Vztahová Itálie v Česku: Křik, nadávky a urážky patří k realitě čtvrtiny partnerských soužití

Nezvládnuté emoce, křik, facky, psychický nátlak i hrubé formy fyzického násilí. Taková je realita v mnoha tuzemských domácnostech, která má stále velmi negativní dopady na jednotlivce i celou společnost. Služeb a programů pracujících s lidmi, kteří se dopouštějí násilného jednání, je však v Česku stále poměrně málo.

LOM realizoval ve spolupráci s agenturou Nielsen Admosphere výzkum, který mapoval výskyt a formy domácího násilí, včetně dopadu covidové pandemie.

Celkem 10 procent oslovených se v rámci výzkumu označilo za osobu, která se dopouští násilného chování (verbálního, psychického nebo fyzického) ve vztazích, 11 procent připustilo, že se nějakého násilného chování vůči partnerovi, dětem nebo jiným členům rodiny dopustili v posledních 12 měsících.

Tato čísla signalizují obrovský celospolečenský problém. „Při zjednodušeném přepočtu se v Česku jedná o více než tři čtvrtě milionu lidí starších 15 let. Přitom je jisté, že jde pouze o špičku ledovce, protože v naší populaci určitě žije mnoho lidí, kteří svůj problém nepřiznají, nebo ho nejsou ani schopni rozpoznat,“ okomentovala výstupy výzkumu socioložka Hana Friedlaenderová z výzkumné agentury Nielsen Admosphere.

Násilí v době pandemie

Výzkum překvapivě ukázal, že počet lidí, kteří se chovají násilně během pandemie, výrazně nevzrostl. „Rozdíl ve výskytu násilí v rodinách se ve srovnání s výzkumem realizovaným před pandemií neukazuje, a to ani z pohledu deklarovaného násilného chování respondentů, ani z pohledu hodnocení násilného chování ze strany jejich partnerů a partnerek. Čísla nám vycházejí velmi podobně jako při předchozím průzkumu, který jsme realizovali před pandemií a ve kterém jsme respondentům pokládali stejné otázky,“ popsala Friedlaenderová.

U části populace (16 procent) se však snížila schopnost zvládání emocí a vzteku. Zároveň platí, že samotný výskyt násilí není jedinou veličinou, kterou je možné měřit zhoršení situace v době covidu.

„Mohl narůst počet lidí, u nichž se zvýšila intenzita a frekvence násilných epizod. Jinými slovy, ti, kteří se dokázali chovat nenásilně ve vztazích před pandemií, to podle našich dat zvládli i během ní. Zajímavá budou s odstupem času čísla z intervenčních center a jiných organizací pro oběti násilí, která ukážou, zda se během pandemie opravdu zvýšil počet jejich klientů. Počítejme také s tím, že dopady pandemie na psychické zdraví lidí budou ještě nějakou dobu dojíždět,“ sdělil Evžen Nový, vedoucí terapeutického týmu programu Zvládání vzteku, který LOM realizuje v Praze a Plzni.

Násilí má řadu forem, které se často podceňují

Výzkum mapoval také výskyt různých forem psychického a sociálního násilí, které zatím společnost bere v úvahu mnohem méně než násilí fyzické nebo sexuální. Čtvrtina dospělých, kteří žijí v dlouhodobém vztahu, přiznává, že v něm používá nebo zažívá alespoň občas křik, nadávky a urážky.

Mezi další poměrně časté situace patří například ponižování před jinými lidmi (6 až 12 procent), extrémní žárlivost (13 až 15 procent) nebo izolování partnera či partnerky od přátel a rodiny (6 až 7 procent).

Výzkum realizovala Liga otevřených mužů v květnu 2021 ve spolupráci s agenturou Nielsen Admosphere. Jednalo se o omnibusový průzkum, který na reprezentativním vzorku 511 respondentů z internetové populace 15+ mapoval dopad covidové pandemie na výskyt násilí v českých domácnostech a strukturu psychických a sociálních forem násilí, které se často podceňují a nereflektují.

Řady forem psychického a sociálního násilí se dopouštějí více ženy než muži. Partneři i partnerky se podle výzkumu shodují, že ženy častěji své partnery kontrolují. Například partnerovi častěji říkají, jaké oblečení má nosit či nenosit, nebo vzbuzují pocit, že potřebují její svolení například k chození do společnosti nebo potkávání se s přáteli.

Ženy běžněji projevují i extrémní žárlivost a jsou citlivější vůči ponižování nebo zostuzování před jinými lidmi než muži – samy častěji připouštějí ponižování partnera, ale i častěji uvádějí ponižování ze strany partnera-muže.

Nezvládnutý vztek má mnoho negativních dopadů

„Vztek vyvolává fyziologickou reakci těla, při níž jsou uvolňovány mobilizační hormony jako například adrenalin. Pokud jsme těmto stresovým hormonům vystaveni pravidelně a dlouhodobě, může to mít negativní dopad na naše zdraví,“ popisuje psychoterapeut Evžen Nový.

Zahraniční výzkumy například potvrzují, že lidé, kteří dlouhodobě nezvládají svůj vztek, jsou náchylnější k chronickým zánětům, poruchám spánku, metabolickým poruchám nebo kardiovaskulárním onemocněním.

Bez povšimnutí samozřejmě nelze nechat ani dopad na blízké osoby. U žen i mužů, kteří zažívají nezvládnutý vztek a násilí svých partnerů a partnerek, se kromě zvýšeného rizika fyzického zranění objevují konstantní stres a strach, které mohou vést k chronickým zdravotním obtížím, jako jsou bolesti hlavy, zad, opakující se mdloby a záchvaty či poruchy spánku a příjmu potravy.

Například podle odhadů Světové zdravotnické organizace trpí ženy, které se staly oběťmi násilí v partnerských vztazích, dvakrát častěji depresemi.

Stranou nelze nechat ani vliv na děti. Jedna ze zahraničních studií, která vyšla v American Journal of Preventive Medicine a byla realizována na vzorku 9508 lidí, například ukazuje, že u dospělých osob, které byly v dětství výrazněji vystaveny násilí ze strany rodičů, je 4 až 12krát vyšší riziko, že se u nich vyskytne alkoholismus, užívání drog, deprese, pokus o sebevraždu a 2 až 4krát vyšší riziko kouření a rizikového sexuálního chování, než je tomu u osob, které násilí v dětství vystaveny nebyly.