Výstava KRÁLOVNIČKY v Kobce 17
Přidejte si nás na domovskou Autor Jakub Jahn a kurátorka Kristýna Hájková zde společně se šestnácti dívkami ze ZŠ Cimburkova oživili lidovou tradici „otevírání studánek“ a přenesli ji do kontextu současného městského prostoru. Výstava v Kobce 17 na Smíchovské náplavce, která bude slavnostně otevřena ve čtvrtek 16. dubna v 18 hodin, nyní tento efemérní zásah poprvé uvádí v galerijním formátu. Vstup je zdarma.
KRÁLOVNIČKY – Jakub Jahn a kolektiv
17. 4. – 10. 5. 2026
Kobka 17, Smíchovská náplavka, Praha 5
Vernisáž výstavy: 16. 4. 2026, 18 hodin
V premiéře představuje výstava dvoukanálovou videoprojekci doprovázenou autorskou hudbou Amelie Siba, fotografiemi a dalšími artefakty, které společně vytvářejí imerzivní prostředí na pomezí dokumentu, výtvarné stylizace a prostorové instalace. Nejde přitom pouze o záznam již proběhlé události, ale o nové významové uspořádání, v němž se původní akce dále proměňuje a získává další vrstvy možného čtení.
„Výstava KRÁLOVNIČKY navazuje na třídenní stejnojmenný happening, který vychází z reinterpretace lidové tradice otevírání studánek. Tento archetypální model je v rámci projektu podroben vědomé dekontextualizaci v prostředí urbánní infrastruktury, konkrétně v prostoru metra, typologicky vymezeného jako tranzitní, funkčně determinovaný a dlouhodobě zatížený vizuálním i sociálním marasmem. Umělecké gesto sem nevstupuje jako estetizující zásah, ale jako vědomé narušení tohoto stavu, jako pokus o jeho dočasné rozrušení a přesměrování pozornosti k tomu, co zůstává běžně přehlíženo. Zároveň tím vzniká prostor sdílení laskavosti – jemná, avšak významná rovina intervence, která otevírá možnost mezilidského kontaktu a empatie v jinak anonymním a odcizeném prostředí,” popisuje projekt jeho kurátorka Kristýna Hájková.
KRÁLOVNIČKY se tak pohybují na pomezí participativního umění, happeningu, rituálu, dokumentárního filmu a prostorové instalace. Vycházejí z folklorní inspirace, aniž by ji doslovně rekonstruovaly – spíše ji aktualizují jako živý kulturní impuls, skrze nějž lze znovu promýšlet vztahy na mnoha úrovních. Ukazují, že umění nemusí být oddělenou exkluzivní sférou života určenou pouze malé skupině poučených diváků, ale může se stávat způsobem, jak znovu otevírat prostor pro sdílení, citlivost a proměnu našeho společného pobývání ve světě.
