Toulky Prahou 15 – Hostivař a Horní Měcholupy

Publikace nahlíží do někdejšího života místních lidí za vlády císaře Františka Josefa I. a za prvních let svobodné republiky, kdy se Hostivař definitivně proměnila ze zemědělské vsi v průmyslovou městskou část. Zastavuje se u místních zvyků a tradic (masopustní obyčej „chození s klibnou“ či oktáv sv. Jana Nepomuckého), připomene několik zajímavých rodáků (politik Antonín Švehla, malíř Jaroslav Chudomel nebo básník Xaver Dvořák), historických kuriozit, přiblíží příběh místního divadla i dosud výrazněji nezmapované začátky hostivařských filmových ateliérů.

Vůbec první zmínka o Hostivaři pochází z Kosmovy kroniky, popisuje konflikt mezi přemyslovským králem Vratislavem II. a jeho bratrem Jaromírem. Spor z roku 1068, který u Hostivaře hrozil přerůst v bitevní vřavu, byl nakonec diplomaticky urovnán. Ráz zemědělské vsi se začal rychle měnit po zbudování železniční tratě mezi Prahou a Vídní, na níž byla Hostivař první zastávkou (fungovala od roku 1871). Otevřela se průmyslové výstavbě (velkou část místních fabrik projektoval významný architekt Bohumil Hübschmann) a vzniklo zde mnoho továren, z nichž některé fungují dodnes (např. Barvy a laky či Prakab).

Kniha sleduje i kulturní život obce a městské části. Založení pěveckého spolku Smetana, divadelního souboru Malé divadlo, obšírněji připomíná život významného krajináře Jaroslava Trnky či proměnu místního mlýna v dosud fungující filmové ateliéry, kde se během let natáčely snímky jako Babička, Byl jednou jeden král, Cesta do pravěku, Vyšší princip, Ecce homo Homolka, Božská Ema a mnoho dalších. V hostivařských exteriérech zase vznikaly filmy jako Rozmarné léto nebo Smrt černého krále z cyklu Hříšní lidé města pražského.

Publikace se zastavuje také u historie projektu hostivařské přehrady dostavěné v šedesátých letech. První plány byly představeny již v 80. letech 19. století, kdy vznikl odvážný záměr – postavit kaskádu tří přehrad v Křeslicích, Pitkovicích a Hostivaři. Autor se podrobně věnuje i společenskému životu Hostivaře ve spojení s jeho historickými hostinci a restauracemi, z nichž vynikají Karasovy vinné sklepy. Václav Karas moderní vinárnu otevřel v roce 1902, mezi jeho zákazníky patřili Habsburkové i ruský car. V éře socialismu byl však významný objekt transformován pro průmyslovou výrobu krémů na obuv, pumpiček na kola a lepidel.

Poslední část knihy připomíná historii zemědělské vsi Horní Měcholupy, která byla za socialistické normalizace takřka celá srovnána se zemí a přestavěna na moderní sídliště. Měla přitom cenné historické jádro spojené se zámečkem – velkostatkem. V historii byla vlastnicky spojena s rody Smiřických a Zapských ze Zap, jejichž dobrodružné osudy v období kolem Bílé hory jsou zde rovněž zmíněny.

Autorem knihy je Lukáš Berný (*1978), publicista a rozhlasový moderátor. Berný Je autorem čtyřdílné publikace věnované historiím staropražských pivnic a vináren (Kde pijí múzy, nakl. Sanch). Editorsky rovněž připravuje CD, DVD a knihy spojené s divadlem Semafor. Od roku 1990 žije právě v Praze 15. Křest knihy, vydané s podporou městské části Praha 15, proběhl 8. září na Kozinově náměstí v Hostivaři.