Vzácná dlažba, oprýskané sluneční hodiny, vozy na přespání. Co bude dál s chátrající Cibulkou?

„Majitel nám před časem řekl, abychom ze zadní zahrady odstranili auta, která tam byla. Udělali jsme to, a jeho podřízení nám pak řekli, že v našem setrvání nevidí problém. Když jsme se snažili dovolat přímo jemu, nezvedal telefon nebo se odkazoval na později. Dozvěděli jsme se, že mezi chuligány a těmi, co mají blízko k neonacistům, koluje zpráva, že bezpečnostní agentura hledá brigádníky a láká je na to, že si mohou kopnout do feťáků. Majiteli jsme proto napsali otevřený dopis, upozornili jsme ho, že taková konfrontace by mohla mít fatální důsledky,“ uvedla pro náš portál squatterka Zuzana.

Majitel kontaktoval náměstka primátorky Matěje Stropnického (SZ, Trojkoalice), na magistrátu se uskutečnila schůzka, jíž se zúčastnili i squatteři. „Pan Vaníček řekl, že by chtěl, aby město našlo náhradní pozemky, kam bychom se mohli přestěhovat, na této schůzce jsme se od něj poprvé dozvěděli, že o obnovení dohody upravující naše setrvání na usedlosti už jednat nechce. Dostali jsme ale také informaci, že rozvázal spolupráci se zmíněnou bezpečnostní agenturou,“ řekla mladá žena.

Zůstanou squatteři do zahájení stavebních prací?

„Pan Vaníček už se s námi scházet nechce. Myslíme si, že nemá investora, i když tvrdil, že má, přičemž dodával, že prý tady chtěli opravovat, ale bojí se nás. Argumentovali jsme tím, že tady byl dokonce i dětský den, a matky s dětmi se sem nebály. Navíc jsme zjistily, že zatím nemá stavební povolení,“ pokračovala squatterka Martina.

„Společně s městskou částí Praha 5 jsme sporným stranám předložili dva návrhy: buď, že iniciativa v objektu zůstane do zahájení stavby a bude dodržovat novou dohodu o užívání objektu (například počet osob trvale přítomných v usedlosti), přičemž městská část ji bude garantovat a navíc pomůže vlastníkovi s prosazením jeho stavebního záměru, nebo iniciativa odejde, ale městská část zřídí pro dohled nad přípravou a realizací rekonstrukce usedlosti komisi, do které iniciativu přizve,“ uvedl pro Pražský patriot Stropnický.

Podle jeho slov dosud ani nebyla zpracována dokumentace pro územní řízení, existuje jen stavební průzkum záměru a jeho model, může tedy trvat i víc než dva roky, než stavební práce začnou.

Majitel: Chci vybudovat seniorský dům

A jak vidí budoucnost objektu majitel? Investora podle svých slov má. „Začnou tam přípravné práce, potřebujeme uvolnit veškeré prostory, umožnit vjezd těžké techniky a tak dále,“ uvedl pro Pražský patriot Oldřich Vaníček. „Po stránce stavebního slohu vychází záměr z původní koncepce. I nově přistavěné objekty, které nahradí nehistorické kůlny a dílny, budou ve stejném slohu jako původní historická budova.“

„Záměrem je seniorský dům. S tím, že se řeší otázka koeficientu zastavitelnosti. Před dvěma roky někdo svévolně snížil koeficient zastavitelnosti, takže původní historická budova se do toho téměř nevejde. Nemám z toho dobrý dojem, mám pocit, že to byl nějaký developer, který chtěl dotlačit budoucí investory i mě i k tomu, abychom záležitost vzdali. Přístup památkářských orgánů i radnice Prahy 5 je dnes velmi rozumný. Věřím, že tento blok, který všechno brzdí, se odstraní. I kdyby se neodstranil, otázka kubatury budovy dnes není klíčový problém. Myslím, že se vyřeší i letitá záležitost, na které to zůstalo dost dlouho stát, to je tvar střechy,“ uvedl.

Squatteři: Sousedi jsou rádi, že jsme tady

Zámek Cibulka je národní kulturní památka. V objektu jsou pořádány různé akce, nedávno se tam uskutečnil třeba večer věnovaný Malcolmu X, probíhají tam diskuse, promítají se filmy, pořádají koncerty, techno party, divadla, vaří se tam pro Food not bombs-Jídlem proti bombám, což je dobrovolnický projekt pomáhající potřebným. S blízkým okolím mají squatteři dobré nebo neutrální vztahy.

„Jen jednoho souseda rušily některé koncerty, byl tady na sousedském dnu, tak jsme si na něj vzali číslo, on na nás, a když ho něco ruší, napíše a my to ztišíme. Jinak sousedi z přilehlých domů říkají, že jsou rádi, že jsme tady, nebojí se sem chodit – jako se báli dřív,“ řekla Zuzana.

Squatteři podepsali s Vaníčkem dohodu před třemi roky. „Předtím platil pokuty za to, že památka chátrá, od doby, kdy tady jsme, a místo udržujeme, již pokuty nedostává. Udělali jsme tady základní práce, odkryla se historická dlažba, dřív tam bývala tráva – památkáři byli z odkryté dlažby, která je prý vzácná, nadšeni. Svedli jsme vodu ze střech do okapů, zaplachtovali některé díry ve střechách. Ze zahrady už není smetiště, nepovalují se tam injekční stříkačky, jako když jsme sem před třemi lety přišli,“ uvedla Zuzana.

Na domě jsou i sluneční hodiny

Ze zahrad zmizely sochy a umělecká výzdoba, které přežily i válku, chátrá už i čínský pavilon, který býval v pořádku. Na domě jsou ještě vidět krásné sluneční hodiny, které jsou už ale hodně oprýskané. Je tam vyschlá empírová kašna. „Voda tady vůbec není, jen dešťová, pitnou musíme vozit v barelech, stejně tak stavební materiál,“ řekla Martina. V jedné z historických budov se propadají střechy, bortí se stěny, v budovách, které ještě v 90. letech sloužily jako domov lidem, se nedá ani přespat.

Jaký vztah má se squattery majitel? „Předtím jsem s nimi nikdy nemluvil, mluvili s nimi moji kolegové. Přišli s tím, že by ty prostory chtěli využívat pro vernisáže a outdoorové akce, projevil jsem benevolenci, ačkoli každý jiný by se bránil, mám pochopení pro odlišný životní styl mladých lidí, kteří apriori budou kritizovat starší generaci. Kdysi dávno jsem byl taky mladý, tak tohle u mladých neodsuzuji,“ uvedl.

V současné době ale podle svých slov není ochoten řešit technické fungování dodavatelů, stavebních firem, těžké techniky. „Nejsem ochotný řešit pohyb cizích osob, že tam někdo je a odmítá se vzdálit,“ řekl. „Myslím, že tento problém se vyřeší nekonfliktně a hlavně ne silově, to není můj styl,“ dodal. Většina squatterů bydlí v autech nebo v přistavěných budovách z 50. let.  „Nepřekáželi bychom tady tedy, ani kdyby k rekonstrukci skutečně došlo,“ uvedly ženy.

Je to architektonický skvost

Ačkoli dohoda mezi majitelem a squattery skončila k poslednímu březnu, ženy říkají, že vzhledem  k okolnostem objekt prozatím opustit nechtějí. Pokud s jejich přítomností majitel nesouhlasí, měl by dle jejich právního zástupce podat žalobu na vyklizení. O budoucnosti usedlosti by tak rozhodl soud. „Případný pokus o naše vyklizení by tak byl nejen nelegitimní, ale také nelegální,“ říkají.

Iniciativu podpořilo i sedmnáct občanských sdružení platformy ZaPět. Postavil se za ni i Klub za starou Prahu. Ten uvádí, že se jedná o architektonicky nejkvalitnější areál svého druhu na území Prahy, upravený na sídlo pasovského knížete-biskupa Leopolda Josefa Thun-Hohensteina po roce 1817.

„Jeho historická, umělecká a architektonická hodnota je penězi nevyjádřitelná, což bohužel současný vlastník ignoruje,“ uvádí Klub za starou Prahu v otevřeném dopise starostovi Prahy 5 Radku Klímovi.

Klub za starou Prahu navrhuje vyvlastnění

„Lze se oprávněně domnívat, že i přes opakované výzvy vašeho úřadu i Odboru památkové péče Magistrátu hl m. Prahy a přes pokuty, které jsou mu udělovány, majitel směřuje k destrukci a následné spekulativní demolici areálu,“ pokračuje dopis. Podle Klubu za starou Prahu je „nezbytné zbavit vlastníka jeho vlastnického práva, pokud nechcete nečinně přihlížet závažnému ochuzení kulturního bohatství Prahy 5“.

Navrhuje využít institutu vyvlastnění a následně objekty upravit k veřejným účelům. S tím, že obyvatelé přilehlých domů volají po komunitním centru, mateřské školce nebo podobném využití. „Klub Za starou Prahu Vám nabízí odbornou spolupráci ve všech krocích, které se k záchraně usedlosti Cibulka rozhodnete vykonat,“ uzavírají dopis předsedkyně a místopředseda klubu Kateřina Bečková a Jan Bárta.