Srpen 1968 už dnes mnoha lidem nic neříká, mrzí starostku Prahy 2 Černochovou
20. srpna 2018 23:33 | Aktualizováno 21. srpna 2018, 15:17
Přidejte si nás na domovskou Jak si Praha 2 letos připomene padesátileté výročí od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa?
Vzhledem k tomu, že se na území Prahy 2 nachází Český rozhlas, v jehož okolí to 21. srpna 1968 opravdu vypadalo jako ve válečné zóně, je logické, že právě my musíme na výročí invaze zavzpomínat dvojnásobně. Ve výstavním prostoru prvního patra radnice je k vidění výstava snímků Bohumila Dobrovolského z Vinohradské třídy a jejího bezprostředního okolí. K tomu vydáváme další brožuru se vzpomínkami našich obyvatel a předmluvou historika Petra Blažka, nazvanou příznačně dle volání rozhlasu – Jsme s vámi, buďte s námi. A jako každoročně jde zástupce městské části položit k budově rozhlasu věnec. Letos oběti invaze uctím společně s místostarostou Janem Korseskou.
Rok 1968 bude jedním z „osmičkových roků" při Vinobraní na Grébovce. Jak se srpnové události připomenou návštěvníkům této každoročně hojně navštěvované akce?
I v rámci vinobraní nabídneme návštěvníkům výstavu, připravenou ve spolupráci s organizací Post Bellum, speciálně pro vinobraní vzniká publikace 100 let Prahy 2, kde bude srpen 1968 samozřejmě také akcentován, a návštěvníci budou moci absolvovat i znalostní kvíz o ceny.
Obecně vidím význam v připomínání všech významných historických událostí, nejen těch srpnových. Bohužel, vzpomínáme na události, kdy jsme jako národ přicházeli o svobodu. Při Mnichovu v roce 1938, Vítězném únoru roku 1948, v srpnu 1968… a je děsivé, kolika lidem dnes tato data a pojmy nic neříkají. Snad právě proto se náš národ svých svobod teď plíživě zříká sám, bez donucení. Stále však pevně doufám, že každá, byť sebemenší, připomínka naší historie napomůže tomu, aby si lidé uvědomili, že komunistická ideologie a socialistický režim jsou zrůdné a zločinné. A že není vyšší hodnoty, než suverenita státu a svoboda jeho obyvatel.
Čím se podle Vás daří komunistům v každých volbách přesvědčit voliče, aby jim dali dostatek hlasů, které je pošlou do parlamentu či na komunální úrovni zastupitelstva?
Nevím. Zločiny komunismu jsou známy. Přesto stále dostává KSČM hlasy nejen od letitých komunistů, ale získává i nové, mladé voliče. Nechápu to. A jsem ohromně pyšná a hrdá na to, že obyvatelé Prahy 2 komunisty nevolí – v našem zastupitelstvu nemá KSČM už roky žádné členy.
Můj, tisíckrát vyřčený, názor je jasný: svobodu a demokracii musíme hájit všude tam, kde je to zapotřebí, a při všech příležitostech. Zpochybňování naší účasti na zahraničních misích považuji za nehorázné.
Považujete vojáky působící v zahraničí za hrdiny? Jaká je definice hrdinství optikou Jany Černochové?
Bylo by pěkné žít ve světě, kde by armády neměly svůj smysl. Ale všichni víme, že lidstvo je nepoučitelné a vojsko každý stát potřebuje. Naši vojáci nasazují své životy daleko od vlasti, aby hájili hodnoty, které vyznává naše demokratická země. Nedávno jsem vítala naše vojáky u příležitosti jejich návratu ze zahraničních operací na území Afghánistánu, Itálie, Velké Británie, Iráku, Kosova, Golanských výšin a z Afriky. S řadou vojáků jsem si podala ruku a mohla jim tak osobně poděkovat za jejich službu. Když mi hrdě odpověděli „Sloužím vlasti!“, nefalšovaně mě to dojalo. Hrdina ale pro mne není zdaleka jen voják ve výkonu služby. Za hrdinství považuji vše, čím někdo překročí svůj stín, udělá něco, co nemusí a co se od něj neočekává, jen proto, aby pomohl někomu jinému. A jsem přesvědčena, že takových neokázalých drobných hrdinských činů se u nás denně dějí stovky.
Starostka Prahy 2 Jana Černochová dorazila v úterý 21. srpna k budově Českého rozhlasu se svým zástupcem Janem Korseskou:
