dnes
Čtvrtek - skorojasno
11°C
zítra
Pátek - polojasno
13°C
pozítří
Sobota - zatazeno
9°C
Smutné i veselé osudy historických hospůdek
U Zlatého tygra s oblibou sedával spisovatel Bohumil Hrabal. Foto: archiv

Smutné i veselé osudy historických hospůdek

Historie některých staroměstských hospod sahá až do středověku. Zaměřili jsme se na podniky U zlatého tygra, U malvaze, U modré štiky a U prince, které měly zajímavé štamgasty a osobitou atmosféru. Některé z nich již bohužel nefungují, přesto mají ze své minulosti co vyprávět.

Hospůdka v Husově ulici U zlatého tygra se může pochlubit takovou plejádou českých klasiků i novodobých potentátů, že jí to mohou všechny ostatní jen závidět.

Také historie domu v Husově ulici číslo 17 sahá až do středověku, kdy patřil do komplexu paláce pánů z Kunštátu a z Poděbrad. Má rovněž gotický půdorys, časem ale prošel renesanční a barokní přestavbou.

Během staletí se přejmenovával z U černého lva na U kopáče a U Kraftů. Až v roce 1702 se objevil na jeho průčelí kráčející tygr, což bylo v té době módní zvíře. Předtím ale byl tygr považován za symbol krutosti a války.

V domě se střídaly pivnice s kavárnami a v třicátých letech minulého století tu dokonce bývala vlastenecká kavárna, kde si obrozenci mohli číst evropské časopisy. Duch kultury od té doby putuje až dodnes.

Chodil sem Karel Hynek Mácha, František Ladislav Čelakovský nebo František Palacký. Kavárna se později opět změnila v pivnici. Důvod byl jasný – hluboké sklepy pod domem, které uchovávaly v ideální teplotě zdejší skvělé pivo.

Ke Zlatému tygrovi v novodobé historii chodili na plzeňské herci, literáti, lékaři i výtvarníci. Své místo tu měl Jan Werich, Zdeněk Štěpánek, Bohuš Záhorský nebo Rudolf Deyl starší.

Ovšem daleko nejslavnějším a nejznámějším štamgastem tu byl Bohumil Hrabal, kterého byste našli u stolu vzadu až u kuchyně. Byl tu také zvolen doživotním předsedou Klubu inteligence Zlatá Praha. Za ním pak přicházeli neméně slavní hosté, aspoň na chvíli si popovídat.

Zvoní budík, tak končíme

Zajímavý byl i běh této hospůdky. Už před třetí hodinou odpoledne tu stávala fronta žíznivých štamgastů čekajících na otevření.
Ti měli své stálé stoly a setrvali tu tak do pěti hodin, kdy je vystřídali úředníci z okolních kanceláří. Třetí směna večerních hostů pak nastupovala kolem 19. hodiny. To byli právě hlavně známí umělci a bohémové.

Před zavírací dobou tu prý výčepní postavil budík na pípu, a když zazvonil, podávala se poslední piva. Pak potáhl pípu plachtou a tím dal najevo, že je opravdu konec.

Ostatně zdejší dlouholetý výčepní František Procházka byl doslova legendou – dovedl prý točit najednou do jedenácti půllitrů.
A nebyli tu jen slavní štamgasti. Ke Zlatému tygrovi chodilo i mnoho svérázných postaviček. Vzpomínají tu například na jistého pana Jelínka, který mnoho let s naprostou pravidelností docházel pěšky z Nuslí na jedno pivo. Zpět pak jel tramvají.

Možná tu ještě zažil slavnou návštěvu amerického prezidenta Billa Clintona spolu s Václavem Havlem, kterým zdejší plzeňské také moc chutnalo.

Modrou štiku vystřídaly hamburgery

Když už jste v Husově ulici, máte to kousek na roh Liliové a Karlovy ulice. Dnes tu sice sídlí jistá americká firma, která tu otevřela koktejlový bar s hamburgery, ale dřív jste sem mohli zajít do proslulé hospody U modré štiky.

Tento dům naštěstí už nemá takovou historii, jako jeho předchůdce na stejném místě. Býval tu zájezdní hostinec, do kterého prý zavítal i Karel IV.

Při asanaci Prahy v roce 1903 byl ale zbořený a na jeho místě vyrostl dům od tehdejšího slavného architekta Eduarda Rechziegela.

Mimochodem právě on prý společně s dědečkem Václava Havla založil Lidovou banku. Byl to modernista, který do Prahy přivážel všechny moderní technické novinky, jako například první auto s kardanem.

Vlastnil jachtu a dokonce s ní urazil trasu Praha – Hamburg a zpět v rekordním čase. S jeho ambicemi souviselo také pozdější dění v tomto domě U modré štiky.

V roce 1907 tu byl totiž otevřen první biograf v Praze díky Viktorovi Ponrepovi, původně kouzelníkovi. Promítalo se tu každý den kromě pátku a pan majitel prý každého návštěvníka osobně vítal u vchodu.

V roce 1911 byl přítomen produkci také slavný vynálezce žárovky T.A. Edison. Od roku 1947 tu byla otevřena hospoda U modré štiky, jejímiž hosty bývali především studenti blízké DAMU.

Po revoluci změnil tento podnik charakter luxusnějším směrem, a jak už bylo řečeno, dnes je z něj koktejlový bar.

U Malvaze už jen sklo broušené

A ještě smutnější osud měla vyhlášená hospoda U Malvaze v Karlově ulici 16. Ta dnes už bohužel neexistuje a na jejím místě najdete podivné obchody s ruskými čepicemi a možná českým broušeným sklem.

V tomto domě prý bývala původně rituální židovská lázeň mikve. Za první republiky tu holešovický pivovar otevřel hospodu U rytíře Malvaze, která se proslavila hutným černým pivem Pragovarem.

Její návštěvníci dodnes vzpomínají na jeho charakteristickou karamelovou chuť. Chodíval sem undergroudový básník a filozof Egon Bondy a pravděpodobně sem zavítal i jeho přítel Bohumil Hrabal.

U prince bývala apatyka i hřbitov

Proti Staroměstskému orloji stojí dům, v němž najdeme známou restauraci U prince. Zatímco v letech totalitních to byla oblíbená hospoda střední třídy, dnes ji vyhledávají spíše cizinci, kteří oceňují rozhled z její terasy.

Málokdo ale ví, že tento dům má gotické základy a býval propojený s kostelem sv. Michala, který stojí za ním. V patnáctém století bylo v tomto domě oratorium (modlitebna) a hned v sousedství také hřbitov.

Poté, co prošel dům barokní přestavbou, byla v něm umístěna apatyka, v 18. a 19. století tu zase bylo otevřeno známé knihkupectví. Teprve od dvacátých let minulého století je v tomto domě hospoda, ve které se odedávna čepuje smíchovská dvanáctka.

Kuriozitou tu je soška sv. Floriana od barokního sochaře Františka Ignáce Platzera umístěná na fasádě z boku domu. Snad tu je proto, že Florian byl patronem hasičů, a tak měl ochraňovat tento dům před požáry.

Anebo znázorňoval hašení žízně? Pokud jde o štamgasty, nejsou známi žádní význační měšťané. Ostatně tahle restaurace patřila vždycky mezi ty noblesnější, a tak sem česká bohéma moc nechodila.


Autor: Zuzana Pšenicová
Další články
Nahoru