Vzniknou nové večerníčky s ilustracemi Borna? Děti by mohly provést po Kampě i náplavce
11. listopadu 2014 17:48
Mezi nejznámější večerníčky patří: O Krtkovi, o loupežníku Rumcajsovi, Pohádky z mechu a kapradí, O makové panence, Krkonošské pohádky, Říkání o víle Amálce, Maxipes Fík, Pat a Mat, Bob a Bobek či Mach a Šebestová.
„Knížku jsem napsala v roce 1998, od té doby vyšla dvakrát, byla přeložena do němčiny pro dětské ZOOM Kindermuseum ve Vídni, několikrát vyšla v arabštině v prestižním káhirském nakladatelství Darelhelal a získala ocenění Zlatá stuha. Před časem mě oslovili z Českého rozhlasu, abych jim na základě této knížky napsala sedm večerních pohádek pro děti,“ uvedla pro Pražský patriot Monika Le Fay.
Sedm pohádek napsala a Český rozhlas je bude brzy vysílat. „Zároveň jsem jednala s Českou televizí o vzniku večerníčků z prostředí kolem Karlova mostu a kresbami Adolfa Borna, jehož obrázky jsou geniální,“ řekla. Věří, že večerníčky budou zrealizovány. „Moc bych si přála, aby je Adolf Born nakreslil. Je to skvělý výtvarník, stálice naší dětské tvorby, také jsem na jeho ilustracích vyrůstala,“ zdůraznila.
Pohádky z Kampy, náplavky, u Karlova mostu
Dvanáctistránkové ilustrované leporelo vypráví o chlapci Jonášovi, který chodí ze školy po náplavce a nudí se. Potká velrybu Ubaldu, která plave po Vltavě pod Karlovým mostem. Pohádky, napsané pro Český rozhlas, které mají být již brzy natočeny, na příběh navazují, je v nich také Jonáš, velryba, jeho rodina a nejbližší okolí.
Pohádky se odehrávají na Kampě, na náplavce, kolem Karlova mostu a jsou spojeny s Vltavou. „Děti by díky velrybě poznávaly Vltavu i centrum Prahy,“ uvedla Le Fay. Praha je pro ni jako pro člověka, který se sem přestěhoval ze Zlína, stále krásná a fascinující. „Na pražské náplavce žijí labutě, rackové a holubi, dá se tam sedět a dívat na lodě. Ráda tam chodím se psy, nebo jen tak na procházku. Když sebou vezmu nějaké děti a jedeme lodí do ZOO, připadáme si, že jsme na výletě,“ dodala.
Původních večerníčků je méně než dřív
Je jí líto, že večerníčků se vyrábí čím dál méně. Před listopadem 1989 byla podle jejích slov velká vlna, co se týče tvorby pro děti, textů, ilustrací, večerníčků. V posledních letech to ale upadlo. „Možná to bylo způsobeno i tím, že lidé, kteří za normalizace nemohli dělat hrané filmy, vážnou tvorbu, našli útočiště v animovaném filmu,“ řekla.
„Také jsem to zažila, protože jsem koncem 80. let pracovala ve filmovém studiu na Kudlově a večerníčky jsem vybarvovala. Škoda, že dnes je to něco výjimečného a drahého. Děti se na animovaných pohádkách učí vnímat vizuálně, přes pohádku se dá sdělit plno poselství, o lidech a jejich vztazích mezi sebou, k přírodě a ke zvířatům, často humornou formou,“ uvedla.
„Velmi obdivuji práci nestorky českých večerníčků Kateřiny Krejčí, která se zasloužila o tvorbu ve své době přelomových pohádek, jako byly například o Maxipsu Fíkovi, které – přestože vznikly během normalizace – se vysílají dodnes a děti jsou z nich stále nadšené,“ uzavřela.
Večerníček je vysílán od roku 1965
Večerníček, vysílaný původně Československou televizí (dnes Českou televizí), byl jako ucelená forma nejprve – od 2. ledna 1965 – vysílán v neděli. Navazoval na pořad Stříbrné zrcátko, který byl vysílán v nedělním podvečeru o dva roky dříve. Zakládajícím tvůrcem a prvním dramaturgem večerníčku je Milan Nápravník. Animovaná znělka večerníčku je nestarší tuzemská televizní znělka. Barevně a každý den začal být večerníček vysílán v roce 1973.
Symbolem je kreslený kluk v papírové čepici, znělka s ním předchází pohádkovému příběhu. Autorem chlapečka je malíř Radek Pilař, tvůrcem hudby byl Ladislav Simon, pozdravy Dobrý večer a Dobrou noc namluvil Michal Citavý.
A ještě znělka slovenského večerníčku