V trojské zoo mohou návštěvníci nově vidět nejohroženější sladkovodní želvu světa

Zoo Praha jako jediná veřejně přístupná instituce mimo Asii představuje návštěvníkům zcela nový, velmi unikátní druh kriticky ohrožených želv – batagury bengálské. Není známá žádná volně žijící populace tohoto plaza. 

Hledání posledních jedinců navíc připomíná hollywoodský příběh, ve kterém nechybí šokující odhalení, zoufalé pátrání, špiónka zastírající svou skutečnou identitu ani složitá jednání s pověrčivými venkovany. V Zoo Praha nyní bude možné pozorovat hned devět mláďat této výjimečné želvy. 

„Když v letech 2007 a 2008 rakouský herpetolog Peter Praschag společně se svými kolegy zveřejnil novou klasifikaci vodních želv jižní Asie, způsobil pořádný rozruch. Na základě analýz DNA se mu podařilo dokázat, že s batagury se věci mají jinak, než se předpokládalo, a že v případě dosavadního batagura baska se ve skutečnosti jedná o dva druhy: batagura tuntong a batagura bengálského. Na tom by nebylo nic zvlášť vzrušujícího – kdyby toto zjištění současně neneslo informaci, že batagur bengálský je v přírodě již téměř, ne-li zcela vyhuben. Vzápětí po něm proto začalo usilovné pátrání,“ popisuje začátek příběhu batagurů ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. 

„V Bangladéši se Peter Praschag a indická ochranářka Rupali Gosh soustředili na pátrání ve vesnických komunitách. Místní obyvatelé totiž nejen s velikou oblibou konzumovali bataguří vejce a maso, ale tu a tam si nějakého ponechávali živého ve víře, že jim přinese štěstí. Rupali si kvůli tomu zablokovala sociální sítě, aby nebylo snadné o ní získat informace a mohla využívat krycí historky. Nalezení a vykoupení prvních tří batagurů bengálských v roce 2009 si od ní vyžádalo dlouhý čas a mimořádné úsilí – ale uspěla. Pomalu pak následovali další jedinci, a to nejen z vesnických rybníčků, nýbrž také od rybářů“ pokračuje. 

Z rybníčků se nakonec podařilo několik jedinců umístit do chovných center v Bangladéši. Vedle toho Peter Praschag také dovezl batagury bengálské do Rakouska, kde vznikla záložní kolonie, ze které pochází všech devět mláďat v Zoo Praha. Tyto kriticky ohrožené želvy jsou zajímavé hlavně svým sezónním sexuálním dichromatismem. 

„V období páření procházejí samci unikátní barvoměnou: hlava a horní část krku se jim vybarví do černé, v níž jasně září zelenožluté oči, ostatní masité části těla jsou karmínově červené. Takovou barevnou kombinaci nenajdeme u žádné jiné želvy světa,“ přibližuje zvláštnost batagurů bengálských Petr Velenský.

Problémem je ale podle kurátora vypouštění batagura do volné přírody. Důvodem je to, že přirozené prostředí želv je zničené lidmi. Původním domovem batagurů jsou totiž velké řeky v nížinách jižní a jihovýchodní Asie.

Bataguři bengálští podle Velenského dosahují dospělosti asi v deseti letech, dožívají se asi sta let. Jsou to jedny z největších říčních želv. V dospělosti zvířata váží okolo 30 kilogramů a měří až 60 centimetrů. Mláďata, která nově obývají terárium s gaviály indickými v pavilonu Čambal, aktuálně měří asi 30 centimetrů.