V Praze je zhruba dvanáct tisíc prostitutek

„Na ulici jsou ceny nižší, cena za vaginální sex se orientačně pohybuje kolem 1000 korun, za orální sex kolem 500 korun. Ceny mohou být i mnohem, mnohem nižší – záleží na situaci pracovnice, jak má nastaveny hranice a její potřebě vydělat peníze,“ vysvětlila pražská streetworkerka, která pracuje ve sdružení Rozkoš bez rizika.

Krize byznys s erotikou v metropoli zatím nijak výrazně nepoznamenala. Klientů je stále dost, což dokazuje například řada nevěstinců v ulici Ve Smečkách. A to nehledě na desítky jiných privátních sexuálních služeb.

Pražský magistrát by rád tento druh obživy zdanil. Otázkou zůstává, jak. Právě tyto daně by nepochybně tvořily významnou položku do městské pokladny. Nevěstince proto zatím mají důvod ke klidu.

„Jedinou možností, jak zasáhnout proti nevěstincům v centru města, je paragraf občanského zákoníku, který hovoří o zásahu do pokojného stavu,“ vysvětlil Oldřich Lomecký (TOP 09), starosta městské části Praha 1. Jako příklad uvedl erotický klub v ulici Ve Smečkách.

Nedávno zde proběhl policejní zásah. Detektivové z Útvaru organizovaného zločinu v klubu zatýkali dvojici osob, podezřelých z obchodu s bílým masem.

Do nevěstinců lze také poslat kontrolu ze živnostenského úřadu, ale tím to končí. Zavřít ho lze jen z důvodu opakovaných porušení vyhlášky, což se zrovna neděje.

Stále chybí potřebný zákon

Pražský magistrát připravuje zákon, který by nastavil pravidla a mantinely, na jejichž základě by mohly obce regulovat prostituci na svém území.

Mezi politiky v Parlamentu však ohledně tohoto tématu panují dlouhodobě veliké názorové rozdíly. Proto je schválení případného zákona, pokud ho Praha nakonec vůbec připraví, nejisté.

Metropole počítá se speciálními povoleními k „provozování činnosti“ pod taktovkou obecních úřadů. Radní Lukáš Manhart (TOP 09) se domnívá, že zákon prostituci v hlavním městě sníží. Kromě podmínek bude norma obsahovat také systém pokut.

„Žádná norma však prostitutku nepřinutí, aby se jí plně podřídila. Každá druhá se totiž bojí přijít o svou pravou identitu,“ pochybuje nejmenovaný státní úředník. Navíc město hovoří o regulaci prostituce už dlouhou dobu, výsledků zatím dosaženo nebylo.

Kulhavá Inge s pamatovákem

To spíš policie svými aktivitami drží tuto vyhledávanou „rekonvalescenci těla i ducha“ na uzdě. Příkladem úspěšných policejních čistek je snad evropsky známá Perlová ulice.

V devadesátých letech zde divoká pouliční prostituce bujela nevídaným způsobem. Po setmění do rozbřesku po obou stranách chodníku byla vždy nějaká kněžka lásky k mání.

Časté policejní nájezdy nakonec prostituci ze zmíněné ulice zcela vytlačily. Do privátních zařízení. „Významně tak ubylo hlavně pouličních rvaček a příležitostných loupeží,“ glosoval Vladimír Veselý, šéf detektivů z Bartolomějské ulice.

Jenomže nastolit pořádek policii chvíli trvalo. Ne vždy se totiž podařilo „trestné výpravy“ udržet v tajnosti. Zjistit, kdo záměry mužů zákona někdy zhatil, taky chtělo svůj čas.

Policejní embryo

K odhalení „krtka“, policejní hantýrkou nazývanému vynašeči informací, paradoxně napomohla prostitutka přezdívaná Kulhavá Inge. Podle někdejšího policejního šéfa mravnostního oddělení majora Petra Vosolsobě se jednalo o invalidní ženu.

Své klienty vždycky omráčila neobyčejnou krásou, která zakrývala hlavní handikep – měla jednu nohu o dost kratší. Důležitější byla její fenomenální paměť na lidi,“ řekl Petr Vosolsobě. 

Právě paměť Kulhavé Inge se stala osudnou mladému policejnímu frekventantu, který o některých připravovaných akcích věděl. „Před dotyčnou se v opilosti kasal, kolik lehkých holek už před raziemi zachránil. To víte, nerozumné mládí. Tím taky u policie okamžitě skončil,“ poznamenal někdejší policejní šéf.

Že Kulhavá Inge byla vlastně mnohem čilejší práskač, než zmíněné policejní embryo, mělo pro ni asi své výhody. Leč to už emeritní major s tajemným úsměvem nekomentoval.