Sudetský tulák vypráví skutečné příběhy z pohraničí od středověku až po současnost

V nakladatelství Garamond právě vychází Sudetský tulák  od Stanislava Dvořáka. Určen je nejen zájemcům o historii a současnost Sudet, ale zejména všem milovníkům výletů, kteří hledají nepoznané a inspirativní cíle pro své toulky. Řada informací obsažených v knize není příliš známa. Popisuje místa, ale i osobnosti pocházející ze Sudet. Projdete s ní například vojenským prostorem Doupov, zastavíte se na zámku Chyše, jehož historie je spjata s Karlem Čapkem, nebo na hradě Hauenštejn, který už několik let opravuje nadšenec Pavel Palacký.

Zajímavostí je, že v roce 1917, tedy v době kdy Karel Čapek žil na zámku v Chyši, došlo k výbuchu muničního skladu Škodových závodů v Bolevci, a že spisovatele tato událost později inspirovala k napsání slavného románu Krakatit, jehož ústředním tématem je vynález mimořádně ničivé a nevyzpytatelné výbušniny.

Pokud jde o zajímavé osobnosti spjaté s krajem, seznámíme se s osudy Rudolfa Siebera, manžela Marlene Dietrich, atomové vědkyně Lili Hornig, výrobce motorek Böhmerland Albina Liebische nebo německé herečky Margaret Schell.

„Sudetský tulák vypráví historii, která byla odsouzena k zapomnění, tedy příběhy z česko-německého pohraničí od středověku až do 20. století. Žily tu fascinující osobnosti, o kterých málokdo ví, stála tu města, která už neexistují,“ říká Stanislav Dvořák. Kniha tak odkrývá strhující minulost divokého a zjizveného kraje. Čtenář se v Sudetském tulákovi dozví o významu krušnohorských dolů, o dramatických událostech v Mostě provázejících vznik republiky, o kadaňském masakru v roce1919 a jeho zneužití nacisty, o velké letecké bitvě nad Krušnými horami, o významných hradech, na nichž se psala historie, a zapomenutých koutech s netknutou přírodou, kam skoro nikdo nezavítá. Knihu doprovázejí staré i nové fotografie míst.

Stanislav Dvořák o své knize:
Jako malí žáci základní školy v Kadani jsme o pohraničí nevěděli vůbec nic. Neznali jsme ani slovo Sudety. Neučilo se o tom, nepsalo se o tom. Náš kraj neměl historii. Připadalo mi pozoruhodné, že se v horách okolo rozpadá spousta zchátralých domů, a jednou jsem si na procházce v bývalých Mikulovicích povšiml záhadného starého nápisu na polozřícené zdi hospody: Zur dürrer Ziege. Tehdy jsem ovšem nevěděl, co to znamená. Až později mi došlo v plném rozsahu, že z našeho kraje zmizely nejen domy, ale celá kultura – nářečí, literatura, pověsti, písničky, zvyky, jídla, kroje, řemesla. Komunistické školství nám fakta zatajovalo, a když už to nešlo jinak, tak je alespoň překroutilo. Dnes už se o historii severočeského a západočeského pohraničí psát může a hlavně můžeme na vlastní oči všechno vidět – zbytky zmizelých měst, tajemné opuštěné doly na cín, měď a stříbro, polorozpadlé zámky a hrady a neskutečnou horskou přírodu.

Zaměstnavatel Karla Čapka byl známý tím, že byl otevřeně protihabsburský a považoval se za Slovana, což je úsměvné, protože neuměl dobře česky. Byl to rozhodně velmi zvláštní muž, svérázný paličák a buřič. Šlechtic ze Sudet, vychován spíše německy, ale přesto duší český vlastenec. Všechna místa obsazoval českými úředníky a hajnými – což je v převážně německy mluvícím kraji další kuriozitou.

Na Národopisné výstavě v Praze si prý oblékl i valašský lidový kroj, aby přivítal delegaci z Moravy. Známá je i historka o tom, jak vynadal německým vojákům, našim tehdejším spojencům, že v pražské restauraci zpívali německou píseň Wacht am Rhein. Rozházel jim noty a zakázal další zpěv. Asi jen díky titulu hraběte se mu nic nestalo.

Už 29. listopadu začaly československé orgány v Mostě úřadovat. Bylo nařízeno odevzdání zbraní, kterých bylo mezi obyvatelstvem poměrně dost, a učiněny další kroky, které město nasměrovaly k běžnému životu. Když se ve městě téhož dne objevil bývalý starosta Josef Herold, nevycházel z údivu. Právě se totiž vrátil ze zasedání vlády samozvané provincie Deutschböhmen, která ještě sídlila v Liberci (Reichenberg), a nevěděl, že už starostou není. Českoslovenští vojáci se ale chovali s respektem, pouze mu doporučili, aby se odebral na svůj statek u Kadaně, kam ho doprovodili. Kadaňský Volkswehr v listopadu ještě existoval na tamním hradě, tradičně používaném jako kasárna. Jejich vláda nad Kadaní už ale měla trvat pouhý měsíc a o Vánocích ji ukončil příjezd československé armády.