Těsně před smrtí si Dan díky Sanitce splněných snů užil rockový koncert

V nemocnici se nejprve dozvěděli, že má Dan rakovinu močového měchýře, a po dalších vyšetřeních si vyslechli krutý verdikt – rozsáhlé kostní metastázy s prognózou půl roku života. 

„Byl to šok. Lékaři nám sdělili, že Daneček už má metastázy ve více než polovině kostí a zbývá mu několik měsíců života. Nádor z močového měchýře mu poté sice v nemocnici dvěma zákroky odstranili, řekli nám ale, že máme další onkologickou léčbu zvážit – Danečkovi prý totiž život pravděpodobně neprodlouží a spíše ho vyčerpá,“ doplňuje Martina. 

Manželé se s tím nechtěli smířit, a tak Martina vše probrala ještě s několika specialisty z jiných nemocnic, v Česku a v Německu, a informace hledala i v odborné literatuře. Společně s Danem se pak rozhodli, že léčbu podstoupí. 

„Nejprve docházel na náročné chemoterapie a později mu lékaři nasadili třikrát biologickou léčbu. Dan byl nesmírně trpělivý. Přestože měl velké bolesti a na kostech se objevily nové metastázy, stále se usmíval a věřil, že život jde dál,“ říká Martina. 

Psychicky mu navíc pomohlo, že lékaři během terapie původní prognózu prodloužili – na dva roky života. „Náš život nabral nový směr, a tak jsme začali hodně cestovat. Trávila jsem s Danečkem každou volnou chvíli. Byl vášnivý motorkář, protože už mě ale nezvládal vozit, udělala jsem si řidičák skupiny A na motorku, abych s ním mohla jezdit dál – na své motorce. Cestovali jsme po Česku a Slovensku. Nebylo to jednoduché, bolel ho každý pohyb, výlety si však neskutečně užíval. Žili jsme každým dnem, radovali se z maličkostí a těšili se ze společných chvil,“ přibližuje Martina. 

Letos v únoru se Danův zdravotní stav zhoršil. Dostal epileptický záchvat, prodělal cévní mozkovou příhodu a začaly mu selhávat ledviny. Lékaři Danovi nasadili novou terapii a zavedli mu drenážní trubičku, která odvádí moč z ledviny. 

„Naučili jsme se vyměňovat sáčky a všechno jsme zvládali. Každodenní péče nás sbližovala. Danův zdravotní stav se však nelepšil, jeho krev se kazila a my bojovali o každou její kapku. Začátkem května Daneček zkolaboval a poté podstoupil zákrok kvůli selhávající ledvině. Od té doby měl v těle dva vývody. Ani tehdy ale neztrácel optimismus,“ říká jeho manželka.

Na konci května lékaři manželům sdělili, že další léčba už není možná. Dan přešel na paliativní péči – domů za ním začali dojíždět zdravotníci z Mobilního hospicu Ondrášek. „Byli pro nás velkou oporou. Vysvětlili mi, jak se o Danečka starat, naučili mě dávkovat léky a aplikovat injekce a pomáhali nám i po psychické stránce,“ vysvětluje Martina a dodává, že Dan si stále nepřipouštěl, že se blíží konec. „V létě jsem měla narozeniny, na které jsme pozvali rodinu a přátele. Byla to úžasná party – se spoustou smíchu a známých. Daneček byl moc rád, že se se všemi setkal,“ popisuje Martina. 

Začátkem srpna se Danovi znovu přitížilo. Tehdy se Martina od zdravotníků z hospicu dozvěděla o Sanitce splněných snů, která pomáhá umírajícím lidem plnit jejich poslední přání. „Propojili mě s Petrou Homolovou, zakladatelkou tohoto projektu,“ říká Martina. Domluvily se, že Sanitka splněných snů zaveze Dana 23. srpna na koncert jeho oblíbené kapely Dymytry do Kroměříže. 

„Paní Homolové a celému týmu Sanitky jsem velmi vděčná, že vše tak rychle zorganizovali. Připravili pro Danečka speciální matraci na nosítka v sanitce, na které ho převezli na koncert. Muzikanti o něm věděli, sešli se u něj a bavili se s ním. Během celého vystoupení pak s Danečkem komunikovali na dálku z pódia. V půlce koncertu mu bubeník Miloš Mayer dokonce věnoval paličku na bubnování, aby mohl hrát s nimi,“ popisuje Martina. „Pro Danečka to sice bylo vyčerpávající, koncert si však neskutečně užil. Byl tak šťastný, že mi cestou domů v Sanitce řekl, že teď už může v klidu odejít,“ dodává. 

Dan zemřel 12 dní po koncertu, po boku Martiny a nejbližších. „Daneček odešel doma, kde to měl tak rád, obklopený láskou. Byl to úžasný a silný muž a bojoval až do poslední chvíle. Děkuji všem, kteří se o něj starali – lékařům, zdravotníkům a pracovníkům z mobilního hospicu, rodině a přátelům. A také Sanitce splněných snů, která Danečkovi těsně před smrtí vykouzlila na tváři ten nejkrásnější úsměv. Byl to nesmírně šťastný okamžik nejenom pro něj, ale i pro všechny ostatní,“ říká Martina. 

Aby mohli záchranáři ze Sanitky splněných snů dál plnit přání nemocných v paliativní péči, vybírají prostředky na dvě nové sanitky – ta stávající už totiž dosluhuje. „Příběhem Danečka nic nekončí. Každá finanční pomoc pro Sanitku splněných snů je nadějí pro další pacienty, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Já i mí blízcí už jsme také přispěli,“ uzavírá Martina.