Záhadu jaterních testů Táně (62) objasnili až desítky let po porodu

V roce 1990 paní Táňa přivedla na svět syna císařským řezem. A právě během pobytu v nemocnici se pravděpodobně nakazila virovou infekcí, která se v šestinedělí projevila žloutenkou. Tenkrát byla specifikovaná jako non-A, non-B, jak byla před objevem viru označována také žloutenka C.

„Lékaři měli na příčinu dva názory. První byl, že mi píchali nějaké injekce na udržení těhotenství déle, než měli. Že se tedy jednalo o reakci organismu, ,lékovou žloutenku´. A druhou hypotézou bylo, že syn byl příliš veliký a tlačil mi na játra. Kvůli žloutence jsem se nakonec dostala na infekční oddělení. Ve finále ani přesně nevím, jak mě tam léčili. Myslím, že mi dávali kortikoidy. Nicméně po několika dnech mě pustili domů,“ popisuje.

Další roky paní Táňa chodila na pravidelné kontroly k praktickému lékaři. O 5 let později, v roce 1995, měla zhruba trojnásobně zvýšené hodnoty jaterních enzymů ALT a AST. Jenže protože paní Táňa tou dobou pracovala v Chorvatsku, kde byly různé virózy, její lékař se domníval, že za tím může být přechozená mononukleóza.

„Protože jsme se chystali na dovolenou do zahraničí, víc jsem svou diagnózu neřešila. Navíc jsem po našem návratu měla jaterní testy v pořádku,“ říká.

Jenže zhruba od roku 2000 se u paní Táni opět objevily značné výkyvy v jaterních testech (u enzymů ALT a AST) a trvaly víceméně do současnosti. „Paní doktorka mi radila takové obecné rady – nejíst uzeniny a užívat ostropestřec. Ale koupila jsem si i další podpůrná léčiva. Měla jsem totiž strach, že by mi testy vylítly ještě mnohem víc, kdybych to neužívala. Musím přiznat, že jsem zkoušela i alternativu. Byla jsem z toho už tak zblblá, že jsem navštívila léčitele a dala na jeho rady – rozmačkala listy zelí, pomazala se sádlem a obložila se tím. Zpětně se za to stydím, ale byla jsem z toho opravdu zoufalá,“ vypráví.

Dříve se pouze vyloučily žloutenky A a B

Zhruba před 16 lety podstoupila paní Táňa fundoplikaci (operaci žaludku). Před zákrokem podstoupila několik předoperačních testů. Následně žila v domnění, že také na žloutenku C. Ale jak se později dozvěděla, vyloučili u ní jenom žloutenky A a B. Hepatitida C byla objevena v roce 1989.

„Do té doby lékaři uměli diagnostikovat virovou hepatitidu A, hepatitidu B a zbylé případy, po vyloučení těchto dvou infekcí, jsme označovali jako non-A, non-B.  Po objevu viru hepatitidy C se ukázalo, že ve více než 90 procent případů z této třetí skupiny se jedná o žloutenku C, správněji infekci virem hepatitidy C nebo hepatitidu C,“ vysvětluje Petr Urbánek, přednosta Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha a místopředseda České hepatologické společnosti ČLS JEP.

„Paní Táňa mohla být nakažena nějakou intervencí typu krevní transfuze, převod plazmy, převod krvinek a podobně. Císařský řez podstoupila v roce 1990, dárci krve se ale u nás testují až od roku 1992,“ sděluje.

Kolísání jaterních testů pokračovalo

Hepatitida C se typicky ve svém dlouhodobém (třeba několik desetiletí) trvajícím průběhu podle Urbánka projevuje jako křivka sinusoida. Sice není tak pravidelná, ale chvíli jsou jaterní testy vyšší (1,5 násobek, dvojnásobek normy), pak můžou být naopak 2 až 3 měsíce úplně normální nebo skoro normální. Paní Táňa si také vyslechla, že by mohla mít nějaké autoimunitní onemocnění jater, ale diagnostika se nedotáhla do konce, protože potvrdit, nebo vyloučit ho může komplex specializovaných vyšetření, včetně jaterní biopsie.

Na konci jara 2024 paní Táňa potřebovala podstoupit gynekologický zákrok. Opět musela absolvovat několik předoperačních vyšetření a v rámci nich bylo provedeno i krevní vyšetření na žloutenku C.

„Jakmile se diagnóza potvrdila, byla jsem nemile překvapená, jak se ke mně choval zdravotní personál. Byla jsem poučená, že žloutenka C se přenáší tělními tekutinami, ale lékařka se mnou bohužel jednala jako se sexuální pracovnicí. A já se vůbec nemohla bránit, protože jsem netušila, kde jsem se nakazila. Stále jsem mylně žila v domnění, že to nemohlo být při porodu, protože mi mezitím údajně dělali testy na žloutenku C,“ vzpomíná Táňa.

Zákrok jí z bezpečnostních důvodů prováděli jako poslední a následně ji chtěli poslat na infekční oddělení, což paní Táňu značně traumatizovalo, protože věděla, že nežije rizikovým způsobem života. Napadla ji ale spásná myšlenka – zkusí se sama objednat u specialistů na játra, tedy na hepatologii, kde ji víceméně hned přijali.

Pro paní Táňu byla úleva, že neskončila hospitalizována na infekčním oddělení, ale v poradně na gastroenterologii-hepatologii s podezřením na hepatitidu C. „Ráno jsem přišla do sesterny, kde mi nabrali krev a odeslali ji do laboratoře. Poté mi provedli elastografii jater, takové poklepávání na boku, které je naprosto bezbolestné. Ještě v ten samý den jsem dostala výsledky, lékař mě hned přijal a předal mi léky, které hradí zdravotní pojišťovna,“ vzpomíná paní Táňa.

Speciální vyšetření na žloutenku C tedy probíhá neinvazivně. Stěžejní je vyšetření krve, které prokazuje přítomnost viru v krvi. Dále se využívá ultrazvukové vyšetření tuhosti jater (elastografie jater), které prokáže, kolik vaziva člověk v játrech má, jak významně jsou jeho játra nemocná.

„Podle výsledků elastografie se nastavuje pacientský postup po skončení léčby, jejíž úspěšnost je 99,9 procenta a spočívá v podání jedné nebo tří tablet po dobu dvou či tří měsíců. Jakmile pacienta vyléčíme, pečujeme o něj podle výsledků vstupní elastografie. Pokud nebude mít virus v krvi a nebude mít jaterní cirhózu, pacient je zdravý a může být uvolněn z další specializované péče. Zajímavé je, že nemůžeme říci, že člověk nakažený 30 let bude mít zákonitě cirhózu a jedinec s nákazou 3 roky ji mít nebude,“ upřesňuje profesor Urbánek.

Příběh paní Táni není zdaleka jediný. Může být také inspirací pro ostatní, kteří mají řadu let zvýšené jaterní testy a stále neví, co by mohlo být příčinou. „Jsem ráda, že můj manžel a syn žloutenku C nemají. Jinak v současnosti cítím kromě úlevy také velký vztek sama na sebe, že jsem měla být důslednější. Ale na mou obranu jsem se mylně domnívala, že mi před fundoplikací dělali i test na žloutenku C. Naštěstí po léčbě jaterní testy dopadly dobře, dlouholetý problém byl vyřešen,“ svěřuje se Táňa.

„Všem, kteří mají vyšší jaterní testy a byli v minulosti na nějaké operaci, doporučuju zajít si udělat speciální test na žloutenku C. Stojí to jen zavolání na hepatologii a 1 den času. Vrátí se vám to v podobě zdravých jater,“ pokračuje

Žloutenku C odhalí jenom speciální test

„Dokud někdo nemá vyšetřen anti-HCV protilátky, nemůže říct, že se s virem hepatitidy C nepotkal. Existuje jen jediné vyšetření, a to vyšetření právě protilátek anti-HCV prokazující, jestli jsem s virem v kontaktu byl, nebo nebyl. Pokud ano a následné vyšetření prokáže, že virus v krvi stále přítomen je, pomůže léčba hrazená zdravotní pojišťovnou,“ shrnul Petr Urbánek.

„Pokud máte podezření na nákazu žloutenkou C, můžete se objednat na testy na pracovišti patřící mezi centra léčby virové hepatitidy C. Jsou dvojí odbornosti – ,infekce´ a ,gastroenterologie a hepatologie´ – je jich 25 po celém Česku,“ dodal.