Unikátní Stříbrný šíp měl smůlu, jeho rozlet neumožnila válka. Po ní měl pohnutý osud
30. srpna 2019 07:03
Přidejte si nás na domovskou A ještě jedno srovnání. Když na konci třicátých let Stříbrný šíp zvládnul uvedenou trasu za hodinu a osm minut, rychlíky tažené elegantními parními lokomotivami „mikádo“ řady 387.0 tehdy potřebovaly na stejnou trasu skoro jeden a půl hodiny.
Československé státní dráhy (ČSD) patřily v meziválečném období k průkopníkům motorizace železniční dopravy. V roce 1936 uvedly do provozu dva velmi rychlé aerodynamicky kapotované motorové vozy „Slovenská strela“, které mohly jezdit rychlostí až 130 kilometrů za hodinu. Strela byla nebývale komfortní a rychlá, měla však jeden zásadní nedostatek. Jednalo se o jediný motorový vůz s kapacitou pouhých 72 míst, které byly nezřídka vyprodány.
ČSD tak přemýšlely o zavedení dalších rychlých motorových expresů, které by nabídly větší počet míst. K tomu ale potřebovaly nové motorové vozy, ke kterým by bylo možné připojit další vozy.
V roce 1938 tak vznikl motorový vůz Stříbrný šíp, který měl tyto požadavky splnit. Měl navrženou, podobně jako „Slovenská strela“, aerodynamicky řešenou skříň ovšem doplněnou o klasické nárazníky a spřáhlo, což by umožnilo připojit další vagóny. Maximální rychlost byla navržena na 130 km za hodinu, ale protože se ukázaly brzdy prototypu jako málo účinné, byla mu rychlost omezena na devadesátku.
Při konstrukci vozu bylo použito mnoho zcela nových prvků, které však nebylo možné v běžném provozu dostatečně ověřit a před sériovou výrobou zdokonalit. Den po předvedení vozu 15. března 1939 obsadila Česko-Slovensko německá armáda a byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Za krátko vypukla 2. světová válka.
V těchto podmínkách nebyl prostor pro další zkoušky, vývoj a nakonec ani pro sériovou výrobu nových motorových vozů. Do provozu se pak v Stříbrný šíp vrátil na krátkou dobu až po roce 1945 a podle dostupných údajů najezdil asi více kilometrů na lokálkách než na hlavních tratích, pro které byl původně určen. Definitivně dojezdil v roce 1953, kdy neměl na svém kontě ani 50 000 kilometrů.
Nebývalý komfort pro cestující
Nejen v technické části konstrukce motorového vozu bylo využito množství moderních řešení. Komfortně byl řešen také interiér tehdejší 3. třídy. Zatímco o něco starší „Modré šípy“ byly ještě vybaveny dřevěnými lavicemi jen drobně čalouněnými u zádové opěrky, nabízel „Stříbrný šíp“ pohodlná kůží potažená křesla s podhlavníky a opěrkami rukou v uspořádání 2+2 se středovou průchozí uličkou a s místy proti sobě.
Cestující měli k dispozici také stahovací rolety, které chránily před ostrým sluncem. Mnoho detailů, například madla, kliky a další součásti byly vyrobeny chromované a vozu dodávaly elegantní až luxusní vzhled. Ten podtrhovalo i barevné řešení ve stříbřité a vínověčervené barvě. Použitá stříbrná stojí také za označením „Stříbrný šíp“.
Množství železničních fanoušků ho obdivovalo při cestě na východ republiky a vzpomínalo na úspěchy českého železničního průmyslu při průjezdu Ústím nad Orlicí, kde byl řadu let odstaven na kusé koleji. A v neposlední řadě se stal legendou díky tomu, že představuje jeden z mála dochovaných a navíc také úspěšně rekonstruovaných rychlíkových motorových vozů ze 30. let minulého století. Tedy ze slavného období předválečné motorizace našich železnic.
Znovu se narodil v Nymburce, jako bájný Fénix
Úvahy a snahy o záchranu provázejí „Stříbrný šíp“ doslova od jeho vyřazení z provozu. Díky péči desítek bezejmenných fandů z různých míst republiky se několik desetiletí dařilo bránit rychlému chátrání vozu a provádět menší opravy. Teprve v roce 2011 se podařilo zahájit náročnou a kompletní opravua uvěst vůz do provozuschopného stavu.
Náročná byla už příprava opravy, která znamenala zmapování celé konstrukce vozu a prakticky jeho nové vyprojektování. Množství zničených, ztracených nebo nefunkčních dílů muselo být znovu vyrobeno podle původních vzorů a zcela nově bylo nutné vyprojektovat řízení a pohon vozu. Ten v současnosti zajišťují dva agregáty, které pohánějí vůz prostřednictvím hydromechanické převodovky.
Nové motory rekonstruovaného vozu byly poprvé nastartovány 14. ledna 2016 a 15. března 2016, tedy skoro přesně po 77 letech od své první prezentace byl vůz v areálu nymburských dílen slavnostně představen. Od té doby představuje „Stříbrný šíp“ vlajkovou loď muzejních vozidel.
