Vinohradské divadlo přidává do svého repertoáru vzrušující drama Caligula
4. listopadu 2015 11:27
Přidejte si nás na domovskou Zešílel římský imperátor, pětadvacetiletý Gaius Caesar Augustus Germanicus, zvaný Caligula, poté, co senátoři dbalí významu jeho bohu rovného mocenského postavení nechali zavraždit Drusillu, sestru, s níž udržoval incestní poměr? Nebo, jak se domnívají někteří historici, změnilo se zásadně jeho chování poté, co překonal encefalitidu? Či zatoužil lidmi zrazený osamělý mladík prozkoumat za cenu sebezničení krajní meze své údajně božské, tedy absolutní moci a ničemu se neodpovídající svobody?
Díky slavným Suetoniovým Životopisům dvanácti císařů se stále vracíme ke skandálním a dodnes dech beroucím příběhům nejmocnějších mužů antického světa, kteří onemocněli svou absolutní mocí, jež, jak známo, také absolutně korumpuje.
Po žháři Říma Neronovi (V. Dlouhý) z Hubačovy Hostiny u Petronia (1997) a uzurpátorovi Caesarovi (P. Rímský) ze Shakespearovy stejnojmenné tragédie (2011) přichází na scénu další šílený císař. Camusův Caligula hledá nedosažitelný prožitek absolutního souznění s kosmem, programově ponižuje a ničí pořádek světa, za nějž nese odpovědnost, blízké lidi, kteří ho milují či se ho bojí, a provokuje bohy, ve které nevěří právě tak jako ve vlastní božství. Dokáže někdo člověku, který se vyrval ze svého lidství, nastavit meze?
Vzrušující příběh rezonuje zkušenostmi dvacátého století, kdy často docházelo ke krajnímu zneužití moci a lidskému sebezbožštění. Hra napsaná na začátku 2. světové války je považována za nejlepší drama slavného nositele Nobelovy ceny za literaturu, autora zásadního eseje Mýtus o Sisyfovi. Paradoxy existence moderního člověka vystaveného bez opory náboženství odcizenému světu jsou zde nahlédnuty s alarmující pravdivostí a s účinností, která je v dnešních souvislostech pandemie šílenství a excesivního chování ve světě opět aktuální.
Režisér Martin Čičvák do této inscenace potřetí (Andorra, Amadeus) obsadil do velké a komplikované postavy Ondřeje Brouska, který byl už v třetím roce svého působení na scéně Divadla na Vinohradech nominován na prestižní Cenu Thálie.
