Začíná rekonstrukce školy pro handicapované děti, kapacita se navýší o desítky míst

Speciální škola Diakonie ČCE V Zápolí již více než 28 let vzdělává téměř pět desítek žáků s mentálním a kombinovaným postižením a je často poslední záchranou zoufalých rodičů. Přijímá totiž i ty žáky, které ostatní školy odmítají, protože péče o ně je příliš náročná.

„Třídy jsou malé, v každé se učí okolo šesti až osmi žáků, tak jak tomu bývá ve všech speciálních školách. Dostali jsme se do situace, kdy bez zásadní rekonstrukce nebudeme moci dále fungovat. Jednoduše nám hrozí, že nám škola spadne na hlavu. K tomu všemu je v Praze zásadní nedostatek míst pro děti s těžkým postižením. My ale díky rekonstrukci školu nejen opravíme, ale zároveň navýšíme její kapacitu až o 40 nových míst,“ uvedl ředitel Mateřské školy a základní školy speciální Diakonie ČCE Praha.

V rámci rekonstrukce dojde k úpravě stávajících prostor, k bezbariérovým úpravám a také k vytvoření specializovaných relaxačních míst pro žáky s autismem. Po rekonstrukci bude michelská škola moci fungovat dalších 30 let.

V rozpočtu rekonstrukce stále chybí částka dva miliony korun. Diakonie proto oslovuje dárce s prosbou o pomoc. Přispět na rekonstrukci školy V Zápolí mohou jednotlivci i firmy prostřednictvím darovacího formuláře na stránkách školy: skolapraha.diakonie.cz.

„Finanční prostředky státu směřují k inkluzi těchto dětí do běžných škol, které je ale odmítají. Rodiče se dostávají do složité situace, kdy jejich dítě má povinnou školní docházku, ale zároveň pro něj není místo. Jedná se o dlouhodobě neřešený problém. Speciální školy v Praze jsou vyčleněny z investičních projektů EU na rekonstrukce či navýšení kapacity. Proto i my získáváme prostředky na rekonstrukci z řad individuálních a firemních dárců,“ vysvětlil Černý.

Míst ve speciálních školách je v Praze nedostatek, přitom právě speciální školy nejen pomáhají rodinám ulehčit každodenní péči, ale přispívají také k individuálnímu rozvoji schopností dětí.

Podle Dany Šalamunové, matky dnes již čtrnáctileté žačky školy, byl život bez školy V Zápolí výrazně složitější. „Dnes bych už možná mohla pracovat na částečný úvazek z domova, ale když byla dcera mladší, nepřipadalo by to v úvahu. Základní vzdělání je totiž povinné pro všechny a dceru bych musela vzdělávat sama doma. Poslední rok na mateřské dovolené jsem věnovala shánění školky pro dceru – téměř všude nás odmítli, až jsme se vlastně náhodou dozvěděli o škole V Zápolí. Na školku tu navazuje rovnou speciální škola, takže Evička mohla plynule pokračovat,“ sdělila. „Moje dcera Evička za dobu, kdy školu navštěvuje, udělala ohromné pokroky. Začala pít normálně ze skleničky, zlepšila se v mluvení. A když jí druzí nerozumí, umí si poradit. Za naši školu dám ruku do ohně, “ doplnila.