Dnes Neděle - polojasno 27°C
Zítra Pondělí - prehanky-dest 27°C
Neděle 14. 8. 2022
Svátek má Alan
Zpravodajství
Aktuální zprávy z hlavního města
Syndrom dědičné chudoby: Není snadné vymanit se z něj, děti opakují chyby svých rodičů
Kdo se chce vymanit z dědičné chudoby, potřebuje hodně odhodlání a od nás všech pomocnou ruku, aby neskončil třeba na ulici. Ilustrační foto: Lucie Rychlá

Syndrom dědičné chudoby: Není snadné vymanit se z něj, děti opakují chyby svých rodičů

Důsledky pandemie, které zasáhly ekonomiku řady firem, jsou, a ještě dlouhou budou ožehavým tématem. Probírá se z mnoha úhlů pohledu, jeden však v tomto kontextu příliš zmiňován není. Jde o syndrom dědičné chudoby, o kterém jsme se bavili s poslankyní Monikou Červíčkovu (ANO).

Můžete nám tento jev přiblížit?
Abych pravdu řekla, jsem ráda, že se mě ptáte i na něco jiného než strategii očkování. Jde samozřejmě o důležité téma, zároveň je však potřeba řešit také další, byť méně zjevné problémy, které s sebou pandemie přináší. Takzvaný syndrom dědičné chudoby je jedním z nich.

S tímto termínem jsem se poprvé setkala v souvislosti s agendou dětí v náhradní péči, kterou se dlouhodobě zabývám. Dědičná chudoba se primárně týká dětí z dětských domovů, často s ní ale bojují i děti, které vyrostly ve více či méně dysfunkčních rodinách. Bohužel musím konstatovat, že už před pandemií počet dětí, kterých se tento problém týká, stále stoupal. Obávám se, že s ohledem na stávající propad ekonomiky bude narůstat ještě strměji.

Jak se takový syndrom dědičné chudoby projevuje?
Tento termín používáme zejména v souvislosti s mladými dospělými, kteří se narodili a vyrostli v prostředí, jež jim neposkytlo finanční stabilitu, takže pak v samostatném životě nemají schopnost si tuto stabilitu vybudovat a udržet. Je jasné, že si dítě nemůže vybrat, komu a kam se narodí, o to obtížnější je pak pro něj překonat přirozenou determinaci prostředím, v němž se ocitlo, a vyvarovat se patologických vzorců chování z původní rodiny.

To nezní příliš optimisticky. Existuje způsob, jak se mohou děti této determinaci vyhnout?
Jsem přesvědčená, že když se chce, všechno jde. Opravdu „chtít“ je však v tomto případě zásadní, i kdyby to mělo znamenat jen to, že si dítě nechá pomoct od ostatních. Zdá se to možná velmi snadné, ale opak je pravdou, jde o nejtěžší úkol. Je proto nutné aktivovat u těchto dětí zájem o vlastní budoucnost, jedině tak se ze syndromu dědičné chudoby mají šanci vymanit.

Chápu, co máte na mysli. Ale jak by to mělo vypadat v praxi? Copak jde u někoho nastartovat potřebu změnit vlastní život, aniž by o to sám stál?
V první řadě je naprosto nezbytné pracovat s dětmi z ohrožených skupin tak, aby měly vůbec možnost odlišný způsob života poznat. Začíná to u správného nastavení hodnotového žebříčku. S tím může mít samozřejmě problém každý z nás, pokud ale ve svém životě máte někoho, kdo vám pomůže ukázat směr, neztratíte se. Bohužel, děti s pokřiveným zázemím zpravidla podobného rádce po ruce nemají. Paradoxní je, že děti vyrůstající v náhradní péči jsou na tom často líp než děti, které zůstanou ve vlastních, ale dysfunkčních rodinách.

Z toho, co říkáte, vyvozuji, že děti jednoduše opakují chyby svých rodičů.

Syndrom dědičné chudoby snad ani nelze ilustrovat lépe. Není proto ničím neobvyklým, když právě kvůli opakování chyb rodičů vyrůstá v rodině druhá i třetí generace nepracujících dospělých, závislých na nejrůznějších typech sociálních dávek. Ojedinělý nicméně není ani jev, kdy děti z dětského domova přenesou tuto smutnou zkušenost na své děti a v náhradní péči se pak ocitne i několik generací po sobě, což opět potvrzuje, jak zásadní vliv má na formování a budoucnost každého z nás rodinné zázemí.

Jak konkrétně by se tedy podle Vás mělo s takovými dětmi pracovat, aby dokázaly vystoupit ze zajetých kolejí?
Jsem přesvědčená, že stěžejní je vzbudit u nich potřebu pracovat a naučit je, že je to normální. Že jedině vstup na trh práce, k čemuž je nutné i adekvátní vzdělání, otevírá možnosti a vede k vysněnému životu. Musíme být schopní nabídnout těmto dětem perspektivu a utužovat v nich víru, že usilovná snaha vždy nese ovoce. Zároveň je důležité mluvit s dětmi o toxicitě určitých vztahů, které od takového života odvádějí, a to i přesto, že se často jedná o vztahy v rámci rodiny. Děti by je měly být schopné samy identifikovat, protože jedině tak se zvládnou vyhnout přejímání škodlivých vzorců chování a naučí se nastavit si odlišné cíle a priority.

To zní logicky, ale asi to nebude vůbec snadné.
Snadné to není ani náhodou. Naopak. Někdy si ani rodiče nedokážou přiznat, že jejich dítě nežije zodpovědně. Takže očekávat, že budou podobného prozření schopné děti, je poměrně naivní. Já sama jsem toho byla mnohokrát svědkem při různých debatách s dětmi z dětských domovů. I po tom všem, čím si tyhle děti prošly, si naprostá většina z nich svou biologickou rodinu idealizuje. Díky zkušeným odborníkům, a to nejen z řad psychologů, je však možné pomoci jim získat na celou situaci realističtější pohled.

monika-cervickova_1

M. Červíčková. Foto: se souhlasem poslankyně M.Č.

Už v úvodu jste zmínila, že nechat si pomoct je klíčové. Jak ale děti přesvědčit, aby si nechaly pomoct od cizího člověka?
Budu upřímná, nevím. Kdybych znala odpověď, bylo by skoro po problému. Jsem nicméně v kontaktu s lidmi, kteří se s větším či menším úspěchem dětem alespoň pomoct snaží a smekám před nimi. Jde o dlouhodobou práci, často navíc vykonávanou formou dobrovolnictví, k níž je potřeba nejen velká míra trpělivosti a empatie, ale i odolnosti – zejména v případech, kdy se dětem nakonec z dědičné chudoby vymanit nepodaří. I to se přes veškerou vynaloženou snahu a energii bohužel stává.

Myslíte tedy, že jde o předem prohraný boj?
Napadá mě jeden výstižný citát Nelsona Mandely: „Boj proti chudobě není gestem charity. Je to projev spravedlnosti.“ Věřím, že by se naše společnost měla snažit o maximální spravedlnost vůči všem dětem, jimž nebyl v době narození osud zrovna nakloněn. Pravdou ale také je, že kdo se chce vymanit z dědičné chudoby, potřebuje hodně odhodlání a od nás všech pomocnou ruku. Kéž by tuto pomocnou ruku přijalo co nejvíce dětí a našlo sílu změnit svou budoucnost.


Autor: Lucie Rychlá

PVK: Přehled plánovaných výluk na 33. týden

Včera ve 12:25

Pražské vodovody a kanalizace oznámily přehled plánovaných výluk v dodávkách pitné vody na příští týden. Výluky jsou z důvodu provádění plánovaných oprav, udržovacích a revizních prací.

Praha 14 vyhlásila pro nezletilé obyvatele městské části soutěž o elektrokoloběžky

12. srpna 2022 v 16:54

Jsi ve věku od 6 do 16 let, jsi místní, baví tě točit videa a chceš se prohánět na vlastní elektrokoloběžce? Řekni rodičům a společně si prostudujte pravidla soutěže „14 elektrokoloběžek pro Prahu 14“, kterou pro zdejší děti a mládež připravila městská část...

V KC Zahrada se otevře kroužek plný příběhů dějin 20. století

10. srpna 2022 v 09:18

V první polovině září zahájí Divadlo Paměti národa v KC Zahrada první semestr divadelního kroužku. Kroužek je otevřený dětem a mladým lidem od 12 do 18 let a bude se věnovat práci s příběhy pamětníků historických událostí 20. století. Studenti se seznámí s archivními materiály a budou společně...

Sportovní hala Jána Mahora

10. srpna 2022 v 08:16

Praha 8 zve na prezentaci architektonické studie plánované sportovní haly na sídlišti Ďáblice. Prezentaci povede autor návrhu Tomáš Podrázský a účastnit se budou rovněž zástupci sportovních klubů.

Další články
Nahoru