Tank číslo 23 připomínal na Smíchově příjezd Rudé armády

Na žulovém podstavci přitom v létě 1945 skončil tank, který se 9. května v pražských ulicích neobjevil. Místo slavného středního modelu T-34/85, který tankisté 1. ukrajinského frontu skutečně používali, poslala sovětská vláda do Prahy větší – a navíc zbrusu nový – těžký tank IS-2, pojmenovaný po Josifu Stalinovi. Řidič s ním tehdy vyjel po dřevěné konstrukci na pomník, vypnul motor a když se z nádrží vypustila nafta, bylo všechno připraveno k odhalení pomníku.

Záměny tanků si v té době nikdo nevšiml – a pokud snad ano, tak tomu nevěnoval pozornost. Neřešilo se ani číslo tanku, třiadvacítku měl podle legendy nést první sovětský tank v Praze, ten ale ve skutečnosti měl na věži číslici 24.

Tank v původním stavu stál na náměstí více než deset let. Traduje se, že teprve po maďarském protisovětském povstání z něj (podobně jako z řady dalších po celém Československu) nechali komunisté v obavě ze zneužití raději vymontovat motor.

Změnu do osudu tanku číslo 23, o kterém se dokonce učily děti v čítankách, přinesl až listopad 1989. Ovšem ne hned. V dubnu 1991 student sochařství David Černý tuto národní kulturní památku přetřel na růžovo.

Tím ale nejen vyvolal bouřlivé reakce, ale sám byl trestně stíhaný za výtržnictví. Místní zastupitelé záhy nechali obnovit původní zelený nátěr. To se však nelíbilo některým členům Federálního shromáždění, kteří v půlce května tank opět natřeli narůžovo.

V montérkách s nápisem FS ČSFR pracovalo 15 poslanců, třeba například Jan Ruml, Petr Gandalovič nebo Stanislav Devátý. A sovětské ministerstvo zahraničí jejich aktivitu nazvalo „ohavným činem politického chuligánství".

Růžová barva tanku už zůstala a dny památníku byly sečteny. Koncem května rozhodlo ministerstvo kultury, že smíchovští zastupitelé mohou kontroverzní monument odstranit. V červnu byl odvezen do leteckého muzea ve Kbelích, nyní je ve vojenském muzeu v Lešanech na Benešovsku.