Vladimír (65): Ten kolemjdoucí dodnes netuší, že jako jediný už tehdy poznal mou nemoc

 „V lednu jsme byli s kamarády na běžkách a já se najednou ve stopě necítil vůbec dobře. Měl jsem tlaky na hrudníku, špatně se mi dýchalo,“ vzpomíná pan Vladimír a doplňuje: „Po návratu jsem šel k lékaři, ten však nezjistil nic zásadního, a tak jsem v únoru vyrazil opět do hor.“

Při výstupu na Praděd se ale rozkašlal jako o život. „Byl to suchý, křaplavý kašel a jeden kolemjdoucí to dokonce komentoval, ať se mi všichni raději vyhnou pořádným obloukem, že prý kašlu jako bych měl tuberu,“ popisuje Vladimír a s úsměvem dodává. „Ten člověk dodnes netuší, že jako jediný to už tehdy poznal.“

Zdravotní stav se začal panu Vladimírovi zhoršovat. Navštívil proto nejrůznější specialisty, kteří mu provedli rentgen, CT a další vyšetření, nikdo ale s jistotou nedokázal určit diagnózu. Lékaři jej posílali na další a další vyšetření až skončil na Plicní klinice Fakultní nemocnice v Olomouci.

Tam i přes veškerou péči stále tápali, co že to má pan Vladimír za záhadnou chorobu. „Začali přibývat pochybnosti, jestli se jedná o atypický zápal plic, atypickou fibrózu, atypickou rakovinu anebo kombinaci všech těchto nelehkých chorob,“ vypráví pan Vladimír a dodává: „Toto všechno rozhodně nepřidávalo na psychice mé rodině a už vůbec mě samotnému. Všichni jsme doufali, že lékaři snad už brzy přijdou na to, co mi vlastně je a že se konečně začnu léčit.“

Po další sérii vyšetření a laboratorních testů se diagnóza konečně vyjevila – k překvapení všech panu Vladimírovi zjistili přítomnost Kochova bacilu a diagnostikovali mu tuberkulózu, po téměř 4 měsících od počátku potíží.

Ihned byl umístěn do izolace a lékaři mu nasadili potřebné léky. „Po těžkých dvou měsících v léčebně v naprosté izolaci a velkých dávkách léků jsem nyní zcela zdráv,“ říká pan Vladimír.

„Musím nesmírně poděkovat své rodině, přátelům a kolegům za jejich neuvěřitelný přístup. Nikdy mi nikdo z nich nedal absolutně najevo, že tuberkulóza je pro ně z nějakého důvodu nepřijatelná. Prostě všichni se chovali úplně normálně a podporovali, za což jsem moc rád,“ pokračuje.

Blízcí pana Vladimíra museli také podstoupit testy na tuberkulózu, u nikoho dalšího se nemoc nepotvrdila.

Vladimír se po vyléčení opět vrátil do práce a ke svým koníčkům. Nyní je v důchodě, v aktivitě ale nepolevuje. „I po takovéto nemoci se dá žít skoro plnohodnotný život. Denně ujdu 8 kilometrů s pejskem a ujedu 5 kilometrů na kole,“ uzavírá pan Vladimír.