Ústavní soud: V části Prahy bude dál platit omezení vozítek segway
21. prosince 2021 17:40
Přidejte si nás na domovskou Magistrát hlavního města přijal regulaci v památkové rezervaci a dalších oblastech s vysokou koncentrací pěších v roce 2016. Zdůvodnil ji hlavně ochranou bezpečnosti a zdraví chodců.
Soudce Jan Filip uvedl, že lze stanovit zákazy tam, kde hrozí nějaké nebezpečí. Soud tak neshledal nic neústavního na tom, že hlavní město reguluje provoz přepravníků v historickém a širším centru s ohledem na bezpečnost chodců.
Magistrát přijetí regulace objasnil tím, že oblast zahrnuje Pražskou památkovou rezervaci, kde je vysoká koncentrace pěších, dále i širší území hustě obydlené a s velkým množstvím chodců. Cílem omezení bylo chránit chodce před rizikem kolize s přepravníky.
„Omezením pohybu těchto vozítek jsme reagovali na stížnosti občanů zejména v centru města. K připomínkám se následně připojily i městské části, které vozítka na svém území nechtěly. Vozítka totiž způsobovala problémy a docházelo ke střetům s chodci, kterým tak hrozilo nebezpečí. Současné rozhodnutí soudu proto vítáme," uvedl dnes v reakci na rozhodnutí soudu mluvčí Prahy Vít Hofman. Rozhodnutí soudu ocenil i náměstek pražského primátora Adam Scheinherr (Praha Sobě). „Město či jakákoliv obec si může určit, co na svém území chce provozovat a co ne a co obtěžuje život řidičů či občanů v daném místě, a podle toho si nastavit pravidla," řekl.
Asociace v ústavní stížnosti uvedla, že přepravníky nejsou nebezpečné a ke střetům s chodci v praxi nedochází. Podle Ústavního soudu může být zákaz vjezdu i preventivní, aniž existuje určitá statistika policie nebo stížnosti občanů.
Soud uvedl, že důvody ohrožení bezpečnosti chodců není nutné dokládat, protože vycházejí z technických vlastností a parametrů osobních přepravníků. Podle Fialy váží přepravník 47 kilogramů, a pokud člověk s hmotností okolo 100 kilogramů projede rychlostí 20 kilometrů za hodinu okolo slepého nebo matky s dětmi, může nastat nepříjemná situace.
Soudce také uvedl, že v některých zemích provoz těchto zařízení dovolený je, v některých není. Jako příklad zmínil například Velkou Británii, kde se v místě pohybu chodců nemohou pohybovat dopravní prostředky.
Asociace neuspěla už dříve se žalobou u Městského soudu v Praze ani s následnou kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Konkrétně se soudy zabývaly opatřením obecné povahy, které umožnilo rozmístit dopravní značky v území definovaném jiným magistrátním nařízením. Nejvyšší správní soud zhodnotil regulaci jako přiměřenou a řádně odůvodněnou.
