamarád Viki Shock (výřez).

Zemřel básník, spisovatel a překladatel Pavel Řezníček. Bydlím v Podolí, říkal o své nuselské adrese

Poslední rozloučení s básníkem, spisovatelem a překladatelem z francouzštiny Pavlem Řezníčkem se konalo ve středu na Olšanech. Rodák z Blanska žil a tvořil do svých 32 let v Brně, v roce 1974 se přestěhoval do Prahy, kde se oženil a založil rodinu. Zemřel ve středu 19. září ve věku 76 let.

reznicek Pavel Řezníček si již v raném mládí zamiloval četbu knih. Když pak na vojně v Plzni poznal surrealistického básníka Petra Krále, stal se i on surrealistou a naučil se francouzsky. Z tohoto jazyka pak přeložil pásmo surrealistických básní Ďáblův ocas je bicykl, jejichž přednesem v brněnském Malém divadle hudby započal svou literární kariéru.

Do roku 1989 však mohl publikovat jen v samizdatu (například v sedmdesátých letech založil s Janem Gabrielem samizdatový časopis Doutník) a v cizině. V osmdesátých letech mu vyšel ve Francii u slavného Gallimarda ceněný román Strop s předmluvou Milana Kundery.

O pár let později vyšel Strop i v Itálii. V Čechách vyšly Pavlu Řezníčkovi od roku 1990 desítky knih poezie a prózy. Asi nejznámější je jeho trilogie o brněnské bohémě šedesátých let Hvězdy kvelbu, Popel žhne a Blázny šatí stvol, v níž vystupují postavy inspirované skutečnými osobnostmi, například hercem a režisérem Arnoštem Goldflamem, silákem Frantou Kocourkem a mnohými dalšími kulturními činiteli té doby.      

Na Pavla Řezníčka vzpomíná jeho kamarád, básník a spisovatel Viki Shock, jenž byl mimo jiné kromě Pavla Řezníčka jediným členem Klubu Nezávislých Surrealistů (KNS), založeným jakožto provokativní reakce na českou surrealistickou skupinu:

21-basnik-pavel-reznicek_1 „S Pavlem Řezníčkem jsem se seznámil v létě 1997 na Patafyzickém silvestru, který se konal v již zaniklém legendárním klubu Delta na pražském sídlišti Dědina. Akci spolupořádal Dan Štverák, pro něhož jsem tam u stánku prodával knihy z jeho patafyzického nakladatelství Clinamen.  Dan o dva roky dříve vydal Pavlovu sbírku básní Plovací sval, takže Pavel měl na akci autorské čtení. Jeho knihy jsem už tehdy samozřejmě znal. Po čtení jsem dal Pavlovi rukopis jedné své básnické sbírky, schválně, co on na to. Za nějaký čas jsme se náhodou potkali před poštou na Pankráci, kde pracoval. „Pane, vy jste surrealista!“ volal na mě na ulici Pavel a pozval mě na pivo (které jsem samozřejmě musel zaplatit já), čímž začalo naše přátelství. Oba jsme bydleli kousek od sebe v Nuslích (přestože Pavel se k této čtvrti nerad hlásil a tvrdil, že bydlí v Podolí), takže jsem ho často navštěvoval. Vždy jsme seděli v jeho ložnici, která byla plná knih a časopisů. Od dveří pokoje k jeho posteli vedla úzká cesta mezi tisícovkami svazků naskládaných na sebe, vždy bylo obtížné udělat místo na židli, abych si mohl sednout, zatímco Pavel seděl na posteli, nad níž se tyčila knihovna. Pavel říkal, že ta knihovna na něj jednou spadne, a tak zemře pod hromadou knih. U okna do dvora byla skříň s vitrínou, kde byly jeho vlastní knihy, rukopisy, korespondence, suvenýry a osobní věci. Na knihách stál kazetový magnetofon s rádiem, z něhož Pavel poslouchal svou oblíbenou stanici Vltavu a jazz, který miloval. Pavel dlouhodobě trpěl cukrovkou, poslední léta si musel několikrát denně píchat inzulín. Před několika lety ovdověl, což těžce nesl, přičemž jeho jediná dcera se vdala mimo Prahu, takže se nevídali moc často. Loni v létě Pavlovi začala takzvaná cukrovkářská noha, proto měl problém s chůzí. Návštěvu lékaře však odmítal. Bál se, že by mu nemocnou nohu amputovali, a že prý se to samo zlepší, což se nestalo. Dělal jsem mu tedy samaritána, chodil mu pro jídlo a holicí potřeby, převazoval jsem mu ránu na noze místo zdravotní sestry. Pavel se loni na podzim sice do nemocnice dostal, ale po několika dnech odešel na revers. Poté mi telefonoval, že mu na nákupy chodí jedna paní z domu. Delší dobu jsem ho pak neviděl, až včera večer mi básník Petr Motýl zatelefonoval tu smutnou zprávu, že Pavel už mezi námi není.“

Jak bylo již výše zmíněno, Pavel Řezníček se také věnoval překladům z francouzštiny, které vycházely hlavně časopisecky.  Řezníčkův knižní překlad vyšel pouze jeden, a sice divadelní hra od Picassova mecenáše a galeristy Ambroise Vollarda Otec Ubu ve válce (vydalo ji nakladatelství Clinamen roku 1999), které je pokračováním slavného Otce Ubu Alfreda Jarryho. Vydání této knihy bohužel prošlo téměř bez povšimnutí, na druhou stranu je možné, že právě z tohoto důvodu bude ještě k sehnání. Dalším Řezníčkovým překladem je Návštěva výstavy, divadelní hra od slavného naivistického malíře Henri Rousseaua, přezdívaného Celník Rousseau. Tento překlad však nebyl nikdy knižně vydán, a pokud je redakci známo, jediný jeho strojopisný exemplář se nachází v knihovně Divadelního ústavu v Praze, neboť Řezníčkův překlad byl kdysi skutečně použit při realizaci divadelního představení. 

V osobě Pavla Řezníčka nás opustil originální autor a svérázný člověk, který bude svým čtenářům velmi chybět.


Zvířecí útulky v Troji a Dolních Měcholupech dočkají nového vybavení

Dnes v 15:07

Na modernizaci a nákup nového potřebného vybavení útulků pro opuštěná zvířata, které provozuje pražská městská policie, budou využity finanční dary a dědictví uložené ve speciálním fondu. Po necelých dvou letech se v tomto fondu sešlo přes 1 800 tisíc korun od...

Botič 2019 a Rokytka 2019. Cvičení prověřila připravenost Prahy na povodně

Dnes v 07:21

Jako správci malých vodních toků na území hlavního města zorganizovaly Lesy hl. m. Prahy v polovině května dvě povodňová cvičení. Během nich se prověřovala připravenost obcí a dalších odpovědných subjektů na povodně, které by mohly nastat na vodních tocích Botič a...

Další články
Nahoru