Toto zhoubné onemocnění vzniká velmi plíživě, na počátku pacient nepociťuje nic neobvyklého

Mnohočetný myelom vzniká velmi plíživě. Na počátku nemoci pacient nepociťuje nic neobvyklého. Nemoc se může rozpoznat v časné fázi jen při náhodném vyšetření. I přes velké pokroky je mnohočetný myelom chorobou, která se diagnostikuje většinou později, než by bylo třeba. Prvním laboratorním signálem je vysoká sedimentace krvinek, zvýšené hodnoty celkové bílkoviny a zvýšení kreatininu v séru. Příznaky nemoci přivedou pacienta k lékaři obvykle až v pokročilejší fázi choroby. Za projevy nemoci jsou odpovědné přemnožené myelomové buňky v kostní dřeni. Myelomové buňky produkují různé látky, které ovlivňují další buňky v sousedství. Mezi myelomovými buňkami jednotlivých pacientů jsou rozdíly v tom, co produkují, a proto jsou i rozdíly v příznacích nemoci.

Mnohočetný myelom ničivě ovlivňuje proces obnovování kostní tkáně. Ve zdravém těle dochází k neustálé přestavbě kosti – staré buňky jsou odbourány a nahrazeny novou tkání, která je následně mineralizována, čímž získává svou pevnost a odolnost. Při mnohočetném myelomu však dochází ke zrychlenému odbourávání kosti a v důsledku toho také ke zvýšenému uvolňování vápníku do krve – tzv. hyperkalcémii.

Příznaky nemoci

Mnohočetný myelom se nejčastěji projevuje bolestmi kostí, příznaky zhoršené funkce ledvin, anémií, případně častými a závažnými infekcemi. Myelom by měl lékař při diagnóze vyloučit, pokud se u pacienta objeví neočekávaná či nová bolest zad, která spontánně neustupuje, snižuje se mu výška a má další projevy osteoporózy.

Bolesti kostí se nejčastěji objevují v oblasti zad a hrudníku, méně často bolí kosti končetinové. Bolesti jsou vyvolány pohybem, mohou být stěhovavé, nebývají většinou v noci. Někdy se nemoc projeví náhlou, prudkou bolestí způsobenou frakturou obratlů, žeber, dlouhých kostí. U lidí s mnohočetným myelomem je silně oslabena imunita. Proto mezi další časté příznaky patří opakované infekce, zejména bakteriálního původu, například pneumokoková pneumonie. Častá anémie u pacientů vyvolává slabost, únavu a pocit vyčerpání. Méně se objevuje nechutenství, nevolnost či úbytek hmotnosti. 
 

Koho mnohočetný myelom postihuje?

Jde o vzácné onemocnění, postihující 4–6 lidí na sto tisíc obyvatel. Nejčastěji se vyskytuje ve věkové kategorii 60–70 let, ale jeho výskyt je možný i v mladším věku. Pacienti mladší než 40 let představují zhruba 3 % všech případů. Mnohočetný myelom není infekční, ani dědičná choroba v pravém slova smyslu. Je však známo, že v rodinách, v nichž se tato nemoc vyskytla, mají pokrevní příbuzní prvního řádu mírně zvýšené riziko onemocnět jak tímto, tak i jiným onemocněním krve. Nemocných v současné době přibývá. V České republice je ročně diagnostikováno přibližně 400 nových pacientů. V současnosti zde žije okolo 1700 pacientů s mnohočetným myelomem. Na celém světě trpí chorobou kolem 230 tisíc osob.

Proč mnohočetný myelom vzniká?

Na tuto otázku doposud neexistuje jednoznačná odpověď. Jsou známy některé rizikové faktory, při jejichž přítomnosti je riziko vzniku myelomu vyšší než v průměrné populaci. Je to obezita, zvýšený kontakt s pesticidy nebo zvýšený kontakt s dioxiny (velmi jedovaté organické látky chemicky vyráběné, které však také vznikají při spalování umělých hmot a PET lahví v běžném ohni či kamnech). Dále zvýšený kontakt s organickými rozpouštědly, vrozené či získané poruchy imunity, například vlivem nemoci HIV. 
 

Jaké jsou možnosti léčby mnohočetného myelomu?

Léčba mnohočetnému myelomu prodělala v posledních 20 letech velké pokroky a léčitelnost onemocnění lze dnes označit za velmi dobrou. Přesný postup léčby se liší dle věku pacienta či pokročilosti onemocnění. Obecně má ale základ v klasické protinádorové léčbě, která zahrnuje chemoterapii, transplantaci kostní dřeně, v některých případech pomůže i radioterapie.

Čím se liší dnešní léčba myelomu?

„Mnohočetný myelom je onemocnění, u kterého došlo za poslední dvě dekády k největšímu posunu v terapeutických úspěších v rámci nejenom hematoonkologie, ale i onkologie obecně“, podotýká profesor Ivan Špička ze 1. interní kliniky Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Dříve se zastával názor, že myelom je nevyléčitelné onemocnění, protože i když lékaři po prvním cyklu léčby dostali pacienta do stavu bez příznaků (choroba nebyla detekována ani v krvi, ani v kostní dřeni), přesto se po nějaké době vrátila. Cílem lékařů tedy bylo, dovést pacienta do fáze bez příznaků a takzvaný relaps nemoci, tedy návrat nového ataku, co nejvíce oddálit. Koncem 20. století bylo průměrné přežití pacientů s myelomem tři roky, pěti nebo deseti let se dožil jen zlomek pacientů. Dneska hovoříme o průměrném přežití sedm, deset i více let. V nejbližší době bude úspěšnost léčby 20, 30 procent.