Vysoký tlak v plicích léčili Martinovi pomocí pumpy, nyní chodí už jen na injekce

Martin se proto v březnu roku 2021 objednal na vyšetření do plicní ambulance na poliklinice v Praze. Příčinu zadýchávání tam však neodhalili. „Paní doktorka mi na zmírnění obtíží předepsala kortikoidy a doporučila mi inhalace. To vše sice na nějakou dobu pomohlo, po pár týdnech se ale problémy s dýcháním vrátily,“ vzpomíná Martin. 

Ošetřující lékařka ho proto odeslala na podrobnější vyšetření do Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde se dostal do péče koordinátora centra pro léčbu plicní hypertenze v IKEM Hikmeta Al-Hitiho. V nemocnici podstoupil katetrizaci – zákrok, při kterém se měří krevní tlak v plicích. 

„Lékaři zjistili, že u mě dochází k velkému vzestupu krevního tlaku v plicních cévách. Vysvětlili mi, že jedná o takzvanou idiopatickou plicní arteriální hypertenzi – nemoc, při které se správně neokysličuje krev v plicích. Proto jsem se zadýchával,“ upřesňuje Martin. 

V IKEM mu ihned nasadili léčbu a Martin tam pak jezdil na pravidelné kontroly. Potíže s dechem měl ale stále, a to i při minimální zátěži. „Musel jsem přestat chodit do práce, nebylo to možné. Skončil jsem v plném invalidním důchodu,“ popisuje.

Jeho zdravotní stav se zlepšil až poté, co mu léčivou látku začala v pravidelných intervalech dávkovat malá pumpa, kterou Martin nosil stále u sebe. „Vedla z ní tenká hadička do podkoží v břiše. Každých 6 týdnů se přepichovala na jiné místo na břiše,“ doplňuje. 

Později mu v nemocnici zavedli do těla ještě čip, který dokáže změřit krevní tlak v plicích. „Doma mám speciální podložku a ovladač. Když si na ni lehnu a ovladačem ji aktivuji, podložka hodnotu krevního tlaku sejme a data odešle do IKEM. Pan docent Al-Hiti tak má přesný přehled o tom, jak se můj krevní tlak vyvíjí, a podle toho upravuje dávky léku,“ popisuje Martin, který po zavedení čipu odesílal data do nemocnice každý den. 

V roce 2024 Martinovi lékaři změnili způsob terapie. Nové léky fungovaly tak dobře, že mu o několik měsíců později mohli z těla vyjmout pumpu. „Od té doby chodím do IKEM už jen na injekce, a to jednou za tři týdny. Čip mám stále a hodnoty krevního tlaku v plicích posílám do nemocnice dvakrát týdně. Je neuvěřitelné, jak léčba za posledních pár let pokročila,“ usmívá se Martin, jehož zdravotní stav je v současné době stabilizovaný. Problémy s dechem má jenom při vyšší zátěži.

„Naučil jsem se se svou nemocí žít a namáhavým aktivitám se vyhýbám. Dřív jsem hodně sportoval, bavilo mě judo a karate. Teď mám jiný koníček – zajímám se o historii, často navštěvuji muzea a prohledávám archivy. Volný čas rád trávím i v přírodě, na procházkách s manželkou a synem. Oba jsou mou velkou oporou,“ uzavírá Martin. 

Podle Al-Hitiho plicní arteriální hypertenze (PAH) postihuje muže i ženy všech věkových kategorií. Kromě zdravotních komplikací má nemoc i výrazný socioekonomický dopad. Přibližně 81 procent pacientů pobírá v produktivním věku invalidní důchod, dvě třetiny z nich dokonce nejvyšší, třetí stupeň. Jen 31 procent nemocných je ekonomicky aktivních a pouze 14 procent z nich pracuje na plný úvazek. 

Neméně velký dopad má onemocnění i na pečovatele o pacienty, kteří zpravidla musí zastat všechny činnosti, které pacient vlivem nemoci nezvládne, což je časově, finančně i psychicky velmi náročné. 

„Důležité je vědět, že PAH nemá specifické příznaky, a proto se často rozpoznává pozdě. Nejčastějšími potížemi nemocných jsou progredující námahová dušnost a malá výkonnost. Při podezření na PAH je kromě anamnézy a fyzikálního nálezu důležité provedení echokardiografického vyšetření,“ dodal Al-Hiti.