V Praze loni žilo zhruba 1,3 milionu lidí. Za deset let jich 32 693 přibylo

Sčítání se uskutečnilo loni od 27. března do 11. května, zveřejněné údaje jsou k prvnímu dni sčítací akce. ČSÚ při sčítání pracoval s takzvaným obvyklým pobytem, tedy místem, kde člověk skutečně bydlí a zdržuje se většinu času, i když může mít trvalé bydliště hlášeno jinde.

V Praze podle zveřejněných údajů žilo s velkým náskokem nejvíce cizinců, a to 13,9 procenta proti celostátnímu průměru 4,7 procenta. Celkem 44 309 lidí uvedlo cizí státní občanství ze zemí v EU a 132 897 ze zemí mimo unii.

Nejvíce lidí se přihlásilo k ukrajinské státní příslušnosti, a to 54 233. Dalších 24 151 obyvatel uvedlo slovenskou, 22 719 ruskou, 12 670 vietnamskou, 2162 polskou a 1652 německou.

Nejvyšší je v metropoli také podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, který dosáhl 35,9 procenta. Celkový podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním v republice byl 18,7 procenta.

Asi 30,8 procenta obyvatel metropole se označilo za věřící a 16,2 procenta se přihlásilo k nějaké církvi, nejčastěji římskokatolické.

V hlavním městě stejně jako v celé republice žilo o něco méně mužů, na 100 žen jich připadalo 94,8. Dětí do 14 let zde žilo 199 424, obyvatel mezi 15 a 64 lety 863 087 a seniorů nad 65 let 238 978.

Průměrný věk žen byl 42,8 roku a mužů 39,9 roku. V Praze bylo rovněž nejvíce svobodných, v manželském svazku bylo podle dat statistiků 40,8 procenta Pražanů. Například v sousedním Středočeském kraji to bylo 47,7 procenta.

Loni bylo v metropoli sečteno 107 513 domů, což bylo o 7564 více než při posledním sčítání před deseti lety. Většinu z nich, konkrétně 73 226, vlastnily fyzické osoby.

V celorepublikovém průměru počet obyvatel za posledních deset let vzrostl. Loni jich v zemi žilo přes 10,52 milionu, o 87 600 víc.

Téměř polovina z nich bydlela ve čtyřech krajích, a to v Praze, Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Průměrnému obyvateli republiky bylo 42,7 roku. Za desetiletí tak zestárl o 1,7 roku.

Sčítání se pořádá každých deset let, a to nejen v ČR. Umožňuje zmapovat situaci v jednotlivých zemích a porovnávat ji.

Zatímco řada států údaje získává ze svých registrů a dotazuje se jen vzorku několika tisícovek lidí, v České republice se museli zapojit všichni obyvatelé. Česko totiž nemělo rejstříky, z nichž by se daly potřebné informace získat.