Soud řeší zřícení lávky v Troji, odsouzení obžalovaných by podle komory bylo nebezpečným precedentem

Zřícení lávky začal soud projednávat loni v září. Praha po obžalovaných žádá 8,2 milionu korun, které vynaložila na odstranění zřícené konstrukce. Pojišťovny chtějí 2,4 milionu a dva ze zraněných požadují dohromady 206 000 korun jako náhradu nemajetkové újmy.

Soudnímu jednání bude přítomný člen představenstva České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) Radim Loukota. Ten se k tématu již několikrát vyjádřil, a to nejen v odborných médiích.

„Z povahy žaloby se požaduje, aby projektant dlouhodobě odpovídal zejména za odolnost a bezpečnost nosné konstrukce. Ze zákona přitom nyní nemá zajištěn přístup k informacím a často ani na stavbu,“ sdělil Loukota, sám autorizovaný inženýr v oboru dopravní stavby.

Znamená to tedy, že projektant nemůže zkontrolovat, zda je stavba prováděna podle jím zpracovaného projektu, což je podle Loukoty kritické zejména v případě betonových konstrukcí. 

Stavební zákon přitom definuje řadu opatření, jejichž dodržování by mohlo většině havárií zabránit. Vždy činí odpovědným za udržování stavby v provozuschopném a bezpečném stavu jejího vlastníka – v tomto případě hlavní město Praha, které – jak ukázaly pozdější audity – opravy mostů v havarijním stavu dlouhodobě zanedbávalo. 

Podle Loukoty je ze zarážející, že správce lávky a organizace provádějící diagnostiku a prohlídky lávky po celou dobu o stavu lávky projektanta neinformovala. 

Podle obžalovaného Stráského přitom byla hlavní příčinou pádu lávky salinita vzniklá z nesprávné zimní údržby solením komunikací, důsledky povodně v roce 2002 a nesprávně navržená a provedená oprava v letech 2012 až 2013. 

Podle vyjádření Semeckého byly jeho pravomoci omezené, neboť nemohl rozhodovat o tom, která z mnoha mostních konstrukcí ve špatném až havarijním stavu se má uzavřít, ani o tom, kam se mají alokovat prostředky na opravy. Tato rozhodnutí spadají do kompetence politického vedení hlavního města. Jeho zodpovědnost však soud nezkoumá.

„Je opravdu správné obžalovat projektanta, který trojskou lávku navrhoval před téměř 40 lety v dobách hlubokého socialismu a nijak se nepodílel na pozdější rekonstrukci, kontrole a údržbě? Publikované útržky obvinění, které z velké míry vycházejí ze současných právních předpisů a jsou značně retroaktivní, vyvolávají mezi odbornou veřejností řadu otázek a dohadů, které je třeba s ohledem na závažnost celé situace zodpovědět a vyjasnit,“ uvedl předseda ČKAIT Robert Špalek. 

Upozorňuje přitom na nebezpečný precedent: pokud budou obě obžalované autorizované osoby odsouzeny, znamená to, že projektant bude doživotně zodpovědný za své, zhusta podstatně pozměněné dílo. A to přesto, že není povinně informován o změnách na stavbě, opravách nebo následných stavebních úpravách. 

Obžaloba tvrdí, že projektování lávky i její konstrukci doprovázely chyby, které vedly k narušení ocelových lan korozí. Ke zřícení podle státního zástupce přispělo špatné vyhodnocení stavu lávky a nevhodně provedené opravy. Stráskému klade obžaloba mimo jiné za vinu, že ve výpočtech nezohlednil vliv větru a teploty a že řádně nevykonával autorský dozor, což údajně vedlo k nekvalitnímu provedení prací. Stráský ale uvedl, že provádění dozoru neměl v popisu práce.