Vánoce mnoha vůní v Betlémské kapli
Přidejte si nás na domovskou Vůně živého vánočního stromečku
Lidé si do svých příbytků přinášeli zeleň v nejrůznějších formách jako symbol života již dávno v předkřesťanské době. Přitom vlastní stavění a zdobení vánočních stromků je velice mladým zvykem. Vlastní vánoční ozdobený stromeček u nás poprvé veřejnosti představil divadelní režisér Jan Karel Liebich v roce 1812. Stavění stromečku se mezi domácnosti šířilo velice pomalu a na venkov se mnohdy dostávalo až po roce 1918.
Vůně kadidla, myrhy, purpury a františka
Kadidlo a myrha jsou vonné pryskyřice z různých druhů kadidlovníků a myrhovníků. Tyto pryskyřice, mnohdy velice vzácné a ceněné jako zlato, se používaly k vykuřování, léčení a byly také součástí balzamovacích směsí a starých parfémů. I mudrcové z Východu Ježíškovi přinesli vedle zlata také kadidlo a myrhu.
Vůně hořících svíček
Svíčky, obzvláště jsou-li z včelího vosku, příjemně voní a k Vánocům neodmyslitelně patří. Stejně tak velmi charakteristická, a ne každému příjemná, vůně hořících prskavek, které se zavěšují na vánoční stromky.
Vůně pečeného cukroví, zvláště pak perníku
Už sama příprava těsta a následné pečení se stávají zdrojem mnoha vůní, jejichž podstatou je aromatické koření: vanilka, zázvor, hřebíček, skořice, a další ingredience – například kakao, citronová kůra, rum a další. Typickým vánočním cukrovím je perník.
Vůně marcipánu
Marcipán pochází z Orientu a do Evropy se ve větší míře rozšířil až po objevení Ameriky a následném rozšíření cukrové třtiny. Tato sladká cukrářská hmota mnoha charakteristických vůní, vytvořená převážně z mandlí, k našim Vánocům rovněž patří.
Vůně bylinek
Výstava připomíná i bylinky, které se používaly na přípravu čajů, do pokrmů a také na vykuřování příbytků.
