Studentka Šárka zvládla náročnou léčbu karcinomu děložního čípku

„Můj gynekolog mi volal, že cytologie nedopadla nejlépe, ale nemám plašit, že to rakovina určitě není,“ vzpomíná mladá žena. Lékař dále doporučil expertní vyšetření na gynekologické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (u Apolináře).

Během čekání na další vyšetření ale krvácení neustávalo a když se přidaly silné bolesti, odjela Šárka s partnerem na lokální pohotovost. Tam se však překvapivě setkala s nepochopením. „Měla jsem špatnou zkušenost, jako bych je tam obtěžovala. Nechápali, proč tam jedu, když krvácím jen krátce,“ vypráví.

Výsledky vyšetření však byly jako ledová sprcha. Sloužící lékař byl zděšený a zeptal se, zda už prodělala konizaci, protože děložní čípek dle jeho slov vypadal jako po pěti takových zákrocích. O týden později stála Šárka v ordinaci profesora Jiřího Slámy u Apolináře.

„Vlastně mu stačilo pět vteřin, podíval se a řekl, že je to na sto procent karcinom děložního čípku a musíme jednat rychle,“ líčí zlomový moment. Nádor měl přes tři centimetry a byl viditelný zvenčí. Pro mladou ženu, která očekávala maximálně drobný zákrok, to byl naprostý šok.

Mezi nadějí, ozařováním a tichým stresem

Ultrazvuk vzápětí odhalil dvě podezřelé mízní uzliny v pánvi. Po konzultaci s přednostou kliniky u Apolináře, profesorem Davidem Cibulou, padlo rozhodnutí podstoupit ještě PET-CT vyšetření, které upřesní rozsah onemocnění spolehlivěji. Termín vyšetření byl k dispozici za deset dní.

„Těch deset dní čekání na výsledek bylo nejhorších v mém životě. Vůbec jsem nevěděla, co mi kde mohou najít, jestli se to už někam rozšířilo. Bylo to šílené a celé toto období mám dodnes v mlze,“ popisuje nelehký čas, kdy se rozhodla vyhledat psychiatrickou podporu a brát léky na spaní a uklidnění, aby vůbec dokázala fungovat a jíst.

PET-CT bohužel potvrdilo postižení uzlin a vedlo lékaře z onkogynekologického centra k rozhodnutí doporučit léčbu ozařováním v kombinaci s chemoterapií. Před zahájením léčby ještě Šárka podstoupila odběr vajíček pro případné budoucí náhradní mateřství. Následovalo pětadvacet ozařování každý všední den a týdenní chemoterapie. První týden byl nejtěžší, protože kvůli nedodržení doporučené bezezbytkové stravy trpěla úporným zvracením. „Bála jsem se to přiznat doktorce, aby mi třeba léčbu nezrušili,“ vzpomíná.

Po nasazení léků se však její stav stabilizoval a zbytek radioterapie zvládla. Následovala brachyterapie – čtyřikrát vnitřní ozařování pod celkovou narkózou. Tento zákrok doprovázela hospitalizace, zavedení zářičů a bolestivé odstraňování jehliček. Přesto vše úspěšně zvládla a nádor i nemocné uzliny zmizely. Šárka se tedy vrátila do práce, ale bohužel se ocitla v další stresující situaci – umíral jí dědeček a s partnerem prožívala těžkou vztahovou krizi.

Když se vrátí nejhorší noční můra

Organismus vyčerpaný náročnou léčbou a mysl ubitá rodinnou tragédií a partnerským rozchodem si vybraly svou daň. V únoru, necelé čtyři měsíce po ukončení ozařování, odhalilo kontrolní PET-CT, že se rakovina znovu projevila v oblasti močového měchýře a uzlin. Vše nabralo bleskový spád. Lékařské konzilium okamžitě rozhodlo o nasazení systémové léčby – dvou typů chemoterapie, cílené biologické léčby a imunoterapie.

Skutečné zděšení ale Šárka prožila, když v lékařských zprávách uviděla černé na bílém slovo „paliativní“. „To mě kompletně rozhodilo. Když jsem se ptala na prognózu, nikdo mi nechtěl nic konkrétního říct, protože nemohli vědět, jak budu reagovat,“ vzpomíná mladá žena. Podruhé během necelého roku musela čelit smrtelné hrozbě bez možnosti zpracovat trauma z první bitvy.

Následovaly tři týdny beznaděje, kdy chtěla veškerou léčbu odmítnout. „Měla jsem tendenci úplně rezignovat. Zvažovala jsem, že do žádné léčby nepůjdu, protože to podle mě nemělo smysl a už jsem neměla sílu. V hlavě se mi honily nejčernější myšlenky,“ svěřuje se. Z hluboké deprese a sebelítosti ji nakonec zachránila až pomoc klinické psycholožky, doktorky Šárky Slabé u Apolináře. Pravidelná týdenní sezení pro ni byla záchranným bodem. „Bez ní bych tu dnes možná už ani neseděla,“ dodává Šárka tiše. Rozhodla se nevzdat.

Zázrak na půli cesty a síla nového začátku

S rozhodnutím bojovat přišla i radikální změna životního stylu. Mladá pacientka otočila svůj dosavadní život vzhůru nohama. Začala více přemýšlet o své stravě, pravidelně chodit na procházky, meditovat, učit se dechová cvičení, a především se rozhodla vytěsnit veškerý stres. Po třetím cyklu chemoterapie, tedy přesně v polovině léčby, se ukázalo, že její úsilí mělo smysl.

Kontrolní expertní ultrazvuk odhalil něco neuvěřitelného. „Zjistili jsme, že se stal asi zázrak a veškerá ložiska, která jsem v sobě měla, úplně zmizela. Jsem v remisi.“ I když musí dokončit zbývající cykly chemoterapie a čeká ji dlouhodobá udržovací léčba, největší překážka je zdolána. Obrovský vděk cítí ke své rodině, nevlastní sestře i přátelům, kteří ji v nejtěžších chvílích neopustili a nenechali ji utápět se v samotě a smutku. Velké poděkování směřuje také lékařům u Apolináře v čele s profesorem Davidem Cibulou a doktorem Filipem Frühaufem, a především Veronice Cibulové z Pacientské organizace VERONICA za podporu.

Šárčin příběh je dnes inspirací pro ostatní. „I když situace vypadá naprosto beznadějně, nikdy to nevzdávejte předem. Vždycky má smysl to zkusit a bojovat dál. A rozhodně nevynechávejte preventivní prohlídky, aby se na případnou nemoc přišlo co nejdříve,“ uzavírá.

Pohled odborníka

„Organizace prevence rakoviny děložního hrdla v České republice dobře pokrývá obě hlavní oblasti – primární prevenci, kterou reprezentuje očkování proti původci onemocnění, lidskému papilomaviru (HPV) – i sekundární prevenci, která spočívá ve vyhledávání přednádorových stavů pomocí pravidelných odběrů cytologie z děložního hrdla a v definovaných věkových kategoriích také odběru testu na přítomnost lidského papilomaviru (HPV DNA) u žen. Problém cytologického screeningu spočívá v jeho nízké citlivosti a vysoké variabilitě výsledků v cytologických laboratořích. Důsledkem tak je, že 20–30 % pacientek s rakovinou děložního čípku mělo pravidelné cytologické stěry, které ale onemocnění neodhalily,“ vysvqtlil Jiří Sláma, vedoucí Onkogynekologického centra Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF a VFN.

„Samostatný cytologický screening vedl k postupnému snižování počtu nových případů, ale dlouhodobě neměl dopad na počet úmrtí, který se pohyboval okolo 300 případů ročně. Poslední dostupná data z roku 2024 však zřetelně ukazují zásadní přínos zavedení vysoce citlivého HPV DNA testu a konečně přinášejí výrazný pokles úmrtí na rakovinu děložního čípku. V současné době je přitom tento vysoce účinný test pro ženy plně hrazen z pojištění zatím jen třikrát za život – konkrétně ve věku 35, 45 a 55 let. Právě jeho plošné zařazení do screeningu je klíčovým faktorem, který se na poklesu počtu úmrtí významně podílí,“ zdůraznil profesor.