dnes
Čtvrtek - zatazeno
11°C
zítra
Pátek - polojasno
13°C
pozítří
Sobota - obcasny-dest
8°C
Student – rekordman Ing. Bc. Jiří Matěj Brůna, DiS., C.M., MBA, MSc.: ještě doktorát a končím
Úspěšný student Jiří Matěj Brůna. Foto: archiv

Student – rekordman Ing. Bc. Jiří Matěj Brůna, DiS., C.M., MBA, MSc.: ještě doktorát a končím

Za necelé tři týdny mu bude třicet let a již má vystudováno šest různých oborů na šesti školách. Školy vystudoval v letech 2006 až 2013. Jiří Matěj Brůna z Prahy byl proto zaregistrován Agenturou Dobrý den, která zastřešuje v České republice oblast rekordů a kuriozit, za nejvíce vystudovaných vysokých škol v nejkratší době. „V nejbližší době bych si rád udělal malý doktorát v jednom z oborů, jež jsem studoval, a tím moje studijní plány končí,“ říká o sobě mladý muž, který se považuje za pražského patriota.

Na jakých školách jste studoval?
Studoval jsem známou pražskou obchodní akademii v Dušní ulici, potom Vyšší odbornou školu v Karlíně, Brno International Business School (Nottingham Trent University), Středočeský vysokoškolský institut – dnes je součástí Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomie, České vysoké učení technické, Central European Management Institute a London International Graduate School. Co se týče oborů, tak ve zkratce to byly – mezinárodní obchod, strategické řízení, ekonomika a management, podnikání a komerční inženýrství v průmyslu, lidské zdroje.

Studoval jste vždy dálkově, nebo šlo o denní studium?
Mám zkušenosti jak s denním studiem, tak i s kombinovaným. Řekl bych, že dálkové je docela náročné na vlastní organizaci času nutného ke splnění studijních povinností. Vícekrát už jsem se setkal i s názorem, že takzvaní dálkaři dostávají od učitelů různé úlevy. Já mám zkušenost spíše opačnou a mnohdy kantoři mají naopak pocit, že musejí více ´proklepnout´ studenty z dálkového studia, se kterými nemají tak intenzivní kontakt během semestru. A nakonec je to dobře, určitě by nebylo spravedlivé, aby byly nižší nároky na některé studenty jen kvůli tomu, že pracují.

Učitelé mají rádi známé tváře z přednášek   

Jak hodnotíte úroveň absolvovaných vysokých škol?
Těžko nějak zevšeobecňovat. Možná právě tím, že jsem těch škol prošel více, tak vím, že vše je o lidech a jejich přístupu. Na každé ze škol najdete učitele výborné, ale i horší. Stejně tak je to se studenty. Pravdou je, že dnes jsou mezi studenty až moc velké rozdíly. Obecně jsou samozřejmě humanitní a ekonomické obory méně náročnější než exaktní vědy, jako je například jaderná fyzika. Přesto je hloupostí tvrzení, že humanitní obor vystuduje každý, jak se někdy zjednodušeně říká. Například dokonce i na soukromé škole jsem zažil, že 60 procent studentů nesložilo státnice.

Udělal jste všechny zkoušky a zápočty na první pokus?
U ústních zkoušek na konci semestru mám stoprocentní bilanci ze všech škol, kde jsem studoval. Osobně si ale myslím, že je to taky vlivem štěstí a náhody. Možná mám i výhodu v tom, že jsem pro kantory většinou poměrně dobře zapamatovatelný typ a mám takovou zkušenost, že učitelé jsou rádi, když po nich chce zápočet či zkoušku známá tvář, kterou si aspoň od vidění pamatují z přednášek než někdo, o kom si nejsou jistí, zda na dané škole vůbec opravdu studuje.

Kolik týdnů nebo dnů jste se před zkouškovým obdobím vždy učil?
Bylo to hodně individuální s ohledem na obtížnost daného předmětu a taky na to, jak moc jsem se cítil silný v kramflecích. Člověk za ty roky studia už odhadne, kde bude potřeba systematičtější přípravy a kde se naopak lze spolehnout na znalosti nabyté v průběhu semestru. Ale určitě můžu potvrdit, že není rozumné vše nechávat na poslední chvíli.

Šel jste na některé zkoušky nepřipravený?
Jasně, to bych neříkal pravdu, kdybych tvrdil, že jsem to několikrát, jak se říká, prostě nešel zkusit.

Na přednášky se vyplatí chodit

Kolik času jste strávil tvorbou diplomových prací?
Přiznám se, že to přesně spočítané nemám, pokud jde o čistý čas. Samozřejmě je to vždy v řádu měsíců, pokud jde o celkovou dobu realizace. Studentům můžu v téhle souvislosti doporučit jednu věc, a tou je naučit se poslepu psát na klávesnici. Já jsem dříve v těchto disciplínách i závodil, takže samotným psaním strávím určitě nepoměrně méně času než někdo, kdo neustále hledá písmenka a ušetřený čas se dá pak využít zase pro něco jiného, třeba i zábavnějšího.

Kde jste se na zkoušky učil?
Jsem ten typ, který na učení vždy potřeboval klid a obvyklé místo. Moc nechápu ty, kteří říkají, že se jim nejlépe učí u zapnuté televize či se sluchátky na uších. Ale samozřejmě každý potřebuje něco jiného.

Z jakých materiálů se Vám učilo nejlépe?
Podle mě je nejlepší učit se ze svých vlastních poznámek a materiálů, ale vzhledem k objemu učiva to asi není úplně reálné. V každém případě se vyplatí na přednášky chodit. Celkově je pro mě pak příjemnější koukat do knížky nebo obecně tištěného materiálu než do monitoru.

Čím jste se během studia živil a jaké je vaše současné zaměstnání?
Za dobu svého studia už jsem si toho i v praxi vyzkoušel poměrně dost. První pracovní příležitostí byla brigáda tazatele u agentury pro výzkum veřejného oddělení, dále jsem dělal na leasingovém oddělení jedné známé automobilky, specialistu marketingového výzkumu, finančního analytika, vyzkoušel jsem si brigádně i práci učitele na střední škole. V současné době se věnuji marketingu, konkrétně zpracování informací v kvalitativním marketingovém výzkumu, externě spolupracuji s několika firmami.

Na tituly si nepotrpím, říkejte mi Jirko

Jak se správně píše Vaše jméno a příjmení se všemi tituly?
Podle zvyklostí se vždy údajně má psát v našem prostředí, zejména v korespondenci, vždy nejvyšší dosažený titul z daného oboru či školy, tudíž asi takto: Ing. Bc. Jiří Matěj Brůna, DiS., C.M., MBA, MSc. Ale mně bohatě ke spokojenosti stačí, když dotyčný uvede obě křestní jména, případně mě osloví „Jirko!“, nebo „Matěji!“

Používáte své tituly v životě?
Tituly mám uvedené snad jen v jedné verzi životopisu a pak na starších vizitkách, jinak asi vůbec. Já jsem ten typ, co si na to moc nepotrpí. Osobně ani nemám moc rád, když mě někdo titulem oslovuje, protože mi to přijde takové neosobní a odtažité, ale zase chápu, že někdo to bere jako projev úcty. Pokud jde o mě, nejraději mám normální oslovení křestním jménem.

Jak trénujete svou paměť?
Žádnou zvláštní metodu na to nemám. Jenom jsem se vždycky při učení snažil zapamatovat informace nikoliv izolovaně, ale spíš jako příběh a jednotlivé vědomosti propojovat. Myslím, že častou chybou je právě to, že hodně lidí se učí takzvaně mechanicky.

Co si odnést ze školy? Schopnost kriticky myslet

Studujete ještě, a jaké jsou Vaše pracovní a studijní plány do budoucna?
V nejbližší době bych si rád udělal malý doktorát v jednom z oborů, jež jsem studoval, a tím moje studijní plány končí. Rád bych se pak už naplno věnoval nějaké pro mě zajímavé práci, protože doposud jsem to logicky pořád musel kombinovat se studiem. Co se týče pracovních cílů, nejvíce mě zajímají obory vzdělávání, marketing, finance, ale i řada dalších. Určitě chci nabrat ještě hodně dalších zkušeností, jak pracovních tak i životních, a až budu starší, tak bych je rád využil v kombinaci s manažerským vzděláním na nějaké řídící pozici. Určitě se na žádné vysoké posty necpu takto v mladém věku, protože právě mladí manažeři si často neuvědomují, jak jsou právě zkušenosti z různých, třeba i nižších, pozic a určitý životní nadhled a vyzrálost pro výkon řídící práce důležité. I kvůli tomu mají u nás nepříliš dobrou pověst.

Jaké máte IQ?
Svoje IQ jsem si testoval jenom prostřednictvím takové stránky na internetu, a to je vždy třeba brát s velkou rezervou, takže bych to ani nezveřejňoval. Vlastně jsem nikdy ani necítil potřebu si svoje IQ oficiálně zjistit, čímž neříkám, že Mensu považuji za něco zbytečného, naopak zejména pokud jde o jejich aktivity pro nadané děti, mají jistě zajímavé akce.

Pamatujete si to, co jste se ve školách naučil?
Rozhodně není v lidských silách zapamatovat si vše, co člověk ve škole slyší. Ale aspoň nějaké odborné znalosti by v hlavě zůstat měly. Kromě toho by si člověk měl ze školy odnést i schopnost kritického myšlení, určitý nadhled a rozhled, čtenářskou gramotnost a taky by škola měla jedinci pomoci, aby se z něj stala osobnost, která je schopna vlastního zdravého úsudku a která má respekt k ostatním lidem i tradičním nadčasovým hodnotám, jakým jsou úcta, pokora, slušnost, hrdost. Co si budeme povídat, ne vždy se to daří.


Další články
Nahoru