Vyšla nejrozsáhlejší monografie herce Vladimíra Menšíka

Kniha mapuje Menšíkovu životní pouť od útlého dětství v brněnských Židenicích, přes dospívání v temných časech německé okupace v Protektorátu, které prožíval jako student měšťanské školy a průmyslovky, až po přijetí na nově vzniklou Janáčkovu akademii múzických umění.

Nezůstává však pouze u známých epizod – naopak odkrývá i dosud málo popsané kapitoly jeho života a přináší nové souvislosti a pohledy na Menšíkovo působení na divadelních prknech i před filmovou kamerou.

Čtenář se spolu s autorem vydává na cestu do zájezdového Vesnického divadla, které prověřilo Menšíkovu oddanost hereckému řemeslu i za těch nejobtížnějších podmínek – v improvizovaných sálech a zapadlých vesnických hospodách. Odtud jeho kroky vedly do pražského Divadla D 34 pod vedením E. F. Buriana, legendy československého divadelnictví, kde už Menšíkovo herectví začalo nabývat zcela nových rozměrů.

Zásadní část knihy je pak věnována jeho filmové a částečně televizní tvorbě. Prostřednictvím pečlivého bádání v barrandovském archivu se čtenář dostává do zákulisí natáčení více než 130 snímků, ve kterých Menšík účinkoval – od slavných veseloher až k psychologickým dramatům, které utvářely obraz československé kultury druhé poloviny 20. století.

Publikace obsahuje bohatou obrazovou přílohu, která zahrnuje vzácné dobové fotografie z Menšíkovy divadelní i filmové dráhy, doplněné o původní divadelní programy a originální filmové plakáty.

Kniha je poctou výjimečnému talentu a člověku, který dokázal rozdávat radost a jehož jméno dodnes ztělesňuje charisma, lidskost a nezapomenutelné herectví.

Slovy autora:

Proč jsem knihu napsal? Přestože jsou na trhu dvě životopisné knihy, stále jsem nenacházel ucelenou monografii, která by zachycovala život Vladimíra Menšíka ve větší šíři. Nic jsem se nedozvěděl (nebo jen velmi málo) o jeho dětství, školních letech, životě za německé okupace, průběhu jeho divadelní kariéry. A konečně ani o pozadí filmů, na kterých se během svého profesního života podílel. Čím více se v jeho životě vracíme do minulosti, tím více nabývá dosavadní literatura na stručnosti. Ale Vladimír Menšík nebyl jen hercem Menšíkem, byl to také malý chlapec, školák, středoškolský student nebo člen brněnského Sokola. A nejen to. Snažil jsem se podat plastický obraz člověka, který se někde narodil, někde žil, pracoval, odpočíval a nakonec také předčasně zemřel. Jeho život probíhal na pozadí společenských a politických událostí, zažil první i druhou (předmnichovskou) republiku, dobu Protektorátu a většinu života pak prožil v socialistickém Československu. Dozvíme se také spoustu nového „z kuchyně“ Filmového studia Barrandov, jaké bylo pozadí vznikajících filmů či s jakými problémy se tvůrci potýkali, prostě všechno to, co nám jako divákům zůstává většinou skryto. Patří sem i organizace, fungování a historie této socialistické „Továrny na sny“, jakou Filmové studio Barrandov, jehož sláva postupně uvadla po listopadovém převratu v roce 1989, bezpochyby bylo. To všechno jsem se snažil do příběhu Vladimíra Menšíka, jeho života a filmového a divadelního díla začlenit.

David Liška

Ukázka z knihy:

Během podzimu 1958 se Vladimír Menšík ještě chystal na krátký návrat na divadelní prkna. Jeho přítel Lubomír Kostelka ho doporučil svému tehdejšímu šéfovi v divadle ABC Janu Werichovi, který připravoval obnovenou premiéru hry z repertoáru Osvobozeného divadla Těžká Barbora. Werich po chvíli váhání s návrhem souhlasil.

Menšík se na zkouškách setkal nejen se svým přítelem, ale i s bývalou kolegyní z divadla D 34 Stellou Zázvorkovou i s dalšími herci, mimo jiné Milošem Kopeckým, Jiřinou Bohdalovou či Josefem Zímou. Dostal roli yberlandského důstojníka Petra a až do premiéry „své zkouškové povinnosti plnil více než vzorně a do souboru naprosto zapadl“. Při první generálce přišli do souboru na první zkoušku i Miroslav Horníček a Jan Werich, se kterými

měla Menšíkova postava několik společných výstupů. Při těchto scénách seděli ostatní nevyužití herci v hledišti „a opravdu vypukla vřava, jaká to byla sranda“. Všichni se těšili na premiéru. Ta se odehrála 17. listopadu, ale bohužel již bez Menšíkovy účasti. Důvodem jeho hrubého porušení kázně byl zřejmě alkohol a „pozapomenutí“, že v půl osmé večer má v divadle premiéru. Své věděl i Lubomír Kostelka, který ho po celonočním tahu naposledy viděl ten den dopoledne.

Následky to pro Menšíka mělo katastrofální. Roli Petra za něj toho večera odehrál Gustav Heverle a Menšík, který se dostavil až téměř o hodinu později, byl nekompromisně Werichem z divadla vyražen. Na jeho příkaz mu byl dokonce zakázán vstup do budovy. Po představení našel Kostelka nešťastného Menšíka venku před divadlem. Ten si uvědomoval dosah svého selhání, ale nic se už nedalo vrátit zpět.

Členka divadla Stella Zázvorková doplňuje: „Byl nevyspalý, takže si před představením chtěl trochu zdřímnout, aby byl na premiéru čerstvý. Pak zaspal, což mu bylo osudné.

Werich mu tehdy řekl, že je sice výborným hercem, ovšem hned k tomu dodal, jak ho to mrzí, avšak z disciplinárních důvodů ho musí vyhodit, s tím že se prostě nedá nic dělat. Vladimír Menšík si v našem divadle už nikdy nezahrál.“

Naštěstí tato nepříjemná epizoda vzájemné vztahy obou herců nenarušila, o čemž svědčí pohlednice, kterou Vladimír Menšík zaslal Janu Werichovi o několik let později, když byl společně s jeho dcerou Janou v Moskvě: „Srdečně Vás zdravím z Máťušky Moskvy, kde se nejen starám o Vaši Janu, ale částečně žiji i z Vašich peněz! Váš Vladimír Menšík.“ Prostě typický Menšík. 

David Liška: Vladimír Menšík – Život, film, divadlo, vydává nakladatelství Universum, 408 stran, doporučená cena 899 Kč