Ve Vokovicích otevřeli přírodní památník, rostou v něm stromy vypěstované z lidických ořechů

Po vypálení Lidic se na místní statek rodiny Rákosových tajně vplížili dva chlapci. Na nádvoří usedlosti začali sbírat spadané ořechy, aby se jejich rozšlápnutím neprozradili před nacisty, kteří tehdy zničenou obec přísně střežili. 

Desítky ořechů tak chlapci po kapsách a v košili donesli domů. Z nečekaného úlovku se podařilo vyšlechtit celkem šedesát stromků, v Praze 6 je následně vysadil zahradník Jiří Procházka. Padesát z nich po válce nabídl jiným obcím. Kde skončily, dodnes není jasné. 

A málem se zapomnělo i na ořešáky rostoucí v Praze 6, dochovalo se jich sedm a na jejich příběh před svou smrtí upozornil Vladimír Procházka, syn zahradníka Jiřího Procházky.

Zelený pás mezi ZŠ a MŠ Na Dlouhém lánu a železniční tratí, kde se lidické ořešáky nacházejí, nechala Praha 6 revitalizovat. „Bylo zde odvedeno hodně práce ohledně ošetření dřevin a úprav terénu, umístili jsme zde dřevěné lavičky k sezení a také informační panely s příběhem ořešáků z Lidic. Podařilo se tak obnovit symbolické propojení mezi Prahou 6 a Lidicemi a vytvořit důstojné památné místo lidických událostí,“ uvedla radní Prahy 6 Eva Smutná (za TOP 09). 

„Místní skauti ze zdejších stromů nasbírali ořechy, které jsme předali k vypěstování. Přibližně po deseti letech by tak mohlo být k dispozici dalších asi dvacet ořešáků. Částí z nich bychom doplnili naše památné místo, část bychom poslali do Lidic, případně nabídli dalším obcím,“ dodala. 

S iniciativou zachránit ořešáky pocházející z Lidic přišel Spolek pro Hanspaulku, městská část pak do realizace přírodního památníku zapojila další organizace – Památník Lidice a také Spolek pro zachování odkazu českého odboje. 

„Stromy znamenají život, proto je nový přírodní památník pozitivní připomínkou jinak tragických a smutných lidických událostí. Snad se tedy ozvou i další města, která možná mají lidické ořešáky na svém území. Mohla by tak vzniknout živá vzpomínka na Lidice i na dalších místech republiky,“ řekla Gabriela Havlůjová, předsedkyně Spolku pro zachování odkazu českého odboje. 

Jak se k přírodnímu památníku dostat?

Pěšky nebo na kole nezpevněnou stezkou, která vede ve směru ze západu od ulic V předním Veleslavíně a Nad Tratí a ve směru od východu od ulice Na Rozdílu. 

Zapomenutý příběh, který vedl k vysazení stromů 

V roce 2017 provedl tehdy osmasedmdesátiletý Vladimír Procházka z iniciativy předsedy Spolku Pro Hanspaulku Michaela Pokorného u notáře prohlášení, ve kterém popsal své osobní prožitky a vzpomínky na jednání svých příbuzných, které prožili, a které mu vyprávěli.    

Pokorný serveru Pražský patriot loni na podzim ukázal tento zápis, díky kterému můžeme Procházkovo vyprávění přiblížit. 

„Když se v červnu roku 1942 mezi lidmi roznesla tehdy velmi neurčitá zpráva o vypálení obce Lidice na Kladensku, rozhodli se tehdy můj strýc Václav Beránek a jeho bratranec z rodu Rákosových z Houstoně zjistit, co se opravdu v Lidicích stalo, protože část této rodiny tam žila,“ vzpomínal Procházka. 

„Oba příbuzní šli v létě během noci k Lidicím po polních cestách, pozornosti německých letadel střežících tento prostor i pár týdnů po tragédii unikali plazením po křovinami zarostlých mezích. Přes hlídkující kordony nacistů se dostali blízko k rodovému statku Rákosových. Stavení statku nebylo zcela zbořené, na dvoře stál ještě starý a ohořelý ořešák,“ pokračoval pamětník Procházka. 

„Na nádvoří statku začali sbírat žárem spadané ořechy, aby se jejich rozšlápnutím neprozradili. V kapsách a po košilí jich měli desítky. Při cestě zpět, to už bylo za bílého dne, si jich všimnul pilot letadla a začal po nich střílet. Naštěstí je nezasáhnul, vrátili se domů i s desítkami ořechů. 

Strýce napadlo ořechy vysadit na rodinné zahradě jako symbolickou památku na vypálenou obec. Ujaly se, na místě začalo růst šedesát stromků.  

Po roce 1948 obava o osud ořešáků, které se za šest let již staly malými stromky lemujících plot zahrady, přivedla vlastníka zahrady Procházku na myšlenku podělit se o stromky s některými městy a obcemi, které o ně projeví zájem. 

Proto nabídl stromky vyšlechtěné z oněch ořechů ze statku Rákosových prostřednictvím tehdejšího tisku komukoliv, kdo o ně projeví opravdový zájem. Tak se zhruba 50 stromků rozjelo na jaře 1948 do měst a obcí Československé republiky, kam je mnohdy Procházka raději sám odvezl. 

Zde dodnes některé tyto stromy přežívají, a kde případně rostou, není zřejmé. Organizátoři akce k ochraně „lidických“ stromů proto hledají a prosí pamětníky či představitele měst a obcí, kde byly původní stromky od pana Procházky po roce 1948 vysazeny, aby jim zasílaly příběhy a fotografie těchto stromů. Zatím se nikdo neozval, jak zaznělo na dnešní pietní akci v přírodním památníku.

Ve Vokovicích po roce 1948 zůstalo jen deset „lidických“ ořešáků, dodnes jich ve zmíněném zeleném pásu roste sedm.