Věznice v Ruzyni vyrostla na místě bývalého cukrovaru
29. června 2025 07:20
Přidejte si nás na domovskou Zdálky viditelnou dominantou vězeňského areálu v Ruzyni je osmiboká věž s vodojemem na vrcholu. Více než 40 metrů vysoká stavba je připomínkou průmyslové minulosti tohoto místa, kde od začátku 19. století stával jeden z nejstarších cukrovarů v Čechách.
Po jeho uzavření v roce 1921 a následném stržení se zachoval pouze cihlový komín, který architekt vězeňského areálu Karel Domanský nápaditě využil jako dřík vodárenské věže. Ta svému účelu sloužila až do začátku devadesátých let.
Celý objekt, včetně vily, ve které bydleli majitelé cukrovaru byl předán Zemskému správnímu výboru. Ten v září 1929 předložil zemskému zastupitelstvu pro zemi Českou návrh na přemístění zemské donucovací pracovny v Praze na Hradčanech do objektu zrušeného cukrovaru. V roce 1932 zemské zastupitelstvo rozhodlo, že donucovací pracovna bude v Ruzyni.
Výstavba věznice s kapacitou pro 200 trestanců vyšla na více než 13 milionů korun. Po dokončení byli do Ruzyně převezeni chovanci zemské donucovací pracovny, sídlící do té doby v Trčkově paláci v Loretánské ulici na Hradčanech.
Takzvaná robotárna představovala zvláštní druh nápravně výchovného zařízení, jehož nedobrovolnými klienty byli „lidé štítící se práce, tuláci a pobudové vedeni prací pod dozorem ke spořádanému životu". Proto byl součástí ruzyňské věznice také statek s polnostmi a dílny. Nad zhruba dvěma stovkami „káranců" bdělo zpočátku 18, později 33 dozorců.
Bezprostředně po druhé světové válce, během níž se areál věznice rozšířil o několik hospodářských budov a sklady zeleniny, v Ruzyni pobývali někteří váleční zajatci, kolaboranti a lidé obvinění z válečných zločinů. V roce 1948 přešlo zařízení do vlastnictví státu a jeho tehdejší osazenstvo bylo převezeno do věznice v Pardubicích.
Na přelomu čtyřicátých a padesátých let vznikla v Ruzyni věznice Státní bezpečnost (StB), která se od běžných typů věznic odlišovala zvláštním režimem. Sloužit v ní mohli pouze vybraní dozorci a strážní, u nichž byla prověřována morální bezúhonnost, třídní původ a věrnost „věci socialismu".
Právě pro potřeby StB byla v roce 1950 postavena nová šestipodlažní budova, která areálu dala definitivní podobu. Za jejími zdmi se ocitla řada odpůrců komunistického režimu. Vedle Václava Havla to byl například disident Alexandr Vondra. V ruzyňské věznici se odehrává také známý román Evy Kantůrkové Přítelkyně z domu smutku o osudech vězněné disidentky, podle kterého vznikl i televizní seriál.
Potřebám StB sloužila věznice až do listopadu 1989. Posléze několikrát změnila název a došlo k výměně asi poloviny jejích zaměstnanců. V posledních letech v ní trávil vazbu například pětinásobný vrah Ivan Roubal nebo bývalý středočeský hejtman David Rath. Před svým vydáním do Itálie v létě 2006 si věznici prohlédl i vysoce postavený člen sicilské mafie Luigi Putrone.
Současná Vazební věznice Ruzyně má kapacitu 754 míst pro vězně a má 574 tabulkových míst personálu. Samostatným oddělením věznice je pobočka Řepy pro odsouzené ženy, které v části kláštera svatého Karla Boromejského pečují o starší a nemocné lidi, nebo pracují v pekárně. Pobočkou ruzyňské věznice je rovněž bývalý uprchlický tábor ve Velkých Přílepech u Prahy, který slouží jako ženská věznice.
