Tramvaje T3 jsou legendou kolejové dopravy, nejen v Praze jezdí dodnes
20. listopadu 2022 11:54
Přidejte si nás na domovskou Kořeny „té trojky", která se může pyšnit titulem nejvyráběnější tramvaje všech dob, je potřeba hledat za Atlantikem, kde se na počátku 30. let šéfové dopravních podniků z celých USA shodli na novém řešení tramvaje.
Koncepce PCC (zkratka z Presidents' Conference Committee, česky Výboru sjezdu prezidentů – tedy prezidentů dopravních společností) se výrazně lišila od do té doby vyráběných vozů: tramvaj měla mimo jiné mít dva otočné dvounápravové podvozky, každý s jedním motorem, řidič ovládal její jízdu pomocí takzvaného zrychlovače, který umožňuje plynulejší a rychlejší akceleraci.
O výrobě podobných tramvají se v ČKD uvažovalo už před druhou světovou válkou, pak ale přišla okupace a nucená válečná výroba a plánům byl nadlouho konec. Na projektu nové tramvaje podle koncepce PCC se znovu začalo pracovat v roce 1947, už znárodněná továrna přitom dostala díky vzájemné výměně informací od americké firmy Westinghouse už koncem 30. let dojednané plány na elektrickou výzbroj, kromě toho do Prahy zamířila i licenční práva na podvozky.
První tramvaj koncepce PCC – zvenčí kvůli užším českým ulicím mnohem subtilnější než americký pravzor – dostala označení Tatra TI (později T1) a do provozu se dostala v roce 1952. Jejím typickým znakem byl pouze jeden světlomet vpředu, často doplněný v té době typickou rudou hvězdou.
Tramvají, kvůli úzkému čelu přezdívaných „žehlička", se do roku 1958 vyrobily jen necelé tři stovky, než ji nahradil vylepšený typ T2 (původně TII). Proti předchůdkyni se tramvaj prodloužila a rozšířila, a její vzhled tak víc připomínal americké PCC. Typickým znakem „té dvojky" se stal trochu zamračený výraz – měla totiž nad čelním sklem výraznou „krabici" pro označení čísla linky a konečné.
Do pražských ulic se ovšem Tatra T2 na rozdíl od „té jedničky", pořízené ve 133 exemplářích, s výjimkou zkoušek prakticky nedostala. Hlavní město Československa se i kvůli nedostatečným výrobním kapacitám smíchovského závodu dočkalo až „té trojky" (i ona měl původně v označení římskou číslici), u které konstruktéři vyřešili problém s příliš velkou hmotností Tatra T2, jež představovala problém hlavně ve městech se zanedbanou kolejovou sítí.
Tramvaj mimo jiné dostala charakteristické přední čelo z laminátu, navržené Kardausem, který se podílel i na podobě osobního automobilu Tatra 603.
Tramvaje T3 se veřejnosti poprvé představily v září 1960 na strojírenském veletrhu v Brně a již od června následujícího roku mohli Pražané prototyp spatřit při zkušebních jízdách. Do ostrého provozu byly „té trojky" nasazeny na podzim 1962.
Od zahájení výroby do roku 1976 nakoupil pražský dopravní podniku 892 tramvají T3, v 80. letech přibylo ještě 292 tramvají mírně pozměněného provedení, označovaného jako T3SU a T3SUCS. To vycházelo z provedení pro Sovětský svaz, který během let odebral přes 11.000 tramvají vyrobených ve smíchovské továrně, dvě tisícovky z nich putovaly jen do Moskvy a skoro tisíc do Kyjeva.
V Praze jezdily tramvaje Tartra T3 nejprve na lince číslo 4, tedy ze Zlíchova do Hostivaře. Postupem času se dočkaly i další tratě a v květnu 1974 tramvaje T3 definitivně nahradily své dvounápravové předchůdkyně. Zprvu přitom – na rozdíl od starších dvounápravových tramvají, kdy za motorovým vozem následovaly až dva vlečné – jezdily jen sólo, do typických dvouvozových souprav začaly být nasazovány až v létě 1964.
A protože v té době ještě nebylo vyřešeno společné ovládání, jezdil i v zadní tramvaji kromě průvodčího (ti začali mizet až začátkem 70. let, definitivně pak s otevřením metra v květnu 1974) řidič, který měl na starosti jen ovládání dveří, osvětlení a dával signály kolegovi vepředu.
V běžném provozu dojezdila poslední klasická pražská T3 na podzim 2011, dodnes však slouží modifikované varianty označené T3M a T3R.P, stejně jako mírně prodloužená verze T3R.PLF, která má nízkopodlažní prostřední část.
Ve vozovém parku pražského dopravního podniku mají nezastupitelné místo a na rozdíl od modernějších hranatých tramvají Tatra T6, které DPP vyřadil loni v červnu po 25 letech provozu, mají před sebou ještě řadu let služby, DPP je chce vyřadit nejdřív v roce 2030. Jen typické laminátové sedačky si cestující užijí už jen na retrolince 23, v modernizovaných vozech je nahradil plast.
