Vstupte do místnosti a staňte se součástí hry

Enter the Room přetváří galerii na rozšířené herní pole. Prostor se stává dynamickým „hřištěm”, které se mění podle toho, jak s ním návštěvník interaguje.

„Výstava vybízí návštěvníky k aktivnímu zapojení a přemýšlení o hledání vlastní role v proměňujícím se světě,“ vysvětluje Sandra Baborovská, autorka výstavy. Projekt akcentuje narůstající propojování digitálního a fyzického světa a reflektuje, jak se herní prvky promítají do současného umění. Umělci zde sice vycházejí z ustálených formátů pohyblivého obrazu, performance či galerijní instalace, dekonstruují v nich však možnosti herních narativů či mechanik.

Návštěvníci se setkají s díly, která tematizují přehlížené, avšak všudypřítomné vazby mezi člověkem a jeho digitálními extenzemi. Výstava totiž vychází z předpokladu, že dříve důležitá hranice mezi lidskými a technologickými rámci nikdy neexistovala. Spojení těchto posthumanistických východisek a herních principů pak širokou veřejnost ponouká k přehodnocení či zcitlivění svého dosavadního chápání reality.

Název Enter the Room odkazuje k metafoře založené na podobnosti s některými herními terény, v nichž se styl vyprávění příběhu proměňuje se vstupem do každé další místnosti. Stejně tak může i návštěvník výstavy postupovat sledovaným výsekem scény a objevovat různorodé přístupy a formy, jež zastoupení umělci vytvářejí. Samotné dveře, které prostor Domu U Kamenného zvonu člení a svou vizualitou odkazují rovněž k hernímu prostředí, jsou site-specific intervencí architekta výstavy a herního umělce Vojtěcha Radakulana.

Hra jako prostor pro kritickou reflexi i vizi budoucnosti
Výstava je členěná do dvou pater. V prvním z nich se instalace týkají především oblasti ekologie a spekulací nad alternativními budoucnostmi naší civilizace. V druhém patře pak výstava kriticky analyzuje herní principy jako takové.

Environmentální žal a odpovědnost za budoucí svět jsou hlavními tématy francouzsko-holandského dua Eloïse Bonneviot a Anne de Boer, které v Tracing a Seeping Terrain (2023) umožňují hráčům prozkoumávat environmentální změny a vztahy mezi druhy. Natálie Sýkorová a Valérie Dinková v díle their calls echoing through the flood (2024–2025) zobrazují postapokalyptickou realitu světa po povodni, zatímco v site-specific videoinstalaci Brood – Stranger’s Vial – Womb (2024–2025) se Sýkorová spolu s berlínským scénografem Frederikem Britzlmairem zaměřují environmentální žal a možnosti kolektivní regenerace. Videoinstalace Brood – Stranger’s Vial – Womb a práce uměleckého kolektivu BCAAsystem (No Blade of Grass, 2021), které první patro Domu U Kamenného zvonu uzavírají, vycházejí ze záznamů tzv. LARPů (Live Action Role Play) – herního principu balancujícího na hranici předepsaného scénáře a improvizace.

Zatímco výše zmínění imaginují budoucnost s určitou dávkou melancholie, jiní zpracovávají totéž téma s ironickým odstupem. Vojtěch Radakulan v projektu Little Curies (2024–2025) upozorňuje s nadsázkou na dlouhodobé riziko radioaktivního odpadu, který je neviditelný, a přesto zásadně ovlivní budoucí generace. No Fun kolektiv v instalaci Kolos (2024–2025) buduje fiktivní svět po kolapsu kapitalismu a experimentuje v něm s alternativními modely společnosti.

Hned tři díla ve výstavě tematizují tarot, jedno z nejstarších analogových herních médií na světě. Filip Hauer a Phillip Kolychev v digitalizované verzi tarotu Ultimate Spread Logics (2022–2025), vytvořené umělou inteligencí, propojují náhodné algoritmy s obrazy globálních krizí a nabízejí ironický pohled na naši schopnost předvídat budoucnost. Ondřej Trhoň v Millennial Tarot Simulator (2023) tematizuje nejistoty a existenciální tíseň generace mileniálů v kontextu práce, médií a ekonomiky. Berlínský OMSK Social Club ve své hře The Living Virtual Theater (2020) využívá princip tarotu jako nástroj kolektivního vyprávění a intuitivního rozhodování.

Dekonstrukci herních principů se věnují Tomáš Moravanský (INSTITUT INSTITUT) se svými Carpet Stories IV a kolektiv Herdek, experimentující s interaktivním storytellingem. Jan Boháč, Viktor Dedek a Jonáš Richter pak v instalaci Ve stínech hlavní postavy (2024–2025) tematizují fenomén vedlejší herní postavy a její autonomii, čímž zpochybňují hranici mezi hráčem a pasivním pozorovatelem.

Všechna díla, jejichž součástí se může sám návštěvník stát, nejen reflektují současné krize, ale také zkoumají možné budoucnosti – někdy dystopické, jindy plné nových možností. V každém případě vyzývají diváka k aktivní účasti a zpochybňování zavedených společenských struktur. „Myslím si, že propojení herních principů s aktuálními tématy otevírá nové možnosti, jak oslovit mladou generaci a podnítit celospolečenskou diskuzi. Věřím, že výstava posílí pozici Prahy jako centra progresivního umění ve střední Evropě. Návštěvníci jistě ocení možnost aktivně se zapojit do uměleckých děl a odnést si tak jedinečný imerzivní zážitek, který přesahuje tradiční galerijní zkušenost,” říká pražský náměstek pro kulturu, cestovní ruch, památkovou péči, výstavnictví, národnostní menšiny a animal welfare JUDr. Jiří Pospíšil.

Kdo, kdy, kde?
Enter the Room otevírá své dveře 28. března a zůstane tak až do 14. září 2025. Dům U Kamenného zvonu se dočasně promění v herní pole. Výstava navazuje na tradici Bienále mladých a dává prostor nové generaci umělců, kteří pracují s médii a přístupy typickými pro vizuální kulturu 21. století.

Součástí výstavy bude doprovodný program v podobě komentovaných prohlídek, koncertu organizovaného ve spolupráci s Radiem Wave nebo speciálních akcí vztahujících se ke konkrétním dílům. Instalace Living Virtual Theater berlínského kolektivu OMSK Social Club bude několikrát v průběhu výstavy aktivována pomocí facilitátora. Uskuteční se také participativní seance zvukového díla Ve stínech hlavní postavy od umělecké trojice Jan Boháč, Viktor Dedek a Jonáš Richter. Interakce probíhající mezi příchozími návštěvníky, umělci a instalační architekturou zkoumají možnosti vtělování do vedlejších herních postav.