dnes
Pátek - jasno
5°C
zítra
Sobota - skorojasno
6°C
pozítří
Neděle - obcasny-dest
5°C
Tajemství kostela stále nevyřešeno: Byl v něm uložen poklad? Pátrala po něm i StB...
Kostel v Jindřišské ulici. Foto: Ondřej Kořínek / Wikimedia Commons

Tajemství kostela stále nevyřešeno: Byl v něm uložen poklad? Pátrala po něm i StB...

V osmdesátých letech se nechvalně proslulá StB pustila do zvláštního pátrání. Na několika místech, včetně Prahy. Hledala ukryté zlato, které tu měli zanechat za války nebo při odchodu z Československa němečtí okupanti. V později nalezených spisech StB se našlo svědectví o tom, jakým způsobem její příslušníci postupovali.

Začalo to zřejmě v roce 1984, kdy jeden z recividistů, Jan P., patrně ve snaze ulehčit si trest, vypovídal při výslechu, že zná místo úkrytu velkého množství zlatých cihel v jednom pražském kostele. Tuto skutečnost se měl dozvědět od dalšího vězně, se kterým strávil eskortní cestu z jednoho vězení do druhého.

„Asi v roce 1976 jsem odjížděl s eskortou z Vinařic do Dýnovic s přestávkou v eskortní cele na Pankráci. Na této cele jsem se zdržel asi tři hodiny. Přitom jsem se spřátelil s odsouzeným z Valdické věznice, který přijel na Pankrác na léčení do vězeňské nemocnice,“ popisoval krátké setkání.

Jan P. nevěděl, jak se onen spoluvězeň jmenoval, ale dokázal ho popsat. Prý to byl asi šedesátiletý vyzáblý muž, který těžce dýchal a stěžoval si na nevyléčitelnou nemoc. Snad kvůli tušení blízké smrti se Janu P. svěřil s tajemstvím, které už sám nemohl odhalit.

„Vyprávěl mi, že na začátku druhé světové války žil v centru Starého Města v Praze hodinář a zlatník židovského původu. V době, kdy začali být Židé pronásledováni Němci, chodili za ním s tím, aby jim přetavil zlaté předměty. Domnívali se, že pak zlato budou moci lépe přechovávat a schovávat. Později si zlato nechávali přímo u zlatníka, aby jim je někde ukryl…,“ vypovídal při výslechu Jan P.

Zlatník prý tušil, že bude brzy také odveden do transportu, a tak zlato s pomocí faráře zazdil v křesťanském kostele v Jindřišské ulici. Tam by jej asi Němci nehledali.

Plánek odmítl

Podle onoho vězně, který se s tajemstvím svěřil, mělo jít o 27 zlatých cihel, které měly být zazděny v kostele sv. Jindřicha a Kunhuty asi šest metrů vlevo od vchodu do kostela. Janu P. dokonce nabízel, že mu nakreslí plánek. Ten to všem odmítl, protože se bál, že při jeho další cestě do vězení ho budou bachaři kontrolovat.

„Podle mého názoru mi historku o zlatu odsouzený sdělil proto, že jsem si stěžoval na svou neutěšenou finanční situaci. Řekl mi, že se z vězení už asi živý nedostane a proto mi nabídl tuto možnost. Bral jsem to jako pohádku,“ uvedl při výslechu Jan P.

Jak tajní pátrali

StB se tehdy dala podle dostupných spisů do pátrání po pokladu, i když měla své pochybnosti. Už to, že by Židé svěřili své zlato křesťanskému kostelu, vypadalo nepravděpodobně. Za války prý mezi katolíky a židovskou obcí panovala nesnášenlivost.

kostel-sv-jindricha-001-nahled Bohužel svědek, který by mohl vypovídat, farář Václav Horák, byl v osmdesátých letech už po smrti. Také původní zdroj informací – vězeň z eskorty, kterého nakonec identifikovali, už nebyl mezi živými. Přesto byl náčelníkem Kábou vydán rozkaz „provést prověření kostela u Jindřišské věže radarem za účelem upřesnění místa úkrytu zlata“ (krásná estébácká čeština).

Průzkum radarem SIR 7 se uskutečnil 12. prosince 1984. Za StB se ho účastnili tři lidé, za podnik Geoindustria, který zapůjčil radar, jeden muž. „Průzkum byl započat v 10:15 hodin v prostoru vestibulu na obvodových zdech do výšky dvou metrů a celého prostoru podlahy,“ zaznamenali průzkumníci do služebního zápisu. Ve vestibulu nezaznamenali žádné anomálie. Podezřelý ale byl červený kámen s plastickým reliéfem za vchodovými dveřmi vpravo. Radar zaznamenal dva odrazy cizích těles v malé dutině. Ovšem kámen byl podle odhadu příliš těžký na to, aby s ním někdo manipuloval. Vážil asi tunu.

Byly další dokumenty odstraněny?

Ještě další tři podezřelá místa objevili přítomní muži. Jedním z nich byl kámen z opuky obarvený na šedočerno. Kolem něj se totiž nacházelo několik otvorů o průměru 5 až 77 milimetrů z poměrně nedávné doby. Jiný kámen byl vsazen do maltové výplně podstatně silnější než v ostatním zdivu. Poklepem se zdálo, že rezonuje dutěji než ostatní.

Opravdovou záhadou zůstává to, že v této fázi průzkumu zápisy StB končí. Už se nedozvíme závěry pracovníka Geoindustrie, ani to, zda se pokračovalo nějakým kopáním či odstraněním kamenů. Nedozvíme se ani, zda tu něco bylo nalezeno.

Byly další dokumenty odstraněny? Anebo skutečně byl poklad vyzvednut? Těžko předpokládat, že by StB zůstala na půl cesty, objevila podezřelá místa a dále je nezkoumala…


Autor: Zuzana Pšenicová
Další články
Nahoru