Termín dokončení oprav Barrandovského mostu není jistý

Rekonstrukce mostu je rozdělená do čtyř etap. Po letošní části oprav budou podle webu barrandak.cz postupně navazovat další.

V letech 2023 a 2024 se doprava omezí vždy na 92 dní a v roce 2025 už jen na 82 dní. Most se nikdy nezavře celý, průjezd bude možný ve třech jízdních pruzích, z původních čtyř, v obou směrech po celou dobu stavby.

Celková rekonstrukce mostu začala už předloni, práce na spodní straně ale ještě neovlivnily dopravu. Tu zasáhla až nynější etapa, která začala 16. května. Dělníci nejprve demolovali nájezdovou rampu ze Strakonické ulice, kterou nyní znovu budují, a odfrézovali vozovku a odstranili římsy, zábradlí a izolace.

Původně měly letošní práce skončit 2. září, ale kvůli vynuceným úpravám projektu byl termín posunut o 27 dní. Ke změnám v projektu došlo poté, co se během rekonstrukčních prací objevily nečekané technické skutečnosti u asfaltového povrchu, a také u nejzatíženějšího pilíře, který tehdy stavitelé vyztužili více, než jak bylo zaneseno v projektu.

Během první etapy rekonstrukce Barrandovského mostu se využívá nová technologie vysokopevnostního betonu, která prodlouží životnost mostu až na 100 let.

Barrandovský most, dodnes čtvrtý nejnovější pražský most přes Vltavu, mohli motoristé částečně používat již od září 1983, celý byl ale slavnostně otevřen teprve začátkem listopadu 1988.

Od začátku patří mezi hlavní pražské komunikace, dnes po něm denně projede asi 140 000 aut a patří mezi vůbec nejvytíženější úseky silniční sítě v ČR.

Most, který se začal stavět na jaře 1978 a stál téměř půl miliardy tehdejších korun, je mimo jiné jedním ze dvou šikmých přemostění Vltavy v Praze – a jediným určeným pro silniční dopravu.

Úhel jeho křížení s řekou činí 53 stupňů, zatímco Holešovický železniční most překračuje řeku pod Bulovkou pod úhlem 45 stupňů. Barrandovský most je dlouhý 352 metrů a široký 40 metrů, mostovka je ve výšce 15 metrů nad hladinou Vltavy. Automobily po něm projíždějí v osmi jízdních pruzích, nyní to ale během rekonstrukce je často jen polovina.

Současný místopisný název dostala stavba v lednu 1990, původně nesla jméno druhého komunistického prezidenta Antonína Zápotockého. „Jeho architektonické ztvárnění a začlenění do krajiny důstojně reprezentuje úroveň našeho inženýrského a mostního stavitelství osmdesátých let," napsala v roce 1988 při otevření mostu, kterého se účastnily tehdejší vládní a stranické špičky, Československá tisková kancelář.

Most se stavěl více než deset let a podobně jako řada jiných veřejných staveb z té doby ho ozdobila umělecká díla, v tomto případě betonové plastiky sochaře Josefa Klimeše.

Na pravém břehu stojí dílo nazvané Rovnováha, kterému se ovšem od lidí dostalo přezdívky „červ dobyvatel“, na levém pak dvě betonové mísy, zvané veřejností „hroší lázeň" nebo „krmítko pro slony".

Na mostě ale nenašla místo jen oficiální kultura, rozsáhlé betonové plochy se po roce 1989 také staly oblíbeným místem pro tvůrce graffiti. Město se proti nim sice snažilo bojovat a často velmi náročná díla nechávalo přetřít, v červenci 2001 nicméně část mostu vyhradilo pro legální tvorbu.

Snahy o přemostění Vltavy v místech, kde už přes tři dekády Barrandovský most stojí, jsou staré více než 200 let. Nedaleko proti proudu, mezi Modřany a Chuchlí, býval v roce 1756 za obléhání Prahy pruským králem Fridrichem II. pontonový most.

Myšlenka na vybudování mostu byla živá i za první republiky, uvažovalo se například o dvou mostech v různých výškách. Po druhé světové válce se uvažovalo již jen o mostu jediném, v roce 1976 pak byla zvolená varianta šikmého přemostění.

Barrandovský most představuje nejrozsáhlejší mostní dílo v Praze a v systému pražské dopravy má nezastupitelné místo, už na přelomu století po něm jezdilo přes 100 000 aut denně.

Po otevření jihozápadní části Pražského okruhu v roce 2010 z něj sice zmizela naprostá většina kamionů – tvořil totiž spojnici z ostatních částí Prahy na plzeňskou dálnici D5 – a intenzita dopravy klesla na 80 000 vozidel, poté ale opět začala růst až na současných více než 140 000 automobilů denně.

Dopravní komplikace na mostě se přenášejí do celé Prahy, ať už jde o nehody nebo opravy. Té se most dočkal v letech 2006 až 2007, ovšem nešlo o celkovou rekonstrukci jako nyní. Ještě v roce 2013 se mluvilo pouze o lokálním poškození hydroizolace, zpráva z roku 2015 ale již uváděla, že „nejpozději do roku 2020 bude nutno realizovat výměnu celého vozovkového souvrství včetně hydroizolace, sanaci dilatačních mostních závěrů a opravu odvodňovacího systému".

Od úplného dokončení Barrandovského mostu se v Praze vybudovala jen dvě další silniční přemostění Vltavy. V září 2010 se otevřel více než dvoukilometrový Radotínský most na pražském okruhu, o čtyři roky později pak přibyl silniční a tramvajový Trojský most, který navazuje na tunelový komplex Blanka.

V roce 2020 ještě přibyla nedaleko po proudu Vltavy nová Trojská lávka, která nahradila konstrukci, jež se zřítila v prosinci 2017. Celkem je tak dnes v Praze 19 mostů, které vedou přes celou šířku Vltavy. Další dva se chystají – už budovaná lávka propojující Holešovice a Karlín a Dvorecký most, který spojí Prahu 4 a 5.