Vodárenská věž slavného architekta prošla rekonstrukcí, opravy se dočkala i čerpací stanice
9. března 2021 10:00
„Rekonstrukce obou objektů byla nevyhnutelná. Technologie již byly zastaralé a jednotlivé opravy byly stále náročnější,“ uvedl Pavel Válek, předseda představenstva Pražské vodohospodářské společnosti.
Vodárenská věž prošla kompletní sanací s novými antikorozními nátěry nejen hlavních tubusů, ale i spojovacích konstrukcí a vnitřního schodiště, sloužícího k výstupu na věž. Byla rovněž provedena výměna narušeného opláštění věže včetně skleněných výplní.
Čerpací stanice prošla jak celkovou obnovou stavební části, tak i strojní technologie a elektrického vybavení. Jednoplášťové obložení strojovny čerpací stanice bylo nahrazeno zateplenými sendvičovými obkladovými panely.
Byla osazena tři nová čerpadla s vyšší účinností a tím i vyšší efektivitou čerpání, každé o výkonu 600 l/s. Původní potrubí z korodující uhlíkové oceli vyměněno za nerezové a byly nově osazeny veškeré uzavírací a regulační armatury. Napájení elektromotorů čerpadel bylo změněno z původně vysokého napětí 6000 V na napětí nízké, 690 V.
„Nová čerpací stanice se obejde bez dříve nevyhnutelné trvalé lidské obsluhy. Provoz je plně automatický s on-line přenosem provozních údajů na centrální dispečink PVK. V případě potřeby mohou pracovníci dispečinku zasáhnout do provozu čerpací stanice prostřednictvím radiovou sítí přenášených povelů,“ vysvětlil generální ředitel Pražských vodovodů a kanalizací Petr Mrkos.
„Vzhledem k unikátnosti původního technického vybavení čerpací stanice bylo ve spolupráci s Národním technickým muzeem v Praze vyčleněno jedno čerpací soustrojí a další technicky zajímavé řídící a regulační prvky pro muzejní účely,“ řekl náměstek primátora Petr Hlubuček.
Historie vodárenské věže
Vodárenská věž byla postavena v místech zvaných Dívčí Hrady, kam kronikář Kosmas umístil sídlo bájné vůdkyně odboje proti Přemyslovi Vlasty a kde byl umučen vladyka Ctirad. Chráněné přírodní území v sousedství věže se dnes jmenuje Přírodní památka Ctirad.
Historie zdejší věže se však píše teprve od doby poměrně nedávné. Při plánování a stavbě vodárenského systému napojeného na vodní zdroj Želivka bylo využito vyšší polohy vodojemů v Jesenici a pitná voda je dopravována gravitačně pomocí shybky pod Vltavou na její levý břeh. Děvín však neslouží, na rozdíl od klasických vodárenských věží, k akumulaci pitné vody, ale k tlumení tlakových rázů, které vznikají na přívodním řadu želivské vody z vodojemu Jesenice.
Projekt věže byl zadán počátkem sedmdesátých let minulého století n. p. Stavoprojekt v Liberci, kde jej vypracovala projekční kancelář vedená architektem Karlem Hubáčkem a Zdeňkem Patermannem.
Vzniklo několik verzí architektonického řešení. Nakonec byla k realizaci zvolena stavebně nejjednodušší varianta. Stavba probíhala v letech 1976 až 1977 a byla poznamenána všemi neduhy, které provázely téměř každou stavbu v době reálného socialismu. Dnes se zdá neuvěřitelné, že jeden ze tří dodavatelů stavby – Vítkovické železárny Klementa Gottwalda – odmítl na stavbu dodat požadovaný stavební materiál s tím, že plní důležitější zakázky pro tehdejší Sovětský svaz.
Teprve reálná hrozba, že rozestavěná sídliště na jihozápadním okraji Prahy zůstanou bez pitné vody, přiměla stranické a vládní činitele k akci a příslušné tuny oceli byly převedeny na stavbu věže. Vlastní věž tvoří tři ocelové válce o průměru 1800 mm postavené do trojúhelníku. Ocelové válce jsou opláštěné modrým a žlutým plechem, skleněné panely chrání vnitřní schodiště.
Na stavbě se dále podílely podniky Hutní montáže Ostrava (ocelové konstrukce) a Vodní stavby Praha, které zajišťovaly stavbu čerpací stanice a všech nutných vodárenských zařízení. Přes všechny potíže, které stály při jejím zrodu, je vyrovnávací věž Děvín nepřehlédnutelnou dominantou levého břehu Vltavy a důležitou součástí pražské vodárenské soustavy.