Stanislava Jarolímková a její Putování Prahou

Kde stával Jarošův dvorec, jaká byla historie staroměstského smetiště, kdy musela Praha čelit největšímu obléhání a odkdy byly povinné vůdčí listy…?  To všechno a mnohem více se dozvíte v knize, která vás zve k putování pozoruhodnou historií naší metropole a dovolí nám nahlédnout do dalších „pražských okének“ oblíbené autorky. Součástí knihy je i bohatá obrazová příloha, obsahující více než šedesát ilustrací a tři desítky barevných fotografií.

Slovy autorky:

Tato moje desátá pragensie má obdobný záměr jako devět předchozích titulů věnovaných Praze. Snažím se v ní ukázat, jak se lidem žilo v české metropoli, co pro ně bylo důležité, jak přijímali různé novinky, které jim vstupovaly do života, a kdo i proč si zaslouží, abychom si ho připomenuli. Nezapomínám ani na méně známé zajímavosti týkající se významných pražských staveb.

Tentokrát se například dočtete, zda se mohli nepoctiví pekaři při máchání ve Vltavě utopit, zda by někdo z dnešních Pražanů dokázal ochutnat sanytr, pokud by znal jeho ingredience, zjistíte, k čemu obyvatelé Židovského města potřebovali bílou křídu, komu byl určen kri-kri či křikloun a proč medikům zamrzával při přednáškách inkoust. Dozvíte se i to, kdo se skrýval za zkratkou PPPPP, jaký tvar měl modřínový Jateční most, jak probíhala kalichová rošáda na západním průčelí kostela Panny Marie před Týnem, na ilustraci uvidíte pýchu pražské pošty zvanou klapačka, a zjistíte, odkdy bylo nutno vlastnit vůdčí list neboli řidičský průkaz. Nakonec se s námi podělí ctitel Prahy Jan Neruda o své vzpomínky a představí vlastní návrh týkající se „modernizace“ metropole.

Přeji vám opět pohodové počtení.

Stanislava Jarolímková

Ukázka z knihy:

KDY A JAK SE ZAČÍNALO JEZDIT DO STROMOVKY

Tento nádherný park, jenž býval Královskou oborou, byl zpřístupněn veřejnosti teprve roku 1804, rozkládal se poměrně daleko od pražského centra a tak Pražané vítali, že dva dopravci projevili zájem je tam vozit. Nejprve to byl Belgičan Éduard Otlet se svou koňkou, a poté Elektrické podniky s tramvají, jíž se naši předkové přestali obávat díky Františku Křižíkovi. Ten je vozil od roku 1891 devět let z Letné k hornímu vchodu do Stromovky, i když to pro něj bylo prodělečné.

Otletova koněspřežka začala vozit v letních měsících první cestující do stanice Stromovka od 21. března 1885 a časem jezdila až do stanice Vozovna, která se nacházela asi 700 metrů od Šlechtovy restaurace.

Poté, co Elektrické podniky odkoupily v červnu roku 1898 všechny Otletovy tratě koňky, a začaly je postupně elektrifikovat, zájem o moderní pohodlnou dopravu do Stromovky byl tak velký, že EP začaly jako první od 11. července 1898 elektrifikovat právě „stromovkovou“ trasu. Naplánovaly, že jejich do parku mířící elektrická tramvaj bude mít nástupní a výstupní stanici na Josefském náměstí (dn. nám. Republiky), kam budou moci Pražané přijet koňkou z města. Na zdejší přestup z koňky do elektriky si vyžádal pouze pár kroků.

Slavnostní zahájení provozu na této trati se konalo o svátku sv. Václava 28. září 1898. Na Josefském náměstí tehdy čekalo mnoho lidí, až budou moci nastoupit do elektriky; onen nával způsobila zčásti zvědavost na jízdu tramvají, a zčásti za to mohl i fakt, že na Výstavišti se toho roku konala od 15. června do 17. října Výstava architektury a inženýrství. Proto padlo po 14. hodině onoho dne rozhodnutí, že na trať vyjely jako výpomoc i vozy koňky.

Nastala strkanice o místa, ale ještě horší mumraj vypukl onoho dne při návratu ze Stromovky a z Výstaviště, neboť v parku „se spustil lijavec“. Tehdy byly „o místa v motorových vozech i výpomocných vagonech koňky sváděny boje a vagony byly obsazeny skutečně do posledního místečka, takže ani řidiči nedostávalo se potřebného prostoru.“ Toho dne prý využilo novou „stromovkovou“ trať 20 240 lidí, kteří na jízdenkách zaplatili přes tisíc zlatých. Ke Šlechtově restauraci nejezdily ani tramvaje, ačkoli se to občas opakuje v tisku dodnes.

Tramvaj vozívala do Stromovky v letních teplých měsících jen do roku 1942, protože okupanti potřebovali zdejší koleje pro novou trať Kobylisy-Letňany, která však nebyla postavena.

Stanislava Jarolímková (*1947) se narodila v Praze. Po absolvování Fakulty žurnalistiky UK u své profese zůstala až do roku 1978 a opět se k ní vrátila v roce 1991. Spolupracovala jako novinářka na volné noze s předními pražskými deníky a časopisy, s televizí i rozhlasem, jimž nabízela zejména méně známé zajímavosti z řady oborů – od medicíny a techniky přes flóru a faunu až po historii.

Knihy začala psát v roce 1999 a Putování Prahou je jejím 42. titulem.

V nakladatelství Universum vyšly autorce v poslední době např. Netradiční procházky Prahou 1. a 2 (2013 a 2019), Slavné Češky (2019), Slavní Češi (2020), Pražská okénka 1 a 2 (2022 a 2024) nebo Střípky české historie (2024).

Stanislava Jarolímková: Putování Prahou, vydává nakladatelství Universum, 256 stran, doporučená cena 399 Kč