Z tréninkové kavárny se Magdaléna (26) i přes handicap dostala k vysněným knihám
7. února 2026 15:56
Přidejte si nás na domovskou Navzdory svému handicapu chtěla jediné – fungovat v běžném pracovním prostředí a být zaměstnaná i při pobírání invalidního důchodu. Příležitost dostala právě ve zmíněné kavárně, kterou znala ze studia v Jedličkově ústavu. „Poslala jsem životopis a tím se mi otevřely další dveře,“ říká dnes.
Podnik funguje jako tréninkové pracoviště pro lidi s tělesným postižením. Nejde v ní jen o kávu, ale hlavně o prostor, kde se člověk může učit, chybovat a růst – bez zbytečného tlaku. Pro Magdalénu to byla první dlouhodobá pracovní zkušenost po odchodu ze školy na podzim roku 2024.
Začátky nebyly jednoduché. „Nejtěžší bylo, že jsem si nevěřila a pořád se podceňovala,“ přiznává. Postupně se ale zapojila do běžného chodu kavárny, učila se obsluze zákazníků, provozním rutinám i práci v týmu. Důležitá pro ni byla možnost pracovat vlastním tempem a nebát se udělat chybu. „Najednou jsem měla pocit, že někam patřím,“ dodává.
Zkušenost z kavárny se brzy proměnila v další krok. Když se objevila možnost práce v knihkupectví, byla už připravená. Z prostředí byla skutečně nadšená – čtení je její dlouhodobý koníček. Do nové práce odchází se smíšenými pocity, ale i s výbavou, kterou dřív neměla: sebevědomím a zkušeností, že zvládne běžný provoz.
„Do další práce si beru hlavně to, že se nebojím komunikovat s lidmi a cítím zodpovědnost za to, co dělám,“ říká Magdaléna. Sama ví, že práce na sobě nekončí. Ale rozdíl je zásadní – dnes už ví, že na to má.
„Příběh Magdalény ukazuje, že tréninková pracoviště mohou fungovat jako skutečný most mezi lidmi s handicapem a běžným zaměstnáním. A že někdy stačí dát člověku šanci, aby udělal další krok sám,“ sdělila Kateřina Kučerová z neziskové organizace Borůvka Praha, která pomáhá handicapovaným lidem.
