V kostře devítitunového plejtváka se našla připomínka bombardování Prahy na konci války

Jedinečnost velrybího exponátu je nejen v jeho kosterní kompletnosti včetně jazylky a rudimentu pánve a stehenních kostí, ale i v zachování některých měkkých tkání, které jsou celosvětovým unikátem. Konce předních končetin zdobí zbytky kůže ploutví a mezi jednotlivými obratli se nachází zachovalé meziobratlové ploténky.

„V průběhu času ale začala kostra plejtváka, která nebyla odborně preparována, postupně degradovat, a bylo zřejmé, že bez restaurátorského zásahu jí hrozí zkáza,“ vysvětluje důvody restaurování kostry kytovce anatom a antropolog Anatomického ústavu 1. LF UK Andrej Shbat, vedoucí restaurátorského týmu.

Kostra kytovce v muzeu Anatomického ústavu 1. LF UK patří s největší pravděpodobností plejtváku malému (Balaenoptera acutorostrata), který je nejmenším zástupcem čeledi plejtvákovitých.

I tak ale tyto velryby dosahují hmotnosti devíti tun. Podle anatomů z 1. LF UK však zatím nelze vyloučit, že se jedná o plejtváka jižního (Balaenoptera bonaerensis), protože určení na základě klasického kosterního popisu je sporné. Jasno bude až po DNA determinaci, která probíhá.

Není také jasné, kdy byl plejtvák do sbírek zařazen. S největší pravděpodobností to bylo v druhé polovině 19. století, jenže část univerzitního archivu, která mapuje toto období, na konci druhé světové války shořela.

S určitostí se však ví, že počátkem 20. století již byl kytovec ozdobou anatomického muzea. Na konci druhé světové války byla při bombardování Prahy a Karlova náměstí zasažena tlakovou vlnou i budova Anatomického ústavu.

Během restauračních pracích byly v kostech plejtváka nalezeny drobné úlomky skla, které se tam zasekly při bombardování. Exponát je tak zároveň významným monumentem pohnutých dějin 20. století.

Během restaurování byla inovována i forma prezentace kostry, která byla nově osvětlena bodovými světly a nová je také audiovizuální technika. Změny se dočkal závěsný systém kolejnic, lanových táhel a přirozenější polohy předních končetin zrestaurované kostry.

Hlava plejtváka dnes směřuje ke vchodu do muzea a poskytuje návštěvníkovi pohled přímo na jeho lebku. Po stranách kostry plejtváka jsou umístěny kostry moroně indického (Dugong dugon) a delfína skákavého (Tursiops truncatus) z místních sbírek.

Obě kostry slouží jako výukový srovnávací materiál různých mořských savců. Vše odpovídá moderním trendům v prezentaci muzejních exponátů.

Restaurování, které provedla společnost Prudencia 97 společně s Akademií výtvarných umění, Slezským zemským muzeem v Opavě a Ústavem chemické technologie restaurování památek VŠCHT v Praze, bylo umožněno díky grantové podpoře Ministerstva kultury České republiky (ISO D) a darům několika mecenášů. 

Chystá se nová koncepce muzea

Restaurováním kostry kytovce aktuální práce v anatomickém muzeu nekončí. Do budoucna tu plánují sjednotit a zmodernizovat osvětlení a nová koncepce muzea bude více respektovat takzvané vývojové procházky. Ke kostře plejtváka budou doplněny i kostice, které jsou pro tohoto živočicha typické.

Anatomická muzea jsou nedílnou součástí anatomických ústavů na lékařských fakultách. Muzeum srovnávací anatomie na 1. LF UK má více než dvousetletou tradici, i když vlastní budova je stará „pouze“ téměř 150 let.

Pražské muzeum patří k nejrozsáhlejším muzeím tohoto typu v Evropě. Kromě očekávaných preparátů lidské anatomie obsahuje i rozsáhlou sbírku zvířecích preparátů od bezobratlých živočichů po lidoopy.

„Muzeum je koncipované jako výuková sbírka, která respektuje vývojový pohled na stavbu těla. Umožňuje tak studentům vysvětlit třeba evoluci přední končetiny od rybí ploutve po lidskou ruku, či vývoj a adaptace zadní končetiny. Podobný význam má i sbírka lebek. Muzeum je využíváno ve výuce studentů lékařství, kterým umožňuje pochopit například mechanismus vzniku vrozených vad, a tím i jejich racionální léčbu. Velmi často navštěvují muzeum i studenti Přírodovědecké fakulty UK a řady středních škol u nás i v zahraničí,“ shrnuje přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK Karel Smetana.

Započatá renovace má za cíl zkvalitnit tuto jedinečnou univerzitní sbírku nejen pro studenty, ale i veřejnost. „Rádi bychom poděkovali všem, kteří se podíleli na zrestaurování kostry plejtváka a jejím zavěšení, na modernizaci osvětlení i zapojení audiovizuální technologie do expozice, protože bez těchto lidí by se dílo nepovedlo. Naší povinností je starat se o dědictví, které nám tu bylo zanecháno, aby mohlo i nadále sloužit všem, kteří o to mají a budou mít zájem,“ dodává profesor Smetana.