Výbor proti vylidňování centra funguje už druhý rok, inicioval třeba vznik linky pomoci pro hlukem trpící lidi
2. listopadu 2021 10:38
Přidejte si nás na domovskou 
Bronislava Sitár Baboráková. Foto: P1
Co se během více než roku fungování Výboru povedlo?
Všechno přehledně najdete na našich webových stránkách www.chcisevkliduvyspat.cz. Ještě před jejich vznikem jsme veřejnosti nabídli široké informace prostřednictvím výstavy na náměstí Republiky. Ta popisovala, jaké starosti mají obyvatelé Prahy 1 s negativními jevy provázejícími krátkodobé ubytování v bytech, s neukázněnými turisty, a hlavně s bezohledností ubytovatelů. Definovali jsme šest zásadních problémů, které trápí nás, kteří v mezi krátkodobým ubytování bydlíme: hluk, nepořádek, ztráta bezpečí, ztráta soukromí, ztráta komunity – vylidňování a bezohlednost pronajímatelů.
Kromě toho jsme vydali podrobnou informační brožuru distribuovanou hlavně do domácností, s přehledem stávající legislativy pocházející bohužel z doby, kdy krátkodobé pronájmy ještě neexistovaly, inspirací ze zahraničí a nastínění, jakou cestou se chceme ubírat stran řešení tohoto fenoménu.
Z dalších výsledků práce vyberte alespoň několik bodů.
Jako zásadní chci zdůraznit naše čtyři důležité materiály, které analyzují současnou právní regulaci a zákony, jejich vymahatelnost, ale i nové legislativní návrhy (jsou ke stažení na www.chcisevkliduvyspat.cz). Další bod se týká naší reakce na požadavky předsedů společenství vlastníků jednotek (SVJ), kteří se obraceli na náš Výbor a žádali o podporu při hlasování v případě úprav stanov nebo při jiném hlasování o problematice krátkodobého ubytování v bytech, a to tak, aby byla ve prospěch trvale žijících obyvatel. Výsledkem, který podpořilo svými hlasy zastupitelstvo, byl pokyn, aby zástupci Prahy 1 na shromážděních SVJ – zjednodušeně řečeno – vždy hlasovali právě ve prospěch trvale žijících občanů.
Dalším bodem je projekt „Volejte Opletalku". Můžete ho představit?
Je realizovaný spolu s Městskou policií Praha 1 a spočívá ve zřízení dvou telefonních linek (222 025 191, 222 025 193) přímo na služebnu v Opletalově ulici. Je důležitým kontaktem pro občany potýkající se s problémy s krátkodobým ubytováním v bytech, zejména pak s hlučnými turisty v domech. S odstupem času mohu upřímně říci, že to bylo dobré rozhodnutí, lidé si linku pochvalují, že policisté jsou informováni a dokážou se vcítit do člověka, který ve dvě ráno na ně čeká v pyžamu před domem…
Prosadili jste také zástupce Prahy 1 do Aliance evropských měst pro řešení krátkodobých ubytovacích služeb, která hraje stěžejní roli při tvorbě evropské legislativy. Jaký zahraniční příklad regulace krátkodobého ubytování se vám líbí a mohl by se uplatnit i v Praze?
Každé město to má trochu jinak a z každého si lze vzít nějaké informace. Pro mě jsou zajímavá ta města, kde se podařilo krátkodobé ubytování v některých distriktech úplně zakázat nebo velmi zredukovat. Pak také země, kde se nebáli udělit vysoké pokuty, které teprve ubytovací platformy přiměly ke spolupráci. Navštívila jsem také Berlín a Varšavu, kde se proběhlo setkání takzvané „V4“, takže jsem tuto problematiku mohla diskutovat se starostkou ze Slovenska, Maďarska a starostou Varšavy. Bohužel mám obavy, že jsme na tom jako Praha skoro nejhůř.
Jak bude v Praze vyřešeno krátkodobé ubytování v bytech a jak se stavíte k jednotlivým možnostem, tedy ke komplexnímu novému zákonu na jedné straně a k novelizacím stávajících zákonných norem na straně druhé?
Hlavní město chce po volbách kvůli regulaci krátkodobých ubytovacích služeb předložit opětovně novelu živnostenského zákona. Tato novela je už dlouho na stole, ale asi nebyla politicky tak zajímavá, aby se před volbami protlačila. Proto je podle mého názoru nutné, předložit ji k projednání hned zkraje nového volebního období.
Tato novela mi dává stejný smysl jako nový zákon. Pro mě je ale nejdůležitější, jak budou nastaveny podmínky a pravidla. A to je příležitost pro Prahu 1 a náš Výbor, abychom se zasadili o pravidla, omezení či případné licence pro ubytovací služby podle našich představ.
Aby licence mohly být odebírány nebo například v některých místech centra vůbec neudělovány. Jako to udělali v Amsterdamu. Anebo v Haagu, kde je provozování „AirBnb“ zakázáno úplně. U nás ale cítím malou progresivitu i politický zájem. A nám, kteří v takto těžce zkoušených domech bydlíme, už došla trpělivost a síla.
Ve Výboru se ale snažíme dělat maximum a krok po kroku postupovat při obhajobě základního práva na klidné bydlení, což by nemělo být o politice, ale o zdravém rozumu. Jinak se všichni vystěhujeme do satelitů a z centra bude pokračující skanzen pro opilé turisty.
Magistrát tedy prosazuje cestu aplikace stávajících zákonů. Vzhledem k tomu, jak se to už léta nedaří, nebylo by lepší a rychlejší přijmout nový komplexní zákon, který by problematiku krátkodobého ubytování v bytech řešil?
Jakákoliv cesta vedoucí k tomu, že se s tím něco udělá, je prospěšná. Každá prošlapaná cestička znamená lepší „kroky“ pro ty, co po ní půjdou jako druzí. Ale k otázce, za mě by mohla být cesta přijetí nového zákona s kvalitní specifikací licence zajímavou a funkční cestou stejně jako zmíněná novela živnostenského zákona. Ale to je na politické vůli. Jak jsem už ale řekla, v každém případě bude nesmírně důležité promyslet systém kontroly, který v tom hraje klíčovou roli.
Podle zastánců cesty využívání stávajících zákonů, mají byty užívané ke krátkodobým ubytovacím službám projít rekolaudací. To by měly zajistit stavební úřady. Zvládnou to?
Teď se touto cestou zabýváme při nově založeném kontaktním místě pro problematiku krátkodobého ubytování. Řešíme případ od případu a dbáme na to, aby měly tyto domy vše v pořádku, a snažíme se jim co nejlépe poradit a posunout je na patřičné odbory a úřady. Hlavně aby měly dostatek důkazů. V tomto spolupracujeme i s pražským magistrátem a paní doktorkou Hanou Kordovou Marvanovou, pražskou radní.
Zároveň je třeba se zamyslet nad tím, čeho tím chceme docílit. Jestli předpokládáme, že rekolaudace nemůže být schválena, anebo jestli počítáme s rizikem, že rekolaudace bytů na hotelové pokoje projde. Což by se v některých domech také mohlo stát. A z toho jsem rozpačitá. Navíc se stavební úřady nejpostiženějších městských částí shodují na tom, že mají málo pracovníků na celou svou agendu, natož na masivní řešení rekolaudací v oblasti krátkodobého ubytování.
Něco se ale na druhou stranu změnit musí. Osobně jsem pro nastolení režimu skutečně sdíleného ubytování, tedy ukončení využívání takzvaných investičních bytů ke krátkodobému ubytování. Mám byt, kde bydlím, a pronajmu ho, když jsem na dovolené, ale záleží mi na něm, mám v něm osobní věci. Nebo v bytě bydlím a pronajímám volný pokoj, ale i v tomto případě mám byt pod kontrolou.
Dokážete odhadnout, kdy by nový zákon nebo novelizace regulující krátkodobé ubytování mohl vstoupit v platnost?
To je otázka politické vůle. Ta může být buď velmi rychlá, nebo se vše může nadále „vléct“. Proto hledáme takovou cestu, aby se na ní mohlo shodnout širší spektrum a aby díky tomu návrh prošel. Zároveň se také striktně snažíme hlídat, aby změny nebyly jen prohlášením nebo kusem papíru, ale aby to pomohlo těm, co trpí a nemohou spát.
Mnoho občanů volá po zákazu krátkodobého ubytování v bytech, na druhou stranu mnozí občané byty pronajímají. Vedle toho jsou naši živnostníci na turistech závislí, což se v době pandemie naplno ukázalo. Co tedy s tím?
To je zajímavá otázka, která ve mně vyvolává obavy. Zejména v době, kdy je státní pokladna prázdná. Turisty potřebujeme, ale bylo by fajn, aby to byli ti slušní, které zajímají krásy našeho města. Na to opakovaně apeluji. Dříve bylo cílem přilákat do Prahy co nejvíce turistů. To se mnohonásobně naplnilo. Bylo by dobré tyto cíle na úrovni vedení hlavního města přehodnotit a hledat cesty k tomu, aby Praha nebyla ve světě prezentována jako destinace vhodná na laciné pitky a rozlučky se svobodou.
Jisté je, že je třeba turismus a byznys s krátkodobými pronájmy bytů, který nemá v současné době žádnou vstupní bariéru, regulovat, aby se zde dalo žít a zabránilo se tak dalšímu vylidňování našeho města. Po návratu ze zahraničí si stále více kladu otázku, kam až jsme to nechali dojít a jestli se to vůbec dá vrátit zpět. Aby tady bylo čisto, vrátily se do centra rodiny a komunita a tím se začalo i proměňovat naše okolí.
