Vinohrady, Bubeneč, Podolí. V Praze vzniknou expozice zaměřené na vodu

Muzeum v Podolí

Historie Muzea pražského vodárenství sahá podle Drnka až do roku 1952, kdy první návštěvníci zamířili do suterénních prostor v tehdejším sídle Pražských vodáren na Národní třídě. Do areálu vodárny v Podolí se přestěhovalo v roce 1996. O rok později byla expozice s výstavní plochou o rozloze 800 metrů čtverečních, s depozitáři a přednáškovým sálem slavnostně otevřena.

Muzeum nabízelo skutečné skvosty – vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. či model čerpacího soustrojí z rukou českého vynálezce Josefa Božka. „Část exponátů se obmění, jejich přesný výběr se v současnosti připravuje,“ podotkl Drnek, podle kterého součástí nové expozice zůstanou historické exponáty, zároveň zde budou i moderní prvky, aby muzeum bavilo všechny generace.

„Výstava bude dvojjazyčná, částečně interaktivní a navržená v souladu s aktuálními trendy moderního muzejnictví. Například pro děti připravíme interaktivní hry na moderních dotykových obrazovkách,“ sdělil.  

Muzeum setrvá ve stávajících prostorách s oblíbeným výhledem do filtrační haly. „Přístup do dalších částí vodárenského komplexu nebude bohužel z bezpečnostních důvodů možný,“ upřesnil Drnek.

Dosavadní bezbariérovost podle ně zůstane díky „schodolezu“ plně zachována. Otevírací doba a systém prohlídek zůstanou beze změny. Otevřeno bude nepravidelně, ale zároveň si školní skupiny i veřejnost si budou návštěvu nadále rezervovat do předem určených časových slotů.

Hydropolis na Vinohradech

Ještě před muzeem vodárenství se v metropoli otevře jiný expoziční projekt související s vodou. V plném proudu je přestavba areálu bývalé Vinohradské vodárny na interaktivní vzdělávací centrum Hydropolis, otevření je v plánu na podzim 2027. 

Součástí celého projektu je rekonstrukce jednoho ze dvou podzemních vodojemů pro účely expoziční části centra, přičemž druhý bude znovu zapojen do pražského systému zásobování pitnou vodou.

Expozice bude rozdělena na několik části. V jedné bude takzvaný velín, kde si návštěvníci budou moci zahrát na dispečery vodárenského systému. Různými moderními formami uvidí, jaký reálný dopad má digitální zásah do sítě. V další části budou funkční vodárenské technologie úpravy pitné vody i čištění odpadních vod.

V poslední části budou ukázány různé formy využití vody, přírody a funkčnosti. Bude tam zážitková část s velkými projektory. Pod návštěvníky poteče voda, což umocní dojem z návštěvy.

„S ohledem na to, že je objekt památkově chráněn, je postup prací i vzhled jednotlivých prvků jako například oken, dveří, ale i materiály omítek, diskutován s památkáři. To zaručuje, že bude Hydropolis doladěn do posledního detailu i z tohoto pohledu," uvedl Pavel Válek, předseda představenstva Pražské vodohospodářské společnosti (PVS).

Tato městská společnost má rekonstrukci areálu, ve kterém vzniká Hydropolis, na starost. Náklady na vybudování centra jsou vypočtené na zhruba 450 milionů korun, o financování se dělí PVS a firma Veolia prostřednictvím PVK.

„Z pohledu tvorby expozice Hydropolis se celý projekt momentálně nachází ve fázi finalizace obsahových a technických podkladů, které jsou nezbytné pro plynulý přechod do fáze fyzické instalace. Vývojový tým expozice se také soustředí na detailní ,ladění´uceleného návštěvnického zážitku a propojení expozice s přípravou vzdělávacích programů pro školy. Jakmile bude areál na Vinohradech stavebně a technicky k dispozici, bude možné zahájit montážní práce expozice,“ uvedl generální ředitel PVK Petr Mrkos.

Čistírna v Bubenči

Obdobné centrum plánuje PVS v historické a už nevyužívané bubenečské čistírně odpadních vod. Vzdělávací centrum bude věnované čištění odpadních vod. Rekonstrukce budovy, jež bude otevření centra předcházet, by mohla začít asi za pět let. ČTK to letos na jaře řekl Cyril Holub z městské firmy Trade Centre Praha, která se o čistírnu stará.

Vznik vzdělávacího centra ve staré čistírně má na starosti PVS. Nejprve provede stavebně technický průzkum, který má zjistit aktuální stav budovy a přilehlých objektů. Ten by měl trvat podle Holuba asi dva až tři roky.