Stuchlík z ANO: Jednání po volbách nebudu předjímat, ale jako pravicový liberál chci jít za svým srdcem

Společně s ministrem dopravy Danem Ťokem jste oznámili způsob, jakým lze zkrátit výstavbu vnitřního silničního okruhu až o několik let. Jak je to možné realizovat?
Nejsem zastupitel, ale přesto jsem přesvědčil ministra, že Městský okruh by měl být novelou zákona 416 zařazen mezi prioritní dopravní stavby, což by jeho výstavbu uspíšilo. Když hnutí ANO na začátku září zahajovalo kampaň, tak jsem slíbil, že jsme schopni dostavět celý vnitřní okruh do roku 2030. Nyní máme díky naší nové aktivitě možnost získat zkrácení až o dva roky.  Bavíme se tedy o dostavbě všech chybějících části na přelomu roku 2028/29, což je skvělý termín.

Jakými argumenty jste se snažil přesvědčit ministra?
Moc jsme ho ani nemusel přemlouvat. Ta stavba je důležitá i z pohledu celé republiky. Je ostudou, že hlavní město nemá, vyřešenou klíčovou dopravní infrastrukturu. Oba okruhy a spojení na letiště. To samozřejmě brání rozvoji Prahy a Praha je ekonomickým tahounem celé republiky. Chybou je, že všichni říkají, že to je městská stavba, že stát moc pomoci nemůže, ale my chceme ukázat, že to není pravda. Dobrým příkladem je Polsko. Tam se řeklo, že městské okruhy by měly mít státní prioritu.

Jak se bude nyní postupovat?
Kolega Patrik Nacher předloží v Poslanecké sněmovně pozměňovací návrh. Věřím, že bude schválen, pomohlo by to nejen Praze. To co jsme totiž představili pro hlavní město, pomůže díky úpravě popsané legislativy každému městu a obci v Česku, které stojí o silniční okruh.

Máte i vizi, jak by se dala uspíšit příprava a výstavba vnějšího, tedy Pražského okruhu?
Je to sice státní stavba, ale Praha tam může určitě pomoci výkupem pozemků. S ministrem jsem se shodl, že vzájemná spolupráce Prahy a státu by v této oblasti určitě měla být lepší, než v předchozích letech. Podali jsme si na to ruku, taková dohoda má svůj význam. Kvůli křehké koalici, vlivu Zelených a dalších aktivistů se vše doposud zbytečně brzdilo. Mohu slíbit, že pokud nám dají v říjnových volbách Pražané důvěru, hlavní město budou vést schopní manažeři a ne aktivisté, kteří vše bortí.

Říkal jsem si, v jaké fázi rozhovoru se vyhraníte proti některému z politických protivníků. Povězte, s kým byste po volbách byl ochoten jednat? Některé strany už dali také najevo, že by s ANO do koalice nešli…
Takový přístup mi přijde nezodpovědný. My politici tu jsme přece proto, abychom se poprali s tím, jakou důvěru nám voliči dají. Když je někdo připraven vládnout a převzít odpovědnost, a ne jen kritizovat, tak přeci nemůže vyloučit koaliční partnery, nemůže kádrovat. Chci se vyhnout extremistům, které pro mě reprezentují komunisté, které vede paní Semelová, ale přeci nemůžete vyloučit všechny. Ani ty Zelené. Rozdají se karty a zodpovědný politik se s tím musí poprat. Jako pravicový liberál se však budu snažit jít za svým srdcem. Důležité je, aby nad nimi byl právě ten schopný manažer, který se nenechá tlačit ke zdi a to ve vší úctě k poslednímu vedení Prahy, prostě chybělo.

Nedávno se vám podařilo vzbudit pozornost, když jste společně s architektem Jaromírem Pizingerem prezentoval vizi obytného mostu, který by mohl vyrůst na místě Libeňského mostu. Jak hodnotíte dosavadní diskusi, která byla alespoň zpočátku docela bouřlivá?
Musím na úvod odpovědi zdůraznit, že jsme představili vizi, ne projekt pana architekta. Chtěli jsme otevřít diskusi a to se zdařilo nad očekávání. Například Česká televize z toho udělala celonárodní téma, což mi udělalo radost. Udělal jsem si malý průzkum mezi mladými voliči a polovině z nich se nápad líbí. Mladší generace je otevřenější pro moderní architekturu. Ale když jsem viděl útoky některých médií, tak mě to přišla škoda. Moderní vize Libeňského mostu by ničemu nepřekážela, nevadila by historickému panoramatu. Zvýšilo by to hodnotu nemovitostí v této části metropole. Najednou by tam totiž stál architektonicky významný most, na který by se jezdili dívat turisté. Ale samozřejmě já nejsem ten, který by to měl rozhodnout, chci naslouchat odborníkům. Opakuji, vedeme jen diskusi nad návrhem.

Jakou máte vizi dalšího rozvoje pražských náplavek?
Měli by se vyvíjet a ideálně i rozšiřovat. Přitahují obyvatele Prahy i turisty. Máme i předběžný koncept vzniku karlínské náplavky a stejnou funkci by mohla mít i Štvanice, která by se konečně měla revitalizovat. Ale pojďme zpět ke stávajícím náplavkám. Magistrátu se pod vedením primátorky Adriany Krnáčové, která je často kritizovaná, že pro rozvoj Prahy nic neudělala, podařilo zahájit projekt revitalizace. A já bych na to rád navázal. Už dříve jsem například zveřejnil projekt moderní plovárny pod Vyšehradem s moderním zázemím pro 21. století. Rozšířila by se tak náplavka směrem do řeky. Tím, že se absolutně promění funkce náplavek, vzniknou tam galerie a kavárny, tak samozřejmě také dojde k jejich přirozenému zklidnění.

Jaké byste navrhnul změny v parkovacích zónách?
Postupným vznikem zón v jednotlivých městských částech vznikl nelogický a zmatečný systém, kdy každá část má nějaké parkovací zóny. Ptám se, proč by třeba občan Prahy 2 měl mít problém zaparkovat na Žižkově? Pořád jsme přece jedna Praha, a proto přicházíme na základě analýzy odborníků z ČVUT s návrhem dvou zón v Praze. Zóna při historické jádro a zóna pro vnější Prahu. Pražané budou mít v těchto zónách výrazně levnější parkování než přespolní. Návštěvníci jsou v Praze vítáni, ale neplatí zde na rozdíl od nás daně. Měli bychom zajistit primárně parkování pro Pražany a až potom se bavit o zajištění parkovacích míst pro ostatní.

Jak byste chtěl změnit fungování magistrátu a zlepšit pověst úředníků?
Když jsem dostal od pana premiéra nabídku vést kandidátku, tak jsem si na vlastní pěst udělal několik schůzek a musím říct, že na magistrátu najdete spoustu skvělých úředníků, ale popravdě jsou někteří také trochu lenivější. Musíme nastavit jednoduše měřitelná kritéria a především vyžadovat dodržování toho, co mají dělat. Typickým příkladem je dodržování lhůt, což se často nedaří. Musíme navázat osobní hodnocení na to, jak jsou úředníci schopní dodržovat lhůty, které jim stanoví zákon nebo interní předpisy. To samo o sobě změní atmosféru na magistrátu. Musíme také dbát na rozvoj digitalizace, tam, kde je to potřeba. Jsou oblasti, kde jsme hodně zaspali, například u registru vozidel. Tam se musíme ptát, jestli je potřeba tolik úředníků, nebo zda je lepší jít cestou digitalizace. Někde pracuje možná víc úředníků, než je ve skutečnosti potřeba. Digitalizovat je ale potřeba celý úřad, lidé by v roce 2018 neměli být nuceni s každou prkotinou chodit na úřady, většina věcí by měla být řešitelná online.

Jak byste řešil problematiku bydlení a kde by se mělo v Praze stavět?
Musíme začít stavět, o tom není pochyb. Veškeré statistiky ukazují, že se v Praze staví málo. Ale určitě není cesta podporovat hypotéky, jak některé strany trochu populisticky navrhují. Jsem finančník, který se celý profesní život hypotékami zabýval a vím, že tím bychom tu situaci jen zhoršili. Je potřeba zrychlit proces stavebního řízení, proces povolování a dotáhnout Metropolitní plán, aby v roce 2023 již platil. 

Chceme jeden stavební úřad pro Prahu, který výstavbu zrychlí a zefektivní. V našem programu je řada dalších dílčích bodů, jak situaci zlepšit. Když jsem zjistil, že rok dva zpátky bylo v Praze rozestavěno 5500 bytů a v Bratislavě, která je menší 14 500 bytů, tak si říkáte, kde to jsme? Přišli jsme s příslibem, do roku 2030 připravíme podmínky pro výstavbu 140 tisíc bytů. Reálné to je, i když mě někteří novináři i lidé z oboru považují za snílka. Je smutné, že si tito lidé zvykli na to, že se v Praze nestaví a uzpůsobili tomu své myšlení. Musíme také podporovat dostupnost bydlení pro profese, které jsou potřebné a Praze chybí. Strážníci, hasiči, učitelé, zdravotní sestry. Aby počty zaměstnanců v těchto potřebných profesích skutečně stoupaly, musíme jim nabídnout možnost, kde bydlet.

Kde by v Praze měly vznikat nové bytové projekty?
Určitě nechceme zahušťovat sídliště, ty je naopak potřeba rozvíjet a revitalizovat, aby tam byla hřiště, udržovaná zeleň. Mělo by se stavět na takzvaných brownfieldech, nevyužívaných nádražích nebo starých továrnách. Na místech, kde roste neupravovaná zeleň a kde mohou vznikat celé nové čtvrti.. Takových lokalit je v Praze hodně. Současně je však potřeba zlepšit dopravní infrastrukturu, aby se kvůli zvýšení obyvatel v lokalitách s novou výstavbou nezhoršila už tak špatná dopravní situace.

V jakých oblastech byste využil nejvíce svých pracovních zkušeností?
Celý dosavadní profesní život jsem se věnoval financím, řízení investic. Fincentrum jsem zakládal jako firmu od nuly a nyní jsem jí prodal švýcarské nadnárodní pojišťovně s ročním obratem 1,61 miliardy korun. Fincentrum je největší distributor hypoték v ČR a ŠR, ročně jich sjedná za 33 miliard korun. Finance jsou po mě denní chleba, zabývám se jimi celý profesní život. Rozumím cenám bydlení, jeho financování. Z pozice top manažera řídím velké investice. Své manažerské a finanční zkušenosti bych ve vedení Prahy určitě využil.

Jak hodnotíte sousedské večeře, která pražské ANO organizuje v rámci kampaně?
Je to lepší, než jsem čekal. Jsem nadšen, baví mě to, chodí dost lidí. Vidím tam spoustu místních obyvatel všech věkových skupin. Je tam hodně rodičů i dětí, které jsou nadšené. Ukazuje to zájem rodičů pobavit se o tom, co je trápí v dané lokalitě. Neprobírají se tam totiž celopražská témata, ale i ta lokální. Pro mě a další kandidáty je skvělé, že máme zpětnou vazbu. Je to fyzicky náročné, ale energie návštěvníků mě neskutečně dobíjí.

Proč jste vlastně do kandidatury na pražského primátora šel? Musel jste vědět, že to přinese i negativní ohlasy…
Už delší dobu ve mně uzrával pocit, že bych měl nejen stavět firmu jako velký finančník, ale snažit se také něco vrátit společnosti a městu, které mi k úspěchu pomohlo. Můžete to být důsledek tříletého studia na Harvardu. Zalíbil se mi ten americký zvyk chtít při úspěchu něco vracet společnosti. Už několik let mi tak hlavou probleskávala myšlenka zapojit se do veřejného dění. I proto jsem v lednu 2014 pro Pražany zachránil rádio Classic Praha, které chtěli koupit a přeformátovat Bělorusové. Doposud vysílá a jsem přesvědčen, že v lepší kvalitě. Na to jsem hrdý. Když mi v červnu zavolal pan premiér a já viděl, že se Fincentrum blíží k prodeji strategickému investorovi, tak jsem si řekl, že napnu energii jiným směrem a pomůžu městu, ve kterém žiji. Protože to nakonec změní kvalitu života mně, okolí, rodině i Pražanům mnohem více, než dalším by to bylo dalším vyděláváním peněz.