Streetworkeři se u mládeže často potkávají s agresí, naráz se do sebe pustí i desítky rváčů

V rámci terénní práce sociální pracovníci zaměřující se na práci s dětmi a mladými dospělými čím dál častěji řeší také agresi a násilí. „Streetworkeři řeší případy s nejrůznější mírou závažnosti – od pouličních bitek mezi jednotlivými skupinami dětí a mladých lidí, přes domácí násilí, po kyberšikanu i sebepoškozování,“ uvádí Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork, která u nás zastřešuje nízkoprahové a terénní programy pro děti a mládež.

Na současné situaci se podle asociace zásadně podílí celkový postoj společnosti. „Pokud žijeme v atmosféře netolerance a řešení problémů násilím, pak i děti řeší konflikty násilím, neboť si ověří, že to funguje,“ dodává Martina Zikmundová. Značný vliv pak mají na postoje dětí také extrémistické skupiny a politická hnutí.

Situaci s bitkami řešili nedávno také například na území pražských Bohnic. „Bitky mezi skupinami dětí různého věku nejsou nijak neobvyklým jevem, ani novinkou. Z hlediska vývojové i sociální psychologie je to součástí přechodového rituálu do dospělosti,“ vysvětluje Jan Vališ, pracovník nízkoprahového klubu Vrtule v pražských Kobylisích. Zakazovat takové konání většinou podle něj nebývá efektivní.

„S dětmi je potřeba mluvit o tom, že  ublížení na zdraví, omezování osobní svobody a podobně jsou trestné činy a že pokud se jich dopustí, ponesou následky,“ dodává Martina Zikmundová. „Ptáme se, zda by nestálo za to, když už se potřebují porvat, nastavit pravidla a porvat se bezpečnějším způsobem. Aby se třeba nervalo najednou 30 lidí, ale aby dali boj jeden na jednoho, aby byl stanoven rozhodčí a vždycky přítomen někdo, kdo zasáhne, nebo přivolá pomoc, kdyby se něco stalo,“ doplňuje Jan Vališ.

Oba se pak shodují, že klíčové je zapojení represivní složky, tedy policie. „Konfrontace s důsledkem je pro naše klienty často tím zlomovým bodem, kdy začínají přemýšlet o svém jednání – pokud jsou v roli agresora – úplně jinak,“ uzavírá Martina Zikmundová.