Špína je zatím nejdrsnější kniha populárního českého autora detektivek
25. ledna 2026 13:13
Přidejte si nás na domovskou 
Rob, řečený Špína, je vysloužilý gangster. Jak sám lakonicky říká, dělal dřív špatné věci pro špatné lidi.
Způsob života, který ho dovedl až do vězení, se však rozhodl opustit. Změnil návyky, má obyčejné zaměstnání a především si našel milou a chápající přítelkyni. Ta se však jednoho večera nevrátí domů z práce a Špína po ní začne pátrat.
Už první kroky ho ale dovedou k přesvědčení, že Marie nezmizela dobrovolně. K jejímu nalezení bude muset nejen oživit někdejší kontakty, ale především si opět ušpinit ruce krví.
Něco takového už nikdy nechtěl, jenže výjimečná situace si žádá výjimečný přístup a Špínova cesta bude znovu lemována bolestí, utrpením a mrtvolami těch, kteří jeho Marii ublížili.
Ukázka z knihy:
čtvrtek,04:00
jedenáct hodin od zmizení Marie
Z pohledu klečícího muže vypadala hlaveň brokovnice jako dlouhá kolej táhnoucí se až někam k peklu. Její konec měl téměř u nosu, cítil železo, střelný prach, svůj pot a především smrt.
Chlapovi, který zbraň držel, se říkalo Špína. Nebylo na něm téměř nic zvláštního, dorostl průměrné výšky, ramena měl široká tak akorát a svaly se mu pohodlně vešly pod většinu oblečení. Nevýrazná tvář byla orámována krátkými černými vlasy, v nichž ale už místy probleskla stříbrná nitka. Kdybyste ho míjeli v davu, neexistoval důvod, proč si ho zapamatovat. Tím byly až jeho oči, které jediné ho dokázaly odlišit od všech ostatních mužů ve městě. Pod šedomodrou hladinou jako by věčně zápasily oheň a led; dokázaly člověka pohledem přibít k podlaze a zároveň mu propálit díru do břicha.
Právě teď jimi Špína probodával muže, který se třásl u jeho nohou a úkosem hleděl do hlavně jeho zbraně.
„Ten disk,“ připomněl mu.
„Necháš mě být, když ti ho dám?“ zeptal se chlap.
Oba věděli, že jde o tu nejzbytečnější otázku na světě.
„Když ho nebudu muset hledat,“ řekl Špína, „nebude tě to bolet.“
Co se stane, když ten disk nevydá dobrovolně, věděli taky oba dobře. Pravidla hry byla jasná; ani jeden z nich je nevymyslel, ale už dávno se jim přizpůsobili.
„Můžeme se přece nějak dohodnout,“ navrhl muž na kolenou a přitom se všemožně snažil odněkud vydolovat zbytky svých přesvědčovacích schopností.
„Už jsme se přece dohodli. Ty mi dáš, co chci, a já to s tebou skončím rychle. Jinak to bude nejdřív jedno koleno, pak druhý, dlaň, koule… Dokud se nedozvím, co potřebuju. Však to znáš.“
Samozřejmě, že to chlap na podlaze znal. Dělal to stejně často jako kdysi dříve Špína a navíc to na rozdíl od něj dělal rád. Ubližovat někomu bylo pro něj spíš cílem než prostředkem, to poznal každý, kdo s ním přišel do styku. Teď ale v té hře s jasnými pravidly, na kterou kdysi přistoupil, tahal za kratší konec.
Špína co chvíli přejel pohledem místnost, šlo o jednu z tisíce zvyklostí, které se mu v průběhu života zaryly pod kůži. Vystřelit ze zbraně umí každý, dožít se ve zdraví penze zvládnou jen někteří.
Martin Goffa je populární autor detektivních příběhů. Krom románů píše i povídky, s nimiž se prosadil v několika ceněných antologiích. Od druhé poloviny 90. let pracoval na Policii ČR. Svou profesní dráhu začal jako pochůzkář, převážnou většinu kariéry ovšem strávil jako detektiv kriminální služby. Po patnácti letech řady policistů opustil. Nyní se zabývá obchodem a psaním. Na svém kontě má několik úspěšných sérií i samostatných románů. Publikuje i pod pseudonymy. Úderný román Špína je jeho dosud nejdrsnějším příběhem, který se čtenářům zaryje hluboko pod kůži.
Martin Goffa: Špína, vydává nakladatelství Kalibr, 184 stran, doporučená cena 299 Kč
