V Praze provedli pětistou operaci pacienta s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí

Aby odstranili krevní sraženiny z plicních cév a zprůchodnili je, museli ženu kardiochirurgové připojit na mimotělní oběh, zchladit ji na tělesnou teplotu 17 až 20 stupňů Celsia a na nejdůležitější část operace ji museli zastavit i mimotělní oběh.

Jen tak je možné bezpečně odstranit všechny překážky z plicních tepen a současně ochránit mozek před poškozením. Náročná operace se uskutečnila na II. Chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze v Centru pro plicní hypertenzi VFN – na největším pracovišti pro diagnostiku a léčbu plicní hypertenze v ČR.

Operace chronické plicní tromboembolické hypertenze probíhá v celkové anestezii s použitím mimotělního oběhu a zchlazením pacienta na 17 až 20 stupňů Celsia.

„Díky zchlazení můžeme zastavit krevní oběh a bezpečně zprůchodnit plicní tepny. Pokud bychom kompletně nezastavili cirkulaci včetně mimotělního oběhu, operační pole by se neustále plnilo krví. Plíce mají totiž ještě kolaterální cirkulaci, která neustále přivádí krev do plic i při zastaveném srdci. Nízká teplota navíc chrání mozek, který se za normální teploty po čtyřech minutách bez kyslíku poškozuje,“ vysvětlil postup unikátního zákroku profesor Jaroslav Lindner, zástupce přednosty II. Chirurgické kliniky kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN a špičkový chirurg, který tento výkon v ČR v roce 2004 zavedl.

„Při podchlazení pacienta je doba bezpečné zástavy při 20 stupních zhruba dvacet minut. Za tu dobu musíme tepnu vyčistit. S chlazením a ohříváním nemocného trvá operace celkem šest až sedm hodin,“ pokračoval. 

Osobně provedl v uplynulých dvaceti letech většinu z 500 operací chronické tromboembolické plicní hypertenze v České republice a společně se svým žákem Tomášem Prskavcem jsou jediní, kdo tyto unikátní chirurgické operace v Česku  provádí. Neoperují jen pacienty z Česka, ale i ze Slovenska nebo Rumunska a také z Ukrajiny.

Tromboembolická plicní hypertenze je relativně vzácná choroba, která vzniká jako chronický důsledek opakovaných plicních embolií. Ty způsobují krevní sraženiny uvolněné z dolních končetin nebo pánve do plicních tepen.

„U nemocných dochází k nedostatečnému rozpuštění krevních sraženin, které způsobí překážku krevního toku. Jako následek vzniká vysoký tlak v plicních tepnách a postupné vyčerpávání pravé srdeční komory. Díky operaci se tlak sníží a obnoví se opět průtok plicních oblastí a normální funkce srdce,“ přiblížil průběh onemocnění Lindner.

Podobný průběh onemocnění má za sebou i pětistá pacientka, která ve VFN podstoupila operaci 25. dubna. Díky operaci lékaři pacientce významně a dlouhodobě zlepšili prognózu, odstranili příznaky onemocnění i známky selhávání srdce. Bez zásahu lékařů a léčby by jinak mohla zemřít.

„Dříve jsme pacientům jen ředili krev. Pak jsme teprve zavedli tento unikátní operační výkon. Onemocnění dokážou zpomalit a zlepšit i léky. A pro pacienty, kteří nejsou vhodní k operaci, jsou těžce nemocní nebo mají periferní postižení, používáme katetrizační metodu. Výhodou našeho komplexního centra je v tom, že dokážeme ošetřit téměř všechny pacienty, kteří se chtějí léčit, a nabídnout jim všechny typy léčby,“ sdělil vedoucí lékař Centra pro plicní hypertenzi VFN Pavel Jansa, s tím, že chronická tromboembolická plicní hypertenze se rozvine do dvou let zhruba u čtyř procent nemocných, kteří přežili akutní plicní embolii. Ve VFN ročně diagnostikují okolo padesáti pacientů, z nichž zhruba třicet podstoupí operaci.

Unikátní operace tromboembolické plicní hypertenze, které vyžadují týmovou mezioborovou spolupráci, provádí v Evropě podle Heřmánkové jen několik pracovišť. Mezi ta největší patří centra v Paříži, Vídni, Bad Neuheim v Německu nebo v Cambridge.